Kostel svatého Michaela v Muratu ( nebo korsicky San Michele) je významná sakrální stavba v obci Murato v departementu Haute-Corse na ostrově Korsika ve Francii. Tento architektonický klenot leží přibližně jeden kilometr před samotnou obcí při silnici D5 v lokalitě zvané „San Michele“. Kostel představuje hlavní dominantu obce a je vyhledávaným turistickým cílem. Pravidelná mše svatá se zde celebruje každoročně 8. května u příležitosti obecních oslav, během letní sezóny bývá interiér chrámu běžně přístupný veřejnosti.

Historie a pisánská polychromie San Michele je nevelký románský kostel, který je v odborné literatuře obecně pokládán za jeden z vůbec nejkrásnějších a nejčistěji dochovaných příkladů středověké architektury na Korsice. Jeho výstavba započala kolem poloviny 12. století, pravděpodobně kolem roku 1140, a k slavnostnímu vysvěcení chrámu došlo přibližně v roce 1280.

Kostel byl vybudován v epoše, kdy Korsika spadala pod politickou a kulturní svrchovanost Pisy. Jeho styl reprezentuje čisté toskánské a pisánské románské stavitelství, pro které je typická okázalá polychromie (dvoubarevnost). Ta je vizuálně snadno rozpoznatelná díky pravidelnému střídání tmavě zelených kvádrů (místní zelený serpentinit) a bílých bloků (vápencové spolie), které na fasádě i zvonici vytvářejí motivy šachovnic, pruhů a zebrování.

Tímto dekorativním pojetím se kostel San Michele přímo hlásí k tradici prestižních monumentů v samotné Pise (tamní šikmé věži, katedrále a baptisteriu) a k řadě dalších staveb v Toskánsku. Od svých pevninských vzorů se však zásadně liší výrazně subtilnějšími a menšími rozměry, což je charakteristický rys většiny pisánských církevních staveb na ostrově.

Památková ochrana Pro své mimořádné uměleckohistorické hodnoty byl kostel zapsán na národní seznam chráněných historických památek Francie (monument historique) již v prvním oficiálním seznamu z roku 1840. Stal se tak součástí historicky první francouzské památkové listiny, kterou tehdy sestavil spisovatel a památkář Prosper Mérimée.

Architektura Kostel San Michele vykazuje jednoduchý jednolodní půdorys, který je v závěru zakončen polokruhovou apsidou. Stavba sleduje tradiční středověkou orientaci na ose východ–západ, přičemž hlavní průčelí směřuje k západu a kněžiště k východu. Pečlivě opracované a řezané kvádry zeleného serpentinitu a bílého vápence vytvářejí harmonickou polychromii, kterou v horní části obvodových zdí zakončuje souvislý pás lombardských arkád nesených vyřezávanými modiliony.

Jednotlivá průčelí chrámu vykazují specifické stavební prvky: Západní (hlavní) průčelí: Dominantou je osově umístěná věžová předsíň, kterou staticky vynáší dvojice masivních válcových pilířů. Kamenný nadpražní překlad (linteau) hlavního portálu představuje hodnotnou spolii, přenesenou sem z původního farního kostela staré obce Bevinco. Pod oblouky zvonice zdobí stěnu nad vstupem trojice slepých arkád s klínovými kameny střídavých barev. Jižní a severní stěna: Jižní fasáda je prolomena menším postranním portálem. Obě boční stěny jsou symetricky osazeny dvěma úzkými střílnovými okny. Východní závěr: Nejvyšší partii nad apsidou prosvětluje malý ozdobný otvor ve tvaru řeckého kříže. Samotná apsida je prolomena jedním střílnovým oknem.

Sochařský program a naivní ikonografie Exteriér kostela je známý mimořádným souborem naivních románských reliéfů, které překvapují svou fantazií, typovou rozmanitostí a tvarovou plasticitou. Celou budovu obepíná ozdobný vlys tvořený drobnými obloučky, jejichž patky nesou reliéfní motivy obilných snopů, mincí, uťaté ruky či krejčovských nůžek. Podpůrné modiliony pod hlavní římsou zobrazují stylizované lidské postavy (muže a ženy) a rozličná zvířata.

Úzká střílnová okna na fasádách jsou lemována bohatě zdobenými překlady, reliéfními vlysy a propletenými hadími motivy: Hadí okno (jižní fasáda): Jedno ze střílnových oken na jižní straně je vytesáno z jediného kamenného monolitu (architrávu) s vyhloubeným obloučkem. Nese jemný basreliéf dvou propletených hadů s otevřenými tlamami, kteří čelí dvěma ptákům. Horní rohy desky zdobí propletené hvězdné růžice a nad sebou nesou modiliony s vyobrazením dvouhlavého obojživelníka a stylizovaného květu. Okno apsidy: Vykazuje shodný architektonický model jako boční okna, avšak postrádá plastickou řezbu. Místo ní je dekorováno barevnou intarzií z tmavých kamenů, které v ploše vytvářejí dvě kruhové rozety a naznačený odlehčovací oblouk.

Úpravy v 19. století a interiér Půdorysně čtverdová věžová předsíň, jejíž těžké sloupy střídají světlé a tmavé kamenné vrstvy, byla v průběhu 19. století vertikálně navýšena o stávající patro zvonice. Modiliony této mladší nástavby nesou plastiky zvířat, které svou formou přímo odkazují na sochařský styl nedalekého korsického kostela Nejsvětější Trojice v Aregnu.

Vnitřní prostor lodi je záměrně strohý a ukrývá pouze jednoduchý kamenný oltář a torzálně dochované monumentální nástěnné fresky ze 14. století s námětem Zvěstování Panny Marie. Tyto vzácné středověké malby na vápenné omítce jsou chráněny jako národní movité kulturní památky Francie již od 30. června 1908.

Odkazy

Literatura CAUE (Conseil d'architecture, d'urbanisme et d'environnement) de la Haute-Corse in Regards sur l'architecture religieuse corse - Imprimerie Bastiaise 4e trimestre 2008.

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Historické památky na Korsice Kategorie:Vzniklo ve 12. století

Kategorie:Stavby v departementu Haute-Corse Kategorie:Románské kostely ve Francii Murato