Slovanské jazyky představují jednu ze skupin indoevropských jazyků. Jedná se o 13–19 jazyků, jimiž hovoří přibližně 270 milionů rodilých mluvčích (více než polovina, asi 150 milionů, připadá na ruštinu), a to především v zemích střední, východní a jižní Evropy a také v severní Asii. Vyvinuly se z praslovanštiny, přičemž samostatný vývoj prodělaly od konce 9. století. Dělí se na západoslovanské, východoslovanské a jihoslovanské. Rodilí mluvčí těchto jazyků se souhrnně nazývají Slované.

Slovanské jazyky jsou vysoce flektivní a až na výjimky mají bohatě rozvinuté skloňování a časování. Slovosled těchto jazyků je volný.

Slovanské jazyky jsou nejrozšířenější jazykovou skupinou v Evropě. Studiem těchto jazyků se zabývá slavistika.

Dělení Současné slovanské jazyky pocházejí z předpokládaného indoevropského prajazyka, ze kterého se později zřejmě oddělil baltsko-slovanský prajazyk. Ten se poté rozdělil na prabaltštinu a praslovanštinu, která byla východiskem pro všechny slovanské jazyky.

Základní dělení slovanských jazyků zahrnuje tři větve: západní, východní a jižní.

Živé jazyky

Západoslovanské jazyky česko-slovenské jazyky – čeština, slovenština lužickosrbské jazyky – hornolužická srbština, dolnolužická srbština lechické jazyky – polština, slezština, kašubština

Východoslovanské jazyky běloruština, ruština, rusínština, ukrajinština

Jihoslovanské jazyky západní větev slovinština srbochorvatština – čakavština, kajkavština, štokavština (chorvatština, srbština, bosenština, černohorština) východní větev – bulharština, makedonština přechodné jazyky – torlačtina Na území Chorvatska, Bosny a Hercegoviny, Srbska a Černé Hory je řeč lidí vzájemně srozumitelná, od 19. století se považovala za jeden jazyk, později nazývaný srbochorvatštinou. Po rozpadu Jugoslávie jednotlivé národy spíše z politických důvodů označují jednotlivé varianty jako samostatné jazyky, jediným podstatným rozdílem je používané písmo: zatímco Chorvati a Bosňáci používají výhradně latinku, mezi Srby a Černohorci se běžně používá také azbuka.náhled|280x280bod|Rozšíření slovanských jazyků v Evropě v současnosti|vlevo Smíšené jazyky V hraničních oblastech byly popsány i tzv. smíšené jazyky, kombinující prvky dvou sousedních jazyků.

Mezi východoslovanskými jazyky to například jsou: suržyk (směs ukrajinštiny a ruštiny), trasjanka (směs běloruštiny a ruštiny) a russenorsk (směs ruštiny a norštiny).

Mrtvé jazyky V minulosti se používaly i další slovanské jazyky, v současnosti již považované za vymřelé (mrtvé):

západoslovanské – pomořanština, severní slovinština, polabština; jihoslovanské – staroslověnština, církevní slovanština.

Církevní slovanština se dosud používá jako liturgický jazyk některých východních církví. Není však živým, běžně používaným jazykem.

Fiktivní a konstruované jazyky Existují nebo v minulosti existovaly projekty či snahy o vytvoření univerzálního slovanského jazyka, který by umožnil snadnou komunikaci mezi příslušníky různých slovanských národů (obdoba esperanta). Takovými uměle vytvořenými jazyky jsou například: slovio, glagolica, proslava, ruslavsk (varianta slovia) mezislovanština,Spáčil, Dušan: Slovanské esperanto dostalo podporu EU. Ke komunikaci stačí už jen základy jazyka, E 15, 30. 8. 2010 a další. Severoslovanské jazyky Existuje domnělá větev tzv. severoslovanských jazyků, na níž se usuzuje kvůli nalezení záznamů staronovgorodštiny, která se značně odlišuje od soudobých slovanských jazyků.

Na slovanské jazyky se odkazují i konstruované jazyky některých nadšenců, které jsou inspirované převážně absencí živých severoslovanských jazyků:

ve světě Ill Bethisad – vozgičtina (vuozgašu), skuodština ostatní severoslovanské jazyky – lydnevi, sievrosku (sevorian), slaveni, slavisk

Rozšíření a počty mluvčích Slovanské jazyky jsou nejvíce rozšířeny ve střední, východní a jihovýchodní Evropě a v severní Asii. Oblasti rozšíření západní a východní větve na sebe plynule navazují. Jihoslovanská oblast, která se nachází na Balkáně, je oddělena pásem zemí, kde se hovoří jinými jazyky (maďarština, rumunština, němčina). Tato izolace byla zapříčiněna především příchodem Maďarů do Panonské pánve na konci 9. století.

Většinou se jedná o národní jazyky jednotlivých zemí a část z nich má postavení úředního jazyka. Slovanskými jazyky hovoří asi 293 milionů lidí, přičemž nejvíce rodilých mluvčích mají ruština, polština a ukrajinština.

Zeleně jsou označeny ty jazyky, které spadají pod jiný, v tabulce uvedený jazyk (srbochorvatštinu).

Jazyk Používá se Úřední Mluvčích (L1)češtinaČesko, Slovensko, USA, Kanada, Německo, Rakousko, Rumunsko, Austrálie, Ukrajina, Srbsko, Chorvatsko, PolskoČesko, EU9 600 000slovenštinaSlovensko, Maďarsko, Polsko, Česko, Ukrajina, Rakousko, SrbskoSlovensko, EU5 000 000polštinaPolsko, Česko, Litva, Izrael, Slovensko, UkrajinaPolsko, EU40 000 000kašubštinaPolskoPolsko (Pomořské vojvodství)88 000slezštinaPolsko, Českonení458 000hornolužická srbštinaNěmecko (Sasko)není13 000dolnolužická srbštinaNěmecko (Braniborsko)není5 000ruštinaRusko, Gruzie, Lotyšsko, Estonsko, Izrael, Finsko, Turkmenistán, Uzbekistán, Mongolsko, Tádžikistán, Kazachstán, Bělorusko, Ukrajina, Arménie, MoldavskoRusko, Bělorusko, Kazachstán, Kyrgyzstán, Ukrajina (Krym), Gruzie (Abcházie a Jižní Osetie), Moldavsko (Podněstří a Gagauzsko), OSN148 000 000běloruštinaBělorusko, PolskoBělorusko, Polsko (Podleské vojvodství)5 150 000ukrajinštinaUkrajina, Rusko, Bělorusko, Polsko, Slovensko,Moldavsko, RumunskoUkrajina, Moldavsko (Podněstří)33 000 000rusínštinaSlovensko, Ukrajina, SrbskoSrbsko (Vojvodina)70 000srbochorvatštinaChorvatsko, Srbsko, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Rakousko, Bosna a Hercegovina, Maďarsko, Itálienení16 533 000 černohorština Černá Hora Černá Hora 233 000 bosenština Bosna a Hercegovina Bosna a Hercegovina 2 700 000 chorvatština Chorvatsko, Rakousko, Bosna a Hercegovina, Maďarsko, Itálie Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, Rakousko (Burgenland), Itálie (Molise), EU 5 100 000 srbština Srbsko, Kosovo, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Albánie, Rumunsko, Rusko, Severní Makedonie, Turecko Srbsko, Kosovo, Bosna a Hercegovina, Černá Hora 8 500 000slovinštinaSlovinsko, Rakousko, Itálie, Chorvatsko, MaďarskoSlovinsko, Rakousko (Korutany), Itálie (Gorizia a Terst), EU2 500 000 bulharština Bulharsko Bulharsko, EU 7 600 000 makedonština Severní Makedonie, Albánie, Bulharsko, Řecko Severní Makedonie 1 800 000celkem:266 894 000

Hlavní rysy a rozdíly

Písmo

Současnost Slovanské jazyky v současnosti používají několik variant latinky: západoslovanské jazyky a západní jihoslovanské jazyky a několik variant cyrilice: východoslovanské jazyky, východní jihoslovanské jazyky a srbština.

Volbu písma ovlivnil především historický vývoj. Latinka se používá v zemích, kde v minulosti převládal, případně převládá i v současnosti, vliv římskokatolické církve. Cyrilice se používá v zemích s převládajícím vlivem pravoslaví.

Srbština se oficiálně zapisuje cyrilicí i latinkou. Použití cyrilice však převládá.

Historická písma Historické je především nejstarší slovanské písmo hlaholice, patrně autorství věrozvěstů Cyrila a Metoděje a užívané pro církevní účely dosud.

Středověké, zejména staročeské, glosy v židovských spisech v jazyku lešon Kenaan (kenánský jazyk), byly psané hebrejským písmem.

Bosenština se v dobách osmanské nadvlády psala arabicí (arebica), arabským písmem upraveným na slovanskou abecedu.

Výslovnost

Délka hlásek, přízvuk a tón Současné slovanské jazyky se značně liší prozodickými rysy, kam patří délka hlásek, přízvuk a tón. V pozdní praslovanštině se předpokládají následující vlastnosti: Všechny samohlásky slov mohly být jak krátké, tak i dlouhé, bez ohledu na přízvuk. Krátkost a délka měla fonematickou platnost, tj. rozlišovala význam slov. Slova měla obvykle jednu přízvučnou slabiku. Tento přízvuk byl volný a mohl se vyskytovat na kterékoliv slabice. Poloha přízvuku mohla rozlišovat význam. Přízvučné slabiky se vyslovovaly klesavým nebo stoupavým tónem. Tento tón rovněž mohl rozlišovat význam. Přízvuk byl pohyblivý. Jeho poloha se při skloňování nebo časování mohla měnit.

Tento systém se prakticky nezměnil v srbštině a chorvatštině. Kromě délky samohlásek se také rozlišuje délka slabikotvorné sonory /r/. Délka hlásek se v písmu neoznačuje. Podobný systém je též ve slovinštině, avšak s tím rozdílem, že v nepřízvučných slabikách se délka hlásek nerozlišuje. Tóny mají pouze některá slovinská nářečí.

Východoslovanské jazyky a bulharština nemají fonematickou délku ani tóny. Zachovávají volný a pohyblivý přízvuk s možností rozlišovat význam slov.

Západoslovanské jazyky nemají tóny. Přízvuk je pevný, bez možnosti rozlišení významu. V češtině a slovenštině je vždy na první slabice přízvučného celku (obvykle slova). Čeština a slovenština mají fonematickou délku, která se v písmu označuje diakritickým znaménkem (čárkou). Dlouhá může být samohláska v kterékoliv slabice bez ohledu na pozici přízvuku. Avšak ve slovenštině se uplatňuje tzv. rytmické pravidlo, podle kterého nemohou být dlouhé samohlásky ve dvou po sobě následujících slabikách. Druhá v pořadí se téměř vždy krátí (čes. pěkný, krásný × slov. pekný, krásny). Za dlouhé samohlásky se považují též dvojhlásky. Kromě toho mohou být dlouhé také slabikotvorné sonory /r, l/.

V polštině nejsou dlouhé samohlásky. Přízvuk je zpravidla na předposlední slabice, méně často na třetí slabice od konce slova.

Souhlásky Všechny slovanské jazyky mají podobný výčet souhláskových fonémů. Rozdíly plynou z různého vývoje po praslovanském období. Na konci tohoto období měly všechny souhlásky tvrdou a měkkou (palatalizovanou) variantu. Nejvíce se tento systém uchoval v ruštině (viz tabulku) a běloruštině. V menší míře též v ukrajinštině a bulharštině. I když v dalších jazycích palatalizace zanikla, pozůstatky tohoto stavu se v nich nacházejí stále. Ovlivňuje též gramatiku většiny slovanských jazyků (existence měkkých a tvrdých vzorů skloňování) a v některých i pravopis.

+ Souhláskové fonémy v ruštině Bilabiály & Labiodentály Dentály & Alveoláry Postalveoláry & Palatály Veláry tvrdé měkké tvrdé měkké tvrdé měkké tvrdé měkké Nazály Plozivy             Afrikáty ()   Frikativy                   Vibranty Aproximanty  

V češtině a slovenštině se palatalizované alveoláry // změnily na palatální // (psáno ď, ť, ň). Ve slovenštině pak také z palatalizovaného // vzniklo // (psáno ľ).

Z palatalizované alveolární vibranty // se vyvinula specifická česká souhláska // (psáno ř), která se může podle svého okolí vyslovovat zněle i nezněle.

V polštině palatalizovaným // odpovídají // (psáno dź, ć, ń). Kromě toho se rozlišuje měkké l a tvrdé ł (vyslovované jako velarizované [] nebo []).

Proces palatalizace konce praslovanského období neovlivnil vývoj současné srbštiny, chorvatštiny a slovinštiny.

Z původní velární souhlásky // se v češtině, slovenštině a ukrajinštině vyvinulo hrdelní // (psané h/г; příklad: noga → noha), jehož znělá výslovnost je ve světovém měřítku poměrně neobvyklá. V běloruštině se vyvinulo // (znělý protějšek //).

Ve všech slovanských jazycích, s výjimkou ukrajinštiny, znělé párové souhlásky ztrácejí znělost na konci slov, např. české slovo led, vyslovované jako .

Samohlásky Typický inventář samohlásek ve slovanských jazycích je následující:

  Přední Střední Zadní Zavřené ( Středové   Otevřené