náhled|Rozšíření kultury s nálevkovitými poháry v Evropě náhled|Zrekonstruovaný dům kultury s nálevkovitými poháry thumb|Megalitická pohřební mohyla složená z dolmenů na severu Německa Kultura s nálevkovitými poháry (též kultura nálevkovitých pohárůNapř. ) je archeologická kultura staršího eneolitu. Jsou pro ni typické keramické poháry s nálevkovitým hrdlem a bohatým zdobením, které se začaly objevovat v době od 4. tisíciletí př. n. l. V období kultury se vyskytují jemné kamenné a kostěné nástroje, ale také měděné předměty jako šperky nebo také ploché sekery. Sídliště vznikala na vyvýšeninách i v nížinách, a v některých případech byla opevněná. Pohřbívalo se v mohylách a v pozdějších fázích v žárových hrobech.

Historie Kulturu vytvořili neolitičtí zemědělci, jejichž populace pocházely z Pyrenejského poloostrova a dnešní Francie. Tyto populace se kromě střední Evropy a jižní Skandinávie kolem roku 4000 př. n. l. rozšířily také na Britské ostrovy. Paleogenetické výzkumy ukázaly, že tito zemědělci na Britských ostrovech téměř úplně geneticky nahradili původní populace mezolitických lovců a sběračů.

Kromě jižní Skandinávie zaujímala kultura s nálevkovitými poháry rozsáhlé území v severní části střední Evropy, včetně dnešního Polska, severního Německa a okrajových oblastí Česka. V průběhu druhé poloviny 4. tisíciletí př. n. l. se její areál ve střední Evropě postupně zmenšoval a na jednotlivých územích ji vystřídaly jiné archeologické kultury. V severní části jejího původního areálu, zejména v Polsku a severovýchodním Německu, se mezi lety 3400–3100 př. n. l. rozšířila kultura kulovitých amfor, zatímco v některých oblastech střední Evropy se prosadila badenská kultura a její místní nástupnické skupiny. Areál kultury s nálevkovitými poháry se následně soustředil především na severní Německo a jižní Skandinávii.

Postup kultury s nálevkovitými poháry na území dnešního Dánska kolem roku 3900 př. n. l. přinesl prudký demografický zlom, během něhož komunity prvních zemědělců v několika generacích téměř úplně nahradily místní lovce a sběrače reprezentované ertebölskou kulturou. Podle paleogenetických analýz byl tento zvrat doprovázen násilnými střety a šířením nových infekčních nemocí přenesených ze zvířat.

náhled|Megalitická hrobka u Borgeru v Nizozemsku, postavená přibližně v první polovině 4. tisíciletí př. n. l. Kolem roku 3000 př. n. l. postihl populaci kultury s nálevkovitými poháry v jižní Skandinávii prudký populační kolaps. Paleogenetický výzkum 108 jedinců pohřbených v megalitických hrobkách ve Švédsku a Dánsku prokázal, že tato komunita čelila opakovaným epidemiím rané formy moru způsobeného bakterií Yersinia pestis. DNA tohoto patogenu byla zjištěna u 17 % zkoumaných těl. Vědcům se nákazu podařilo zmapovat přímo uvnitř jedné velké rodiny, kde se mor šířil nejméně ve třech vlnách v průběhu šesti generací (přibližně 120 let). Analýza ukazuje, že tyto morové rány postihovaly celé rodové linie a významně přispěly ke kolapsu neolitické společnosti, což následně usnadnilo expanzi pasteveckých kmenů do Evropy.

Následující kultura se šňůrovou keramikou (ve Skandinávii zastoupená jako kultura bojových seker) oslabenou populaci s nálevkovitými poháry postupně nahradila. Závěrečná fáze soužití obou kultur se vyznačuje budováním četných obranných kůlových hradeb na území kultury s nálevkovitými poháry. Tato opevnění archeologové vysvětlují jako projev rostoucího společenského napětí a násilných střetů, které probíhaly buď mezi původními zemědělci a nově příchozími skupinami, nebo se sousední lovecko-sběračskou kulturou s jamkovou keramikou.

náhled|Dolmen v Mols, Dánsko Do roku 2650 př. n. l. byla kultura s nálevkovitými poháry na skandinávském území kulturně i geneticky zcela nahrazena kulturou se šňůrovou keramikou. Tato nová vlna indoevropských populací, datovaná přibližně do let 2900–2350 př. n. l., vykazovala silný genetický původ v pontsko-kaspických stepích. Zatímco nejstarší vlna migrantů byla geneticky téměř identická s pastevci jámové kultury, v průběhu času podíl stepní DNA klesal v důsledku mísení s přežívajícími evropskými zemědělci. Analýzy DNA ukazují, že se muži z těchto stepních populací v Evropě mísili s místními neolitickými ženami. Zatímco ve střední Evropě šlo především o ženy z kultury kulovitých amfor, ve Skandinávii tito migranti splývali s ženami z dosavadní kultury s nálevkovitými poháry.

Členění Kultura s nálevkovitými poháry je v Čechách typická pro období staršího eneolitu. Na Moravě a v přilehlé části Polska se objevila už v období časného eneolitu a v době středního eneolitu na území Česka přetrvávala ve Skandinávii. V Čechách ji předcházela michelsberská kultura, na kterou kultura s nálevkovitými poháry navázala svou baalberskou fází. Dále pokračovala siřemskou a skončila salzmündskou fází. Koncem staršího eneolitu na ni na východním okraji středních Čech navázala badenská kultura. Za oblast vzniku je považována Morava, kde rané fáze kultury dokládá soubor nálezů z Božice.

Keramika náhled|upright|Pohár z Västergötlandu

Typická keramika: nálevkovitý pohár, láhev s límcem, amfora, nálevkovitý hrnec apod. Zpracování kovu je v počátcích, lze hovořit pouze o mědi – Makotřasy u Kladna. Některé skupiny této kultury se zaměřovaly na těžbu a zpracování ušlechtilých druhů kamene (Kozákov – achát, Stránská skála – rohovec).

Pohřební ritus náhled|Model chodbové hrobky Denghoog na ostrově Sylt v severním Německu Pohřební ritus je zpočátku kostrový, hroby jsou mohylové s lichoběžníkovitým ohrazením, vnitřním kamenným pláštěm s jednotlivými skřínkovými pohřby. Později se přistupovalo ke kremaci; popel se ukládal do popelnic nálevkovitých tvarů.

Významnou součástí pohřebního ritu kultury s nálevkovitými poháry byly monumentální hrobky, zejména megalitické hroby budované z velkých kamenných bloků. V jižní Skandinávii a severním Německu se od počátku 4. tisíciletí př. n. l. stavěly dolmeny a později také chodbové hroby, často překryté mohylami. Megalitické hroby mohly být využívány opakovaně a ukládáno do nich bylo více zemřelých. Jejich součástí byly také milodary, například keramické nádoby, kamenné sekery, pazourkové nástroje a jantarové ozdoby.

V pozdním neolitu byly některé megalitické hrobky v severní Evropě druhotně využívány také nositeli kultur se šňůrovou keramikou a kultury zvoncovitých pohárů, kteří do nich ukládali své zemřelé a další předměty.

Megalitické hroby však nepředstavovaly jediný způsob pohřbívání. Současně se používaly také ploché hroby a další méně monumentální formy pohřbů. V některých oblastech se pohřební praktiky v průběhu trvání kultury výrazně měnily.

Genetický původ Archeogenetické výzkumy ukázaly, že zemědělci patřící ke kultuře s nálevkovitými poháry byli potomky neolitických zemědělců z Anatolie, kteří se během postupu Evropou smísili s místními mezolitickými lovci a sběrači. Vykazují výraznou genetickou podobnost se současnou populací jižní Evropy, zejména s obyvateli středomořských ostrovů, jako je Sardinie a Sicílie. Ačkoliv byla tato populace blízce příbuzná se soudobými středoevropskými zemědělci, výrazně se lišila od populací lovců a sběračů (např. kultura s jamkovou keramikou / Pitted Ware ve Skandinávii), které žily v jejím sousedství souběžně a vykazovaly odlišný způsob života.

Odkazy Reference

Související články Nádoba z Bronocic Slánská hora Velké Přílepy

Externí odkazy

Nalevkovitymi Kategorie:Eneolitické kultury Kategorie:Archeologické kultury v Česku Kategorie:Archeologické kultury v Německu Kategorie:Archeologické kultury v Polsku Kategorie:Archeologické kultury na Ukrajině