Dobytí Valencie roku 1238 bylo konečné dobytí jihošpanělského města Valencie katalánsko-aragonskými vojsky krále Jakuba I. Aragonského, které ukončilo muslimskou nadvládu nad městem trvajícího od roku 711 (s výjimkou let 1092 až 1094, kdy Valencii ovládl kastilský velitel Rodrigo Díaz de Vivar známý jako Cid, následně byla dobyta Almorávidy). K Jakubově tažení se připojilo množství rytířů nejen z Aragonie a Katalánska, ale také z Provensálska, Francie, německých zemí, Uher, Itálie či Anglie aj. Muslimský vládce Ibn Mardaniš se obrátil s prosbou o pomoc na okolní muslimské státy, zareagoval pouze tuniský sultán Abú Zakarija Jahja, který vyslal obléhané Valencii na pomoc flotilu o velikosti 12 lodí, ty ovšem dorazily příliš pozdě, neboť městské hradby byly v té době již pod útokem a ostřelování Aragonci a Tunisané se již neodvážili k vylodění. Jakub měl k dispozici lepší obléhací stroje než měl kdysi Cid, takže město vzdorovalo pouhých pět měsíců a nikoli dva roky jako v předchozím případě, navíc trpělo nedostatkem potravin. Když Ibn Mardaniš viděl, že není úniku z obleženého města a nevyšel ani pokus o vyproštění, zahájil jednání s Jakubem o jeho vydání a kapitulaci. Dohoda o kapitulaci byla stvrzena 22. září.
náhled|upright=0.3|vlevo|Penó de la Conquesta 28. září 1238 vztyčili valencijští Maurové na věži Alí Bufat královský aragonsko-katalánský prapor na znamení kapitulace, později nazývaný Penó de la Conquesta („Korouhev dobytí“). V sobotu 9. října 1238 se Jakub I. vstoupil do města a oficiálně se ujal vlády. 9. říjen se tak stal oficiálním svátkem Valencijského společenství a dodnes se slaví jako Dia de la Comunitat Valenciana. Maurskému obyvatelstvu poražené Valencie bylo dáno na výběr, buď bezpečný odchod z města přes řeku Júcar jižním směrem, popřípadě setrvání ve městě, ale s tím, že se podřídí nové křesťanské nadvládě. Asi odhadem padesát tisíc muslimských Maurů opustilo Valencii, postupně je pak nahradilo přibližně třicet tisíc nových osadníků, převážně Katalánců. Navzdory tak velkým přesunům nedošlo ke zlomení maurskou většiny ve Valencii.
Po pádu Valencie pokračoval Jakub I. ve výbojích jižním směrem, které probíhaly v letech 1239 až 1245. Postupně dobýval další města v oblasti, jmenovitě Cullera (roku 1240), Alzira (1242), Xàtiva (1244) a Biar (1245). Dál už pak postupovat nemohl, neboť zdejší území, které patřilo taifské Murcii, bylo již dobyto Ferdinandem III. Kastilským.
Odkazy Reference
Související články Reconquista Taifa Valencie Valencijské království
Externí odkazy
Kategorie:Reconquista