Ctihodný Serafim Vyrický, občanským jménem Vasilij Nikolajevič Muravjov (rusky Васи́лий Никола́евич Муравьёв, 1./13. dubna 1866, Varchomejevo – 3. dubna 1949, Vyritsa) byl ruský pravoslavný duchovní, schijeromonach (mnich s kněžským svěcením, postřižený do velké schimy). Pravoslavnou církví je uctíván jako světec.

Život

Světský život Pocházel z rolnické rodiny. Když mu bylo deset let, zemřel jeho otec a matka jej poslala do Petrohradu. Zde pracoval jako příručí v obchodě. Samostudiem se naučil číst a psát, což mu umožnilo stát se samostatným prodavačem. V této době se rozhodl pro mnišství. Obrátil se pro radu do Alexandro-Něvské lávry v Petrohradě, kde mu bylo řečeno, že se má oženit, vychovat děti, a teprve poté, a po dohodě s manželkou, přijmout mnišství. Toto sdělení považoval za proroctví a v roce 1894 se skutečně oženil. Vzal si o sedm let mladší Olgu Netroninu, kterou znal od dětství. Manželé si založili vlastní podnik, zaměřený na obchod s kožešinami a postupně velmi zbohatli. V roce 1907 se odstěhovali do Tjarlevu poblíž Carského Sela. V roce 1913 se vrátili do Petrohradu a bydleli v centru města na "Apraksinském pruhu". Roční příjem obchodu činil zhruba 90 000 rublů, z části čehož byly podporovány chrámy a monastýry.

Manželé Muravjovovi měli dvě děti, syna Nikolaje a dceru Olgu. Olga zemřela ve věku jednoho roku. Po její smrti se Muravjovovi vzdali dalšího manželského života.

Život v Alexandro-Něvské lávře v Petrohradě Vasilij Nikolajevič Muravjov vstoupil do Alexandro-Něvské lávry v Petrohradě, kde prošel poslušenstvím a v roce 1920 přijal mnišské postřižení se jménem Barnabáš. V roce 1927 byl pak postřižen do velké schimy, přičemž mu bylo dáno nové jméno Serafim. Jeho manželka se stala mniškou v petrohradském Voskresenském monastýru. K rozhodnutí přijmout mnišství mohla přispět skutečnost, že jejich syn Nikolaj konvertoval k římskému katolictví, opustil dosavadní kariéru u vojska, a začal se živit jako nádeník.

O životě Serafima se dochovalo z následujícího období pouze málo informací. V roce 1927 je doložen jako zpovědník Alexandro-Něvské lávry (tedy někdy před tímto rokem musel přijmout diákonské a posléze kněžské svěcení). Mezi mnichy se těšil velké úctě a stal se velkou autoritou i pro věřící "zvenku", kteří k němu docházeli pro duchovní rady a svěřovali se jeho modlitbám.

Život po uzavření Alexandro-Něvské lávry V roce 1929 byla Alexandro-Něvská lávra uzavřena. Serafim byl několikrát zatčen a opět propuštěn, nějakou dobu strávil v sovětských pracovních táborech. V roce 1933 byl kvůli již velmi chatrnému zdraví propuštěn na svobodu. Byl mu přikázán pobyt ve vsi Vyritsa, nedaleko Leningradu. Ač jeho fyzický stav byl velmi špatný, stále přijímal návštěvy lidí, kteří si přicházeli pro radu a modlitby. Často kvůli vysílení nemohl mluvit, a tak s příchozími komunikoval pomocí psaných dotazů a odpovědí na lístcích papíru. V této činnosti pokračoval i v době, kdy Vyritsu obsadili nacističtí vojáci. Těm jednoznačně předpověděl porážku Třetí říše v boji proti SSSR. Sám se modlil za porážku nacismu a s modlitbami na tento úmysl spojoval i asketická cvičení, která praktikoval po vzoru svého patrona, ctih. Serafima Sarovského. V roce 1944 jej několikrát navštívil tehdejší leningradský metropolita Alexij (Simanskij), kterému Serafim předpověděl, že se stane moskevským patriarchou (což se po konci války skutečně stalo).

Smrt Serafim ve své modlitební a pastýřské činnosti pokračoval až do své smrti. Zemřel po dlouhé a těžké nemoci v roce 1949. Byl pohřben v chrámu Kazaňské ikony Matky Boží ve Vyritsi. V roce 2001 byl svatořečen.

Odkazy

Reference

Kategorie:Pravoslavní svatí Kategorie:Ruští svatí Kategorie:Ruští pravoslavní duchovní Kategorie:Mniši Alexandro-Něvské lávry Kategorie:Narození v roce 1866 Kategorie:Úmrtí v roce 1949 Kategorie:Schimonaši