Konstantin Sergejevič Zaslonov (, , Ostaškov, Ruské impérium – 14. listopadu 1942, vesnice Kupovať (poblíž města Sjanno), Říšský komisariát Ostland) byl sovětský partyzán v druhé světové válce, od října 1942 velitel všech partyzánských sil oršanské zóny. Posmrtně mu byl udělen titul Hrdina Sovětského svazu.
Mládí Narodil se v rodině dělníka, jeho matka pracovala jako myčka nádobí a kuchařka. Jeho otec bojoval v první světové válce a domů se vrátil po těžkém zranění. Matka mezitím onemocněla tuberkulózou. Protože rodina díky tomu neměla dost peněz na obživu, patnáctiletý Zaslonov pracoval jako pastýř, pomocník ševce a při práci se vzdělával na jednotné pracovní škole ve městě Něvel, kterou navštěvoval v letech 1924–1927. V roce 1925 vstoupil do Komsomolu.
Jeho otec vlastnil malý statek s koněm, hříbětem a dvěma kravami, který mu byl ve 30. letech 20. století v rámci kolektivizace vyvlastněn (rozkulačen) a následně byla celá rodina odeslána do vyhnanství do města s tehdejším názvem Chibinogorsk.
V roce 1930 Zaslonov dokončil železniční odbornou školu. Jako člen Komsomolu byl spolu se svou ženou Raisou Alexejevnou Sapunovovou () na základě komsomolské výzvy odeslán pracovat na Dálný východ. Zde se podílel na výstavbě železničního depa u města Chabarovsk.
V roce 1935 se stal zástupcem vedoucího lokomotivního depa v Novosibirsku, kde byl v té době chronický nedostatek potravin. To se projevilo na zdraví jeho ženy, které se prudce zhoršilo, a tak byla nucena odjet i s dcerami do Vitebsku. Zaslonov však vytrval na místě, aby „nepotupil čest komsomolce“ útěkem před obtížemi. V září 1935 si poznamenal do svého deníku tři přání:
V roce 1937 se stal vedoucím lokomotivního depa na stanici Roslavl I () ve Smolenské oblasti. V té době se mu také narodily dcery Muza (*1933 nebo *1938) a Irina (*1939). V roce 1939 se stal vedoucím lokomotivního depa na stanici Orša-Centrální (). Dne 3. 11. 1939 byl vyznamenán medailí Za pracovní zásluhy. Toto vyznamenání obdržel, protože depo pod jeho vedením pracovalo vzorně a opravy lokomotiv byly prováděny v rekordních časech.
Zaslonov díky své kariéře získal zkušenosti v železniční dopravě, které později využil jako partyzánský velitel.
Druhá světová válka Po začátku války SSSR s Německem v roce 1941 se nacházel ve městě Orša, které bylo významným dopravním uzlem v Běloruské SSR. Zaslonov se podílel na opravách lokomotiv a budov po náletech Luftwaffe. Po přiblížení fronty k městu Orša obdržel 2. července 1941 rozkaz k evakuaci do Moskvy, kde pracoval v lokomotivním depu. Zde také absolvoval výcvikový kurz průzkumné a sabotážní činnosti při velitelství Západního frontu. V srpnu a září 1941 se u Vjazmy podílel na vytvoření sabotážního oddílu a na výcviku železničářů pro činnost na okupovaném území. V říjnu 1941 požádal o vyslání za německé linie v čele skupiny železničářů, ve kterém získal partyzánskou přezdívku Strýček Kosťa ().
V odboji Na rozkaz partyzánského velení si opatřil doklady (pravděpodobně tzv. Ausweis) v okupované Orši, kde nastoupil do práce jako vedoucí ruských lokomotivních čet. Pod záminkou řádné práce pro německé železnice zde organizoval sabotáže lokomotiv a vytvořil odbojovou skupinu. Díky své funkci mohl do pracovních čet dosazovat své lidi a chránit před Němci své spolupracovníky. Podle sovětských údajů jeho skupina pomocí min maskovaných jako uhlí během tří měsíců vyřadila z provozu 93 německých lokomotiv, zorganizovali přes 100 vykolejení vlaků a odstavila z provozu stovku vagónů a cisteren. Některé pozdější práce tato čísla zpochybňují, neboť k provedení tolika sabotáží, kolik údajně vykonala Zaslonovova skupina, by bylo zapotřebí 4–6 sabotáží každou noc, což není pravděpodobné. Železniční depo bylo pod přísným dohledem německých tajných služeb, které jakékoliv sabotáže velmi přísně vyšetřovaly, a lze také pochybovat o tak vysoké účinnosti uhelných min.
V radách sovětských partyzánů V únoru 1942 mu hrozilo zatčení ze strany německých bezpečnostních složek, a proto Zaslonov se skupinou 35 spolubojovníků opustil město a od 25. února 1942 začali působit jako partyzánský oddíl. K 15. červenci 1942 vedl partyzánský oddíl, který v té době čítal okolo 250 osob. Jeho oddíl hned po svém založení provedl útok na německou posádku ve vesnici poblíž Orši a zničil ji.
V červnu 1942 byly proti Zaslonovu oddílu nasazeny mimo jiné jednotky RNNA. Oba útvary, jak Zaslonovovi partyzáni, tak RNNA, proti sobě vedly propagandu a snažily se přimět vojáky k přechodu na německou nebo sovětskou stranu. 10. srpna 1942 díky Zaslonovově agitaci pět posádek RNNA dislokovaných ve vesnicích opustilo své pozice a následně přešlo na stranu partyzánů. K partyzánské jednotce dorazilo celkem 236 vojáků a důstojníků z RNNA a dále 78 ozbrojených policistů. S sebou přivezli 5 minometů, 300 min, 10 kulometů, samopaly, pušky a velké množství munice. Po prvním úspěšném přeběhnutí jednotek z řad RNNA na stranu partyzánů dostal K. S. Zaslonov zvláštní úkol vést v těchto jednotkách aktivní propagandistickou práci zaměřenou na rozklad RNNA.
Od března do listopadu 1942 jednotka vedená Zaslonovem vykolejila nebo vyhodila do povětří na železničních stanicích 113 vlaků, zničila 75 automobilů a motocyklů, vyřadila z boje přibližně 1800 německých vojáků a příslušníků proněmeckých jednotek. V reakci na sílící aktivitu sovětských partyzánů v oblasti zahájila německá okupační správa protipartyzánskou operaci s krycím označením Greif. V této operaci partyzáni utrpěli ztráty, ale podařilo se jim uniknout, přestože přišli o své základny a Němci zabavili množství zbraní a munice.
5. září 1942 byl Zaslonov vyznamenán Leninovým řádem.
Smrt v boji Začátkem listopadu 1942 dostaly partyzánské síly v oblasti Orši rozkaz k urychlenému přesunu za frontovou linii a spojení s Rudou armádou. Zaslonov nařídil svým mužům postupovat směrem k frontové linii, zatímco on sám zůstal se svým velitelstvím a několika desítkami partyzánů ve vesnici Kupovať () poblíž města Sjanno. Očekával příchod dalších přeběhlíků z RNNA, kteří měli přijít 14. listopadu 1942 mezi 6. a 7. hodinou ranní. S těmito přeběhlíky měl pak v úmyslu dohnat svůj oddíl postupující k frontě. Chystaný přechod vojáků RNNA byl pravděpodobně prozrazen a německé bezpečnostní složky provedly jejich zajištění. Do sovětských stejnokrojů byli oblečeni spolehliví vojáci RNNA a byli vysláni na schůzku se Zaslonovem. Ráno 14. listopadu 1942 tito vojáci dosáhli oblasti setkání se Zaslonovem, který se domníval, že jde o očekávané přeběhlíky, a proto nařídil, aby skupina nebyla napadena. Následně však došlo v okolí Kupovaťu k boji mezi partyzány a německými a kolaborantskými jednotkami. Zaslonov v boji padl a přeživším partyzánům se podařilo ustoupit.
Vesničanům se podařilo těla padlých partyzánů ukrýt a po stažení kárných jednotek je řádně pohřbít. V roce 1947 byly ostatky Zaslonova se ctí znovu pohřbeny na náměstí poblíž vlakového nádraží v Orši.
Hrdina Sovětského svazu Dekretem prezidia Nejvyššího sovětu SSSR „O udělení titulu Hrdina Sovětského svazu partyzánům, kteří se obzvláště vyznamenali v partyzánském boji proti německo-fašistickým útočníkům“ ze 7. března 1943 mu bylo za „statečnost a hrdinství projevené v partyzánském boji v týlu proti fašistickým útočníkům“ posmrtně udělen titul Hrdina Sovětského svazu. Současně s titulem mu byl posmrtně udělen druhý Leninův řád.
Památka V Orši byl Zaslonovovi vztyčen pomník od sochaře Sergeje Ivanoviče Selichanova, který je v současnosti kulturní památkou Běloruska. Po Zaslonovovi je pojmenováno lokomotivní depo v Orši. Po Zaslonovovi byly pojmenovány ulice v Bělorusku, Kazachstánu, Rusku a na Ukrajině.
V Orši bylo otevřeno pamětní muzeum Hrdiny Sovětského svazu K. S. Zaslonova a v Pamětním parku hrdinů byla na jeho počest vysázena alej.
Dne 6. ledna 2010 uvedlo Ministerstvo spojů a informatiky Běloruské republiky do oběhu uměleckou obálku s originální známkou „100 let od narození Hrdiny Sovětského svazu K. S. Zaslonova“.
Umění
Sovětský básník a novinář Iosif Pavlovič Utkin věnoval v roce 1943 Zaslonovovi baladu Balada o Zaslonovovi a jeho adjutantovi (). V roce 1949 byl natočen film Konstantin Zaslonov. V režii Alexandra Michajloviče Fajncimmera () hlavní roli ztvárnil Vladimir Vasiljevič Družnikov (). Divadelní hra A. Movzona Konstantin Zaslonov. Historická novela Leontije Rakovského Konstantin Zaslonov (1949).
Odkazy
Poznámky
Reference
Externí odkazy
Film Konstantin Zaslonov z roku 1949 na YouTube.
Kategorie:Sovětští partyzáni Kategorie:Partyzáni Kategorie:Partyzánské války Kategorie:Partyzánské organizace Kategorie:Sovětští velitelé druhé světové války Kategorie:Hrdinové Sovětského svazu Kategorie:Nositelé Leninova řádu Kategorie:Narození 7. ledna Kategorie:Narození v roce 1910 Kategorie:Narození v Rusku Kategorie:Úmrtí 14. listopadu Kategorie:Úmrtí v roce 1942 Kategorie:Úmrtí v Bělorusku