Petar Volgin (bulharsky: Петър Волгин, narozený jako Peter Petrov Georgiev; * 28. září 1969 Sofie) je bulharský novinář, vojenský stratég a politik, člen strany Obnova, který je od roku 2024 poslancem Evropského parlamentu. Před svým působením v politice působil jako moderátor v Bulharském národním rozhlase (BNR).

Volgin je kritizován za to, že prostřednictvím svých komentářů a výběrem hostů do svých pořadů šíří dezinformace a nepravdivé zprávy a také propagandu, která je v souladu se zájmy Ruska.

Život a vzdělání Volgin je synem Petra Nikolova Georgieva, básníka, překladatele z ruštiny a redaktora Bulharského národního rozhlasu. Jeho matka Galina Bančevová byla stavební inženýrkou. Základní vzdělání získal v Sofii, poté byl přijat na Národní gymnázium pro starověké jazyky a kultury, kde v roce 1988 získal středoškolské vzdělání. V letech 1988–1990 absolvoval základní vojenskou službu. V roce 1990 začal studovat bulharskou filologii na Sofijské univerzitě, kterou o pět let později dokončil diplomovou prací věnovanou ruské literární avantgardě ve 20. letech 20. století.

Jeho rodné jméno je Petar Petrov Georgiev. Příjmení si změnil na Volgin podle rodového jména svého otce, který měl ruský původ. Je ženatý s Danielou Goleminovou, moderátorkou pořadu „12 plus 3“ stanice Horizont. Mají spolu dvě děti.

Kariéra

Novinářská kariéra V letech 1992–1993 působil jako reportér v prvním programu Bulharské národní televize. Od roku 1994 pracoval v programu Horizont Bulharského národního rozhlasu, kde později moderoval pořady 12 Plus 3 a zprávy. V roce 1998 zahájil vlastní pořad Bez kontroly, který se stal populárním, ale zároveň vyvolával kontroverze.

V roce 2001 byl spolu s novinářkou Lili Marinkovou propuštěn z Bulharského národního rozhlasu poté, co protestoval proti zásahům vlády do volby generálního ředitele rozhlasu. Později se do rozhlasu vrátil a moderoval pořad Kouř nad vodou. V letech 2005–2009 působil v televizi TV7, kde moderoval vlastní politický pořad.

V letech 2009–2015 moderoval v Bulharském národním rozhlasu pořad Dekonstrukce. Po jeho ukončení v roce 2015 následovaly protesty posluchačů a části bulharské novinářské obce. Od roku 2020 moderoval v Bulharském národním rozhlasu pořad Politicky nekorektní společně se Silvií Velikovou. V letech 2021–2022 moderoval společně s Velikovou a Mariem Gavrilovem politický pořad Demokracie v televizi TV1.

Od roku 1998 rovněž publikoval politické komentáře v řadě bulharských novin a časopisů. V letech 1999–2006 byl redaktorem a autorem časopisu Club M. V letech 2008–2010 působil jako stálý autor časopisu L’Europeo a v letech 2014–2018 jako redaktor a autor časopisu A-specto.

Politická kariéra Volgin se o politiku zajímal již před rokem 1989, kdy jako student Národního gymnázia pro starověké jazyky a kultury podporoval demokratizační změny inspirované politikou perestrojky a glasnosti v Sovětském svazu. V roce 1987 proti němu bulharská státní bezpečnost založila spis s krycím názvem „Revizionista“. V roce 1988 byl zatčen při protestní akci proti nečinnosti komunistického režimu v souvislosti s průmyslovým znečištěním města Ruse.

Disidentskou činnost pokračoval také během vojenské služby. V březnu 1989 byl společně s Atanasem Semovem zatčen za údajnou podvratnou činnost v armádě a trestné činy proti socialismu. Díky zásahu generála Atanase Semerdžieva nebyli uvězněni. Jako novinář prosazoval rozšíření občanských svobod, práva na svobodné vyjadřování, ochranu práv zaměstnanců a aktivnější sociální politiku státu.

Na začátku dubna 2024 byl strukturami strany Obnova nominován jako kandidát na volby do Evropského parlamentu. Ve volbách konaných 9. června 2024 získal 71 287 preferenčních hlasů, tedy nejvyšší počet, jaký byl do té doby v Bulharsku v evropských volbách zaznamenán. Společně s dalšími poslanci Obnovy Stanislavem Stojanovem a Radou Lajkovovou se stal členem politické skupiny Evropa suverénních národů (ESN). Je členem Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a Delegace pro vztahy s Izraelem.

Dne 8. května 2025 byl Volgin jedním ze tří poslanců Evropského parlamentu, kteří hlasovali proti návrhu požadujícímu navrácení dětí unesených Ruskem během jeho invaze na Ukrajinu.

Dílo Medienapokalypse. Veliko Tarnovo: Gaberoff, 2000. 192 s. . Klapsmühle. Veliko Tarnovo: Gaberoff, 2004. 384 s. . Die Unbequemen. Sofia: Sluntse, 2004. 320 s. . (spolu s Iskrou Angelovovou) Liebe ich dich? Sofia: Iztok-Zapad, 2007. 238 s. . Radikale jüdische Enzyklopedie. Sofia: Iztok-Zapad, 2013. 288 s. . Politisch UNkorrekt. Sofia: Slantse, 2018. 350 s. . Leben im Radio. Sofia: Iztok-Zapad, 2022. 398 s. . Europa nach dem Ende des Euro-Atlantismus. Sofia: Iztok-Zapad, 2025. 320 s. .

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Profil na stránkách Evropského parlamentu

Kategorie:Bulharští novináři Kategorie:Bulharští politici Kategorie:Poslanci Evropského parlamentu z Bulharska (2024–2029) Kategorie:Poslanci Evropského parlamentu Obnovy (Bulharsko) Kategorie:Narození 28. září Kategorie:Narození v roce 1969 Kategorie:Narození v Sofii Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Muži