náhled|Mapa německých dialektů okolo roku 1900 V Německu je nejrozšířenějším, národním i úředním jazykem němčina. V menší míře se také v některých regionech používají jazyky tradičních menšin a v moderní době jsou rozšířené také různé další jazyky imigrantů z různých částí světa.
náhled|Mapa rozšíření lužické srbštiny s odhadovaným podílem mluvčích v každé oblasti náhled|Dvojjazyčná značka (německá a hornolužickosrbská) označující začátek obce v Budyšíně
Němčina Němčina je národním jazykem Německa, rozšířeným skrz celý stát. Má status oficiálního jazyka. Jen v Německu má přes 80 miliónů mluvčích, kvůli historickému vývoji vedle Německa existují i další německy mluvící země (Rakousko, Lichtenštejnsko a Švýcarsko), v menší míře se lze s němčinou setkat i v dalších státech (např. Belgie nebo Namibie). Němčina je germánský jazyk, spadající pod větev západogermánských jazyků. Germánské jazyky, stejně jako většina ostatních jazyků Evropy, pak patří pod velkou jazykovou rodinu indoevropských jazyků.Ethnologue
Němčina historicky nebyla jednotným jazykem, v německých zemích se používal velký počet různých dialektů, často velmi odlišných. Spisovná němčina (německý též Hochdeutsch) začala vznikat až v novověku, především na základě středoněmeckých nářečí. V 21. století je všeobecně rozšířená, používá se ve vzdělávání i v médiích. Jednotlivé německé dialekty ovšem nezanikly a mnohé jsou stále používány v běžném životě, některé dialekty jsou pak okrajově považovány za samostatné jazyky (viz kapitola vernakulární jazyky). Německé dialekty se dělí na dvě hlavní skupiny, dolnoněmecké (používané na severu Německa) a hornoněmecké (používané na jihu Německa, v Rakousku a Švýcarsku).
Menšinové jazyky Oficiálně jsou v Německu uznávány i jazyky tradičních menšin. Příslušníci menšin se mohou v těchto jazycích vzdělávat, v některých obcích jsou pak zavedeny dvojjazyčné názvy.
Mezi uznané menšinové jazyky patří:https://web.archive.org/web/20130421151141/http://www.bmi.bund.de/SharedDocs/Downloads/EN/Broschueren/2010/nat_minderheiten.pdf?__blob=publicationFile
Lužická srbština, slovanský jazyk spjatý s historickou oblastí Lužice (Horní a Dolní). Použití jazyky je omezené, mluvčích je pouze několik tisíc. Existuje ve dvou formách, hornolužická srbština a dolnolužická srbština. Existuje i hovorový jazyk kombinující dolnolužickou srbštinu a němčinu nazývaný ponaschemu. Dánština, tradičně používaná při hranici s Dánskem, v oblasti Šlesvicka, kde na obou stranách hranici žijí Němci i Dánové. Historicky se používal i smíšený jazyk kombinující němčinu a dánštinu zvaný petuh. Fríština, jazyk Frísů, malého národa obývajícího sever Nizozemska a některé oblasti v Německu při pobřeží Severního moře. Mezi formy fríštiny používané v Německu patří severní fríština a sater-fríština. Fríštinu v Německu nicméně používá jen několik tisíc lidí. Romština, jazyk kočovných Romů a Sintů. V Německu je používaná především sintská varianta. náhled|Reklama v bavorštině v Aschau im Chiemgau náhled|Reklama v Berlíně v němčině a turečtině
Vernakulární jazyky Vernakulární jazyky je označení pro hovorové jazyky používané běžnou populací, v Německu tedy pro dialekty němčiny, které jsou často natolik odlišné od spisovné němčiny, že jsou považovány za samostatné jazyky. Mnohé jsou běžně používané ke každodenní komunikaci, v některých jsou omezeně i vydávána média. Dolnoněmčina (dolnoněmecké dialekty) je, spolu s oficiálně uznanými menšinovými jazyky, zahrnuta Evropská chartě jazyků, je tedy německým státem částečně uznána jako menšinový jazyk.
Mezi nejvýznamnější vernakulární jazyky Německa patří:
Dolnoněmčina (Plattdüütsch), zahrnující severoněmecké dialekty, blízká nizozemštině. Bavorština, zahrnující dialekty Bavorska i většinu dialektů v sousedním Rakousku. Alemanština, zahrnující dialekty jihozápadního Německa i švýcarskou němčinu. Lucemburština, zahrnující dialekty v západní části Německa, u lucemburských a belgických hranic. V Lucembursku je kodifikována a uznávána jako národní jazyk. Limburština, používaná na západě Německa, při jižní části nizozemské hranice. Někdy bývá považována za dialekt nizozemštiny. Ripuraština, západoněmecké dialekty (okolí Kolína nad Rýnem a Cách). Falčtina, v regionu Falc. Jeniština, jazyk Jenišů, tradičně kočovné etnické skupiny.
Jazyky imigrantů V Německu žije mnoho obyvatel s původem mimo Německa. V mnohých domácnostech se tak používají i mnohé cizí jazyky. Mezi nejrozšířenější jazyky imigrantů v Německu patří turečtina, arabština, polština, ruština a rumunština. náhled|Informační centrum v Herzberg am Harz v němčina a esperantu
Další jazyky
Německý znakový jazyk Jidiš, tradiční jazyk aškenázských Židů vznikl právě v německých zemích, na základě středověkých dialektů němčiny. Ve 20. století se však v Německu používal již spíše okrajově (rozšířenější byl mezi Židy ve východní Evropě), v 21. století existují komunity používající jidiš především v USA a Izraeli. Polabština, vymřelý jazyk polabských Slovanů. Mnoho zeměpisných názvů v Německu vychází právě z polabštiny. Rotwelsch, argot používaný od středověku mezi zloději a dalšími zločinci, s výpůjčkami z jidiš nebo slovanských jazyků. V současné době se z Rotwelsch dochovalo několik slov v hovorovém jazyce, některé fráze jsou používané např. v komunitě světských.Puchner, Martin (2020). The language of thieves : my family's obsession with a secret code the Nazis tried to eliminate (1 ed.). New York: W.W. Norton & Company. ISBN 978-1-324-00591-9. Lachoudisch, argot používaný židovskými obchodníky ve městě Schopfloch ve Francích, patrně vymřelý. Esperanto, nejrozšířenější světový umělý jazyk, vyvinutý v 19. století Ludvíkem Lazarem Zamenhofem. V Německu je mnoho esperantských klubů, německé město Herzberg am Harz má oficiální přídomek v esperantu, díky místní esperantské komunitě a historii pořádání esperantských kongresů.
Reference
Kategorie:Německá kultura