Středoafrická republika (, ), zkratkou SAR, je vnitrozemský stát ve střední Africe. Hraničí s Čadem na severu (délka hranice 1 197 km), Súdánem na severovýchodě, (od 9. července 2011) i Jižním Súdánem na východě (1 165 km), Demokratickou republikou Kongo a Republikou Kongo na jihu (1 577 km a 467 km) a Kamerunem na západě (797 km). Počet obyvatel překračuje 5,5 milionů a rozloha dosahuje 623 000 km².
Hlavním městem a centrem republiky je město Bangui. Se slumovou aglomerací zde žije přes 800 000 lidí. Dalšími významnými městy v zemi jsou Bimbo, Bambari, Bangassou, Bérbérati, Bonar a Bossangoa. Mezi nejpočetnější etnika se počítají Gbajové, Bandové, Manzové a Sarové, ti přesáhli hranici 10 %. Úředním jazykem je francouzština, avšak nejpoužívanější jazyk je sangoština.
Nejrozšířenějším náboženstvím je křesťanství, které vyznává polovina obyvatel, přičemž křesťané jsou z poloviny protestanti a z poloviny římští katolíci. Okolo třetiny populace je animistická, zbytek tvoří především muslimové, kteří se soustřeďují na severu země.
Středoafrická republika je republika, do OSN vstoupila v roce 1960.
Země se stala v roce 2022 oficiálně 2. zemí na světě (1. byl v roce 2021 Salvador), která začala používat bitcoin jako svoje zákonné platidlo. Nicméně toto téma je kontroverzní, a to proto, že ve Středoafrické republice má přístup k internetu (a tudíž k používání bitcoinové sítě) asi jen 11 % populace.
Dějiny Přibližně od 1. tisíciletí př. n. l. se v oblasti usadily kmeny užívající jazyky východní Adamawy a menší skupiny hovořící bantuskými jazyky. Při dnešních hranicích s Čadem se usadili též obyvatelé náležející k Nilosaharské jazykové rodině.
Otrokářství se území dnešní SAR dotklo až se zpožděním. Teprve vyčerpání zásob ebenového dřeva na pobřeží přivedlo Evropany k rozdmýchání mezikmenových válek a otrokářských nájezdů, které podnikaly některé místní kmeny. Severovýchod země byl v 19. století vylidněn arabskými otrokářskými nájezdy, na kterých se podíleli i mahdisté ze Súdánu. Podle některých odhadů se počet obyvatel tohoto území v 16. století pohyboval kolem 5 až 6 milionů, ale na počátku 20. století klesl na 700 000.
Během dělení Afriky evropskými mocnostmi na konci 19. století území obsadili Francouzi. Kolonie Ubangi-Šari, kterou zde založili, byla začleněna do Francouzské rovníkové Afriky.
náhled|vlevo|190px|Samozvaný císař-diktátor Bokassa I. byl obviňován z vražd a kanibalismu „Modlou“ boje proti kolonialismu v SAR se stal Barthélemy Boganda, který ovšem zemřel při letecké havárii 29. března 1959. Samostatnost země získala dne 13. srpna 1960, když David Dacko převzal prezidentský úřad od dočasného prezidenta André Malrauxe.
Známou postavou dějin SAR se stal Jean-Bédel Bokassa, který se moci chopil státním převratem v roce 1965. V roce 1976 se nechal velice okázale korunovat císařem. Svržen byl v roce 1979 při operaci Barracuda. Do úřadu byl po opět dosazen David Dacko, jehož mandát byl následně potvrzen ve zmanipulovaných volbách v březnu 1981.
Několik měsíců po příchodu F. Mitterranda do funkce, v září 1981, byl v SAR David Dacko, blízký bývalého prezidenta Giscarda, svržen. Po bombovém útoku ze 14. července (v kině v centru Bangui při něm zemřeli 3 lidé, z toho 1 Francouz), připisovaném pro-libyjské buňce Idiho Laly, Dacko zakázal Osvobozenecké hnutí středoafrického lidu (MLPC) Ange Patassého (předseda vlády za Bokassova režimu) a Ubangijskou vlasteneckou frontu-Stranu práce (FPO-PT) doktora Abela Goumby (dlouhodobý odpůrce Bokassy, poté Dacka). Vztahy nové francouzské vlády a Dacka, bývalého stoupence a chráněnce Giscarda, tedy nebyly pozitivní. Dacko ovšem patrně s pučem souhlasil, nový prezident André Kolingba byl jeho náčelník štábu, se kterým měl dobrý vztah. Francie k takovému postupu dala patrně souhlas – včetně jejích tajných služeb. Těm byl blízký Jean-Claude Mantion, poradce Kolingby a jeden z osnovatelů operace Barracuda a dosazení Dacka.
Zemi následně ovládal Vojenský výbor národní obnovy až do obnovení politické plurality na přelomu 80. a 90. let. Země patří k nejméně rozvinutým na světě.
Od roku 2007 probíhá na severu země válka. V roce 2012 vypukl další konflikt mezi povstaleckým hnutím Séléka, vedeným Michelem Djotodiou, a vládními silami v čele s prezidentem Bozizém. Boje mezi muslimy a křesťany si vyžádaly tisíce obětí."Muslimští povstalci v převážně křesťanské Středoafrické republice vyhlásili autonomní stát - Republiku Logone". Hospodářské noviny. 15. prosince 2015.
14. prosince 2015 byla vůdcem muslimských povstalců Noureddinem Adamem vyhlášena na severu Středoafrické republiky ve městě Kaga-Bandoro autonomní Republika Logone. Přechodná vláda, která Středoafrickou republiku vede, jeho krok odsoudila."Středoafrická republika se rozpadá, islamisté vyhlásili Republiku Logone." iDNES.cz. 15. prosince 2015.
Státní symboly Vlajka
Vlajka Středoafrické republiky je tvořena listem o poměru stran 3:5 nebo 2:3 se čtyřmi vodorovnými pruhy v barvě modré, bílé, zelené a žluté, nad nimiž je ve svislé ose vlajky umístěn stejně široký pruh červené barvy. V horním rohu vlajky je v modrém pruhu žlutá pěticípá hvězda.Vlajka Středoafrické republiky na Flags of the World
Znak
Blason státního znaku Středoafrické republiky je nutno nejprve opravit v hlavním článku.
Hymna
Hymna Středoafrické republiky je píseň La Renaissance , v sanžštině E Zingo. Hudbu složil Herbert Pepper. Slova napsal tehdejší premiér Barthélemy Boganda.
Geografie náhled|Mapa Středoafrické republiky
Velkou část území zabírá náhorní plošina Azande (500–1 000 m). Sever země zabírá savana, součást Čadské pánve a severovýchod masív Bongo. Na západě se tyčí pohoří Karré s nejvyšší horou Mont Ngaoui. Na jihu se rozkládá tropický deštný prales a Konžská nížina.
Vodstvo Středoafrická nemá přístup k otevřenému moři a na svém území nemá jezera ani jiné vodní plochy. Mezi řeky, důležité pro dopravu, patří Sanga, Šari a Ubangi.
Klima Ve Středoafrické republice panuje tropické klima s mírně teplým, vlhkým létem a suchou, oproti létu výrazně teplejší zimou.
Chráněná území Mezi významné národní parky patří park Manovo-Gounda Saint Floris. Ten byl v roce 1988 zařazen do seznamu světového dědictví UNESCO. Od roku 1997 je veden i na seznamu světového dědictví v ohrožení.
Geologie Orná půda tvoří pouhá 3 % celého území a plodiny se pěstují na ploše nedosahující 1 %. Velikost zavlažované plochy je 20 km2.
Obyvatelstvo
náhled|Tábor pygmejských lovců a sběračů v tropickém pralese ve Středoafrické republice Středoafrická republika měla k červenci 2009 odhadem 4 511 488 obyvatel. Země zaznamenala vysoký populační růst. Podíl dětí do 15 let v roce 2010 činil 40,4 %. V roce 1950 žilo v zemi 1 327 000 obyvatel. Na seznamu států světa podle počtu obyvatel se umisťuje na 120. místě. Etnická struktura je pestrá, nejpočetnější etnikum Gbajové tvoří pouhou třetinu obyvatelstva. Mezi další etnika spadají Bandové (27 %), Manzové (13 %), Sarové (10 %), méně než desetinu populace tvoří Mbakové a Jakomové (shodně 4 %). Ostatní obyvatelé jsou zastoupeni 2 %. Úředním jazykem je francouzština, avšak nejvíce používaná je sangoština.
Náboženství
Nejrozšířenějším náboženstvím je křesťanství (50 %), následuje animismus (35 %) a islám (15 %). Křesťané se dělí na katolíky a protestanty, počet vyznavačů obou směrů je víceméně stejný.
Podle statistiky z roku 2020 je náboženská příslušnost následující: křesťané 89%, muslimové 9%, tradiční náboženství 1%, ostatní náboženství a bez vyznání 1%. Mezi křesťany převládají protestantské církve, přibližně třetina křesťanů jsou římští katolíci. Podobně jako v okolních zemích nemalá množina křesťanů a muslimů vyznává zároveň některé z tradičních náboženství (vícečetná náboženská identita), případně je propojuje v synkretismu.
Podle afrikanisty Ondřeje Havelky ve Středoafrické republice existují rozličná tradiční bantuská náboženství, jejichž společným jmenovatelem je víra v nejvyššího Boha, který byl původně lidem blízko, ovšem pro neposlušnost lidí se vzdálil. Podle ústně tradovaného bantuského příběhu nejvyšší Bůh vyslal chameleona, aby lidem zvěstoval jejich nesmrtelnost, ovšem chameleon šel velmi pomalu a předběhla jej ještěrka, která nesla opačné poselství, totiž, že lidé jsou smrtelní a čeká je hořký konec, a protože ještěrka doručila svou zprávu dříve, stalo se, že lidská přirozenost se stala smrtelnou. Napříč Středoafrickou republikou existují podle Havelky různé verze příběhu. Okrajově se lze setkat s náboženstvím bori, mytologií Bushongo o vyzvráceném stvoření nejvyšším Bohem Bumbou, náboženstvím bwiti a náboženskými fenomény jako Nkisi Nkondi. Většina muslimů ve Středoafrické republice jsou sunnité následující Málikovskou právní školu (tzv. Málikovský mazhab). V zemi je také rozšířené africké čarodějnictví, zejména ve formách azande a kindoki.
Politika
náhled|Hlavní město Bangui Středoafrická republika je státním zřízením republika. Prezident může být zvolen maximálně dvakrát, pokaždé na pětileté období. Předseda vlády je jmenován politickou stranou s parlamentní většinou. Současná ústava byla schválena 5. prosince 2004, v platnosti je od 27. prosince 2004. Volební právo má každý občan, který dosáhl 21 roku.
Do Ústavního soudu je zvoleno devět soudců, tři prezidentem, tři Národním shromážděním a tři ostatními soudci. Dalšími druhy soudů jsou nižší soudy, trestní soudy, odvolací soudy a Nejvyšší soud.
Šéf separatistické organizace Séléka se dne 25. března 2013 prohlásil po obsazení hlavního města a následném převratu za prezidenta. O den později zrušil ústavu, parlament i vládu. Slíbil však, že do tří let se v zemi budou konat svobodné volby. 31. března 2013 bylo oznámeno složení vlády národní jednoty, která zemi do voleb povede.
Zahraniční vztahy Středoafrická republika je členem následujících organizací: ACCT, ACP, AfDB, AU, BDEAC, CEMAC, FAO, FZ, G-77, IAEA, IBRD, ICAO, ICCt, ICRM, IDA, IFAD, IFC, IFRCS, ILO, IMF, Interpol, IOC, ITSO, ITU, ITUC, MIGA, NAM, OIC (jen jako pozorovatel), OIF, OPCW, UN, UNCTAD, UNESCO, UNIDO, UNWTO, UPU, WCL, WCO, WFTU, WHO, WIPO, WMO a WTO.
Přehled nejvyšších představitelů státu náhled|Prezident Faustin-Archange Touadéra 14. 8. 1960 – 12. 11. 1960 – David Dacko – úřadující prezident; MESAN 12. 11. 1960 – 1. 1. 1966 – David Dacko – prezident; MESAN 1. 1. 1966 – 4. 12. 1976 – Jean-Bédel Bokassa (Salah Eddine Ahmed Bokassa) – prezident; voj./MESAN 4. 12. 1976 – 20. 9. 1979 – Bokassa I. – císař; MESAN 20. 9. 1979 – 1. 9. 1981 – David Dacko –prezident; MESAN, UDC 1. 9. 1981 – 21. 9. 1985 – André-Dieudonné Kolingba – předseda Vojenského výboru národní obnovy; voj. 21. 9. 1985 – 22. 10. 1993 – André-Dieudonné Kolingba – prezident; RDC 22. 10. 1993 – 15. 3. 2003 – Ange-Félix Patassé – prezident; MLPC 15. 3. 2003 – 24. 3. 2013 – François Bozizé Yangouvonda – prezident; voj./bezp. 24. 3. 2013 – 10. 1. 2014 – Michel Djotodia – prezident 10. 1. 2014 – 23. 1. 2014 – Alexandre-Ferdinand Nguendet – prezident Národní přechodné rady Středoafrické republiky 23. 1. 2014 – 30. 3. 2016 – Catherine Samba-Panza – prozatímní prezidentka; bezp. od 30. 3. 2016 – Faustin-Archange Touadéra – prezident; bezp.
Administrativní dělení
Země se dělí na 14 prefektur, 2 ekonomické prefektury a komunu (hlavní město). Dále se dělí na 71 subprefektur. vpravo|400px|prefektury Středoafrické Republiky Prefektury: Bamingui-Bangoran Basse-Kotto Haute-Kotto Haut-Mbomou Kemo Lobaye Mambere-Kadei Mbomou Nana-Mambere Ombella-Mpoko Ouaka Ouham Ouham-Pende VakagaEkonomické prefektury: Nana-Grebizi Sangha-Mbaere Komuna: Bangui Významná města Bangui – hlavní město – 800 000 obyvatel (i se slumovou aglomerací) Bambari Bonar Bérbérati Bossangoa Bangassou
Ekonomika
náhled|Pěstování salátu ve Středoafrické republice náhled|Těžba dřeva