Slovem koncovka, dříve též končící hra, se v šachu označuje ta fáze šachové partie, v níž již na šachovnici zbývá jen málo figur. Koncovky se dělí na různé typy, podle toho, jaký druh materiálu zbyl na šachovnici. Nejdůležitější typy koncovek jsou elementární koncovky (např. král proti králi a dámě), dámské koncovky (každá strana má dámu, na šachovnici jsou dále i pěšci), věžové koncovky (každá strana má věž nebo věže, na šachovnici jsou dále i pěšci), pěšcové koncovky (vedle králů jsou na šachovnici jen pěšci), koncovky lehkých figur (vedle králů jsou na šachovnici jen pěšci a lehké figury, tedy jezdci a střelci)., heslo Končící hra
Alburt a Krogius udávají tyto tři základní znaky koncovky:
1) králové se zapojují do boje
2) na významu získávají volní pěšci
3) na rozdíl od předchozích fází hry v koncovce hraje velkou roli nevýhoda tahu, (tzv. Zugzwang).
Známé studie šachových koncovek Saavedrova pozice
Doporučená literatura PACHMAN, Luděk: Šachové koncovky v praxi. Frýdek-Místek 1990 BALAŠOV, Jurij a PRANDSTETTER, Eduard: Šachové koncovky. Praha 1991 LUNIACZEK, Petr: Metodický dopis. Základy pěšcových koncovek. Praha 1985 MOJŽÍŠ, Jaroslav: Metodický dopis. Věžové koncovky. Praha 1983 AVERBACH, Juri: Bauernendspiele.Berlín 1988 (de) AVERBACH, Juri: Laufer- und Springerendspiele. Berlín 1988 (de) AVERBACH, Juri: Turmendspiele 1. Berlín 1988 (de) AVERBACH, Juri: Turmendspiele 2. Berlín 1986 (de)
Reference
Kategorie:Strategie šachu Kategorie:Šachová terminologie