Alexandr (světským jménem: Alexandr Dmitrijevič Semjonov-Tjan-Šanskij; 7. října 1890 Petrohrad – 16. května 1979 Paříž) byl ruský šlechtic, duchovní Konstantinopolského patriarchátu, biskup zilonský a vikář Archiepiskopie západoevropských farností ruské tradice.
Život Narodil se 7. října 1890 v Petrohradě v šlechtické rodině Dmitrije Petroviče Semjonova-Tjan-Šanského, vědce a statistika (1852–1917), a Jevgenije Michajlovny Zablotské-Desjatovské (1854–1920). Byl vnukem Petra Petroviče Semjonova-Tjan-Šanského, slavného badatele Střední Asie. Měl čtyři bratry a dvě sestry.
V roce 1914 absolvoval právnickou fakultu Petrohradské univerzity. Zajímal se o vědu a umění a dobře kreslil.
V roce 1916 absolvoval důstojnické kurzy Pažeckého sboru a vstoupil do Gardového jägrového pluku. Účastnil se první světové války a ruské občanské války v řadách Dobrovolnické armády. V roce 1920 emigroval nejprve do Finska, poté do Německa a v roce 1925 do Francie.
V roce 1937 začal studovat teologii. Dne 23. března 1941 jej metropolita Jevlogij (Georgijevskij) v chrámu svatého Alexandra Něvského v Paříži vysvětil na diákona.
V roce 1942 absolvoval Pravoslavný teologický institut svatého Sergia v Paříži.
Dne 21. května 1943 jej metropolita Jevlogij vysvětil na kněze. Od 1. června 1943 působil jako pomocník představeného chrámu svatého Sergia v Colombes. Od 11. ledna 1944 byl učitelem náboženství a představeným chrámu při dětském sirotčinci ve Verrières-le-Buisson.
Od roku 1947 byl představeným chrámu při ženském monastýru Vzkříšení a sirotčinci v Roze-en-Brie. Od 14. října 1955 byl představeným chrámu Pokrova Přesvaté Bohorodice v Paříži. Dne 17. dubna 1955 byl povýšen do hodnosti protojereje. Dne 16. ledna 1957 byl jmenován představeným Znamenského chrámu v Paříži, v jehož čele zůstal až do své smrti.
Do mnišství byl postřižen 2. července 1966 a 3. července byl povýšen do hodnosti archimandrity.
Zaujímal významné místo mezi ruskou emigrací. Byl předsedou kanonické komise a duchovního soudu Západoevropské ruské archiepiskopie. Často publikoval v emigrantských časopisech a mnoho psal pro „Věstnik Ruského křesťanského hnutí“. Velmi se zajímal o literaturu a umění a publikoval řadu kázání a článků o vztahu křesťanství a kultury. Byl duchovním vedoucím mládežnické organizace „Vitjazi“ a členem Pažského sdružení.
Dne 30. června 1971 byl zvolen vikářem arcibiskupa syrakuského Georgie (Tarasova), hlavy Ruské pravoslavné archiepiskopie v západní Evropě, s titulem biskupa zilonského (dnes Zile v Turecku).
Dne 5. září 1971 jej arcibiskup Georgij v chrámu svatého Alexandra Něvského v Paříži vysvětil na biskupa.
Podle vzpomínek Iriny Semjonové-Tjan-Šanské byl mimořádně inteligentním a čestným člověkem. I jako biskup žil velmi skromně. Měl pouze dva malé pokoje s jednoduchým vybavením. Téměř až do konce života kreslil a dokonce se za tento svůj nemnišský koníček poněkud styděl. Jeho obrazy zůstaly v rodině.
Anatolij Krasnov-Levitin, který se s ním krátce před jeho smrtí setkal, vzpomínal, že biskup žil ve skromném pařížském bytě poblíž chrámu. Přestože byl velmi starý, působil podle něj jako člověk, z jehož tváře vyzařovalo tiché světlo. Krasnov-Levitin obdivoval také jeho lehké, mladistvé písmo a styl jeho vyjadřování, který označil za styl starého ruského intelektuála. Po jejich setkání si začali dopisovat. Jejich korespondence však trvala jen krátce — poslední dopis obdržel v květnu 1979 a o měsíc později biskup zemřel.
Zemřel 16. května 1979 v Paříži. Dne 21. května byl pohřben v hrobce chrámu Zesnutí Přesvaté Bohorodice na hřbitově Sainte-Geneviève-des-Bois.
Odkazy Reference
Kategorie:Muži Kategorie:Biskupové Konstantinopolského patriarchátu Kategorie:Ruští pravoslavní duchovní Kategorie:Narození 7. října Kategorie:Narození v roce 1890 Kategorie:Narození v Petrohradu Kategorie:Úmrtí 16. května Kategorie:Úmrtí v roce 1979 Kategorie:Úmrtí v Paříži