Ioan Stoica (28. listopadu 1897 Fofeldea – 12. září 1926 Československo) byl rumunský letec a letecký mechanik. Od období první světové války působil v rumunském vojenském letectví, později získal pilotní průkaz a stal se hlavním mechanikem letky 1. letecké skupiny.„Aviatorul Stoica Ioan (câteva date biografice)“, Revista Aeronautică, září–říjen 1926, s. 88. Vasiu, Corneliu P.: Eroilor aerului. Bukurešť: Editura Militară, 1983. V roce 1924 mu král Ferdinand I. Rumunský udělil první třídu Medaile za věrnou službu.Ferdinand I. Rumunský: „Decret de conferire lui Ioan Stoica a Medaliei Serviciul Credincios clasa I“, královský dekret, Rumunské království, 13. listopadu 1924.
V roce 1925 byl vyslán do Francie jako člen rumunské komise pověřené přejímkou objednaného leteckého materiálu.Renée Bănciulescu-Cozadini; Victor Bănciulescu: Și totuși voi mai zbura.... Bukurešť: Editura Militară, 1968. Následujícího roku doprovázel Gheorgheho Bănciulesca jako pilot-mechanik při pokusu o nepřetržitý let z Paříže do Bukurešti na letounu Potez 25. Letoun 12. září 1926 havaroval v Hrubém Jeseníku. Stoica utrpěl těžká zranění a během transportu z místa nehody zemřel; Bănciulescu havárii přežil.
Mládí a první světová válka
Ioan Stoica se narodil 28. listopadu 1897 ve vesnici Fofeldea v župě Sibiu. Studoval na škole umění a řemesel v Bukurešti.
V roce 1916, během první světové války, dobrovolně vstoupil do rumunské armády. Zpočátku sloužil jako letecký mechanik u jednotky vybavené letouny Nieuport a později dosáhl vyššího technického postavení v rámci jednotky. Pozdější prameny jej zmiňují také v Galați, kde působil u jednotky s letouny Nieuport připravující se k odchodu na frontu.
Článek zveřejněný roku 2016 v periodiku Gazeta Hârtibaciului, založený na biografických údajích prezentovaných Stoicovým vnukem, uvádí, že se Stoica během první světové války účastnil bojů u Mărășești.
Letecká kariéra Stoica absolvoval pilotní výcvik a 29. října 1924 získal rumunský pilotní průkaz č. 412. Byl rovněž povýšen do leteckého stupně maestru a stal se hlavním mechanikem letky 1. letecké skupiny.
Dobový rumunský letecký časopis Revista Aeronautică jej popsal jako zkušeného mechanika s rozsáhlými znalostmi motoru letounu.Radu, Th.: „Raidul Bănciulescu–Stoica“, Revista Aeronautică, září–říjen 1926, s. 83–87.
Dne 13. listopadu 1924 mu král Ferdinand I. Rumunský udělil první třídu Medaile za věrnou službu. V královském dekretu byl Stoica uveden jako submaestru clasa a II-a u 1. průzkumné letecké skupiny.
Působení ve Francii V roce 1925 byl Stoica vyslán do Francie jako člen rumunské komise pověřené přejímkou leteckého materiálu objednaného v této zemi. Jiné prameny jeho pobyt ve Francii popisují jako odbornou stáž v závodech Lorraine-Dietrich, které vyráběly letecké motory.
V Paříži se setkal s rumunským letcem Gheorghem Bănciulescem, jenž zde prováděl přejímací lety letounů Potez.
Kombinace pilotní kvalifikace a zkušeností leteckého mechanika vedla k tomu, že byl vybrán jako člen posádky plánovaného letu Paříž–Bukurešť v září 1926.
Let Paříž–Bukurešť a smrt
V srpnu 1926 uskutečnili Gheorghe Bănciulescu a Romeo Popescu let z Bukurešti do Paříže v souvislosti s pokusem o získání poháru prince George Valentina Bibesca. Pro zpáteční let 12. září doprovázel Bănciulesca místo Popesca Ioan Stoica.
Použitým letounem byl Potez 25 s registrační značkou F-AHDC a výrobním číslem 931. Plánovaná trasa nepřetržitého letu z letiště Le Bourget do Bukurešti vedla přes Štrasburk, Linec, Vídeň a Budapešť.
Protože oba muži seděli v oddělených otevřených kabinách a nemohli spolu za letu přímo hovořit, předávali si písemné zprávy pomocí jednoduchého systému kladky mezi oběma stanovišti.
Motor byl spuštěn v 5:15 a letoun vzlétl přibližně v 5:50. Po průletu kolem Štrasburku a během pokračování směrem k Linci se počasí zhoršovalo. Mlha znemožnila pokračovat po plánované trase směrem k Vídni a Bănciulescu zamířil na severovýchod ve snaze oblast špatného počasí obejít.„Pád rumunského letadla“, Lidové noviny, Brno, 13. září 1926.
Biografie z roku 1968 rekonstruuje jednu z posledních zpráv, které si posádka předala kolem 10:35, slovy: „Vstupujeme do mlhy. Stoupáme.“
Letoun následně dosáhl hřebene Hrubého Jeseníku a z jižní strany narazil do hlavního hřebene poblíž Jelení studánky. Přesné místo nárazu nebylo spolehlivě určeno a dochované prameny uvádějí několik různých míst v oblasti Vysoké hole.„Ve městě se točil film o havárii pilota Banciuleska“, Rýmařovský horizont, č. 7/2013, 12. dubna 2013, s. 10.
Dobový rumunský pramen uvádí, že náraz posunul motor směrem dozadu a těžce poranil Bănciulescovy nohy. Stoica byl vržen přes motor a utrpěl vážná poranění hrudníku.
Mezi prvními lidmi, kteří trosky objevili, byli rýmařovský typograf Karel Hříbal a jeho manželka Josefina. Stoicu nalezli těžce zraněného v troskách letounu, zatímco Bănciulescu ležel přibližně 15–20 metrů od nich.
Z Alfrédovy chaty následně dorazila záchranná skupina. Stoica během transportu z místa nehody zemřel a jeho tělo bylo dočasně uloženo v přístřešku u chaty.
Bănciulescu nehodu přežil, avšak v rýmařovské nemocnici mu musely být postupně amputovány obě nohy.
Pohřeb a připomínky Stoica byl nejprve pohřben na hřbitově v Rýmařově. Jeho hrob označoval kříž s nápisem „Aviatiker Stoica Joan, 12 September 1926“.
Dne 16. ledna 1927 se v jeho rodné vesnici Fofeldea konala pravoslavná zádušní bohoslužba.„În memoria mecanicului pilot Ioan Stoica“, Revista Aeronautică, leden 1927. V té době byly jeho ostatky stále pohřbeny v Rýmařově v Československu. Obřadu se vedle místních obyvatel zúčastnily také delegace rumunského Generálního inspektorátu letectví a leteckých jednotek. V místním kostele byly položeny věnce.
Bănciulescu, který se stále zotavoval ze zranění utrpěných při havárii, se obřadu rovněž zúčastnil a pronesl projev věnovaný Stoicovu životu a jejich poslednímu letu.
Podle článku deníku Tribuna byly Stoicovy ostatky později převezeny do Rumunska a 5. června 1938 znovu pohřbeny v jeho rodné Fofeldee.
V roce 2016, při příležitosti 90. výročí Stoicova posledního letu, publikoval sibiuovský deník Tribuna biografický článek věnovaný jeho životu a letecké kariéře.
Vyznamenání
Medaile za věrnou službu, I. třída – 13. listopadu 1924.
Odkazy
Reference
Kategorie:Muži Kategorie:Narození v roce 1897 Kategorie:Úmrtí v roce 1926 Kategorie:Narození 28. listopadu Kategorie:Úmrtí 12. září Kategorie:Oběti leteckých nehod