Roman Václav Voříšek, v německé podobě též jako Roman Wenzel Vorisek či Worzischek (9. srpna 1821, Horažďovice – 26. dubna 1893, Křivoklát) byl český římskokatolický kněz, překladatel a spisovatel duchovní literatury. Jeho jméno je spojeno s „důkazy“ o pravosti Rukopisu zelenohorského Václava Hanky.
Život vlevo|náhled|Kostel sv. Václava ve Václavicích u Benešova Po studiu na gymnáziu v Čekých Budějovicích studoval v roce 1841 filosofii a teologii. 22. července 1845 byl vysvěcen na kněze a poté působil jako kaplan na faře v Římově u Českých Budějovic. Zde působil také Jan Marchal, překladatel několika duchovních knih do češtiny. Roku 1846 byl Voříšek povolán jako zámecký kaplan do Žinkov v Plzeňském kraji a setrval zde do roku do roku 1850. V témže roce odjel do Vídně, kde získal místo vychovatele, kde však - částečně ze zdravotních důvodů - setrval pouze rok. Vrátil se zpět do Žinkov, kde působil přes patnáct let. V roce 1867 získal místo na malé faře ve Václavicích a Benešově v tehdejším Táborském kraji.
Když v roce 1868 David Kuh v časopise „Tagesboten aus Böhmen“ zpochybnil pravost rukopisů, rozhořel se spor s Františkem Palackým. Voříšek tento souboj velmi bedlivě sledoval a postupně se mu začaly spojovat různé věci, které mohly přispět k objasnění pochybností. Většina svědků nálezu z Voříškova okolí z doby, kdy působil v Žinkovech, byla již po smrti, s výjimkou starého děkana Josefa Zeman z Prádla. Voříšek se v posledních hodinách rozpomněl, jak v letech 1847–1852 slyšel starší faráře hovořit o rukopise, rozhodl se nyní čelit útokům Kuha a svědčit o pravosti Zelenohorského rukopisu. Po poradě se Zemanem, kterému se postupně vybavovala celá situace sepsal Voříšek pojednání, které objasňovalo detaily, a 1. února 1859 ho poslal V. V. Tomkovi, redaktorovi Časopisu Musea Království Českého, a následně bylo také otištěno v Lumíru.
V roce 1863 České muzeum jmenovalo Voříška členem archeologického oddělení a v roce 1864 do výboru pro oddělení českého jazyka a literatury, za své zásluhy v této záležitosti. V roce 1863 získal také synodální právo a v roce 1865 byl konzervátorem vikariátu v Nepomuku.
Roman Václav Voříšek zemřel dne 26. dubna 1893 v Křivoklátě.
Literární činnost Voříšek byl také přispěvatelem do českých časopisů, jako Květy (1845), „Bohemia“ (1846), Borovského Národních novin“, (1849), Lumír (1854–1862), Pražské noviny(1854), Pilsener Boten (1862), Památky archeologické (1863–1864), Národ(1864–1865) a další. Kromě toho byl autorem dalších spisů:
„Slovanská světomluva“, 1862, Wien „Ježíš náš mistr“(1862), modlitební knížka „Klášter svatojiřský. Povídka pro mládež z doby řecké války o svobodu. S krátkým dějepisem této války“, Praha 1862, kl. 16°. předklad z německého originálu od V. Waltera; – „Křížová cesta“ / Kreuzgang (1871).
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Narození 9. srpna Kategorie:Narození v roce 1821 Kategorie:Narození v Horažďovicích Kategorie:Čeští římskokatoličtí duchovní Kategorie:Spisovatelé 19. století Kategorie:Čeští překladatelé z němčiny Kategorie:Rukopisy Knihovny Národního muzea Kategorie:Úmrtí v Křivoklátě (městys) Kategorie:Úmrtí v roce 1893 Kategorie:Úmrtí 26. dubna Kategorie:Muži