Island (ledová země) je ostrovní stát v severozápadní části Evropy u pobřeží Atlantského oceánu.

Poloha 250px|náhled|Poloha Islandu na mapě Evropy. Island je ostrovní stát, nacházející se v severozápadní části Evropy při pobřeží Severního Atlantského oceánu. 99,8 % Islandu leží na stejnojmenném ostrově – Island, který má rozlohu 103 000 km² a je druhým největším ostrovem v Evropě po Velké Británii. Celkem má Island rozlohu 103 125 km². Leží mezi 300 km vzdáleným Grónskem na severozápadě, 550 km vzdáleným ostrovem Jan Mayen na severovýchodě, 1000 km vzdáleným Norskem na východě a 450 km vzdálenými Faerskými ostrovy na jihovýchodě. Vzdálenost mezi Prahou a hlavním městem Reykjavíkem je kolem 2650 km.

Souřadnice Střed Islandu má souřadnice 64° 45' s.š., 18° 30' z.d. Nejsevernější bod hlavního ostrova Islandu je Rifstangi (66° 32' s.š.), nejjižnější bod je Kötlutangi (63° 24 s.š.), nejzápadnější bod je Bjargtangar (24° 32' z.d., je také nejzápadnějším bodem Evropy) a nejvýchodnější bod je Gerpir (13° 30' z.d.). Island včetně jeho malých ostrůvků má nejsevernější bod nad severním polárním kruhem, kam hlavní ostrov nezasahuje. Zasahují tam ostrovy Grímsey a Kolbeinsey. Kolbeinsey je mnohem severněji a je to nejsevernější bod Islandu (67° 09' s.š.). Nejjižnějším bodem je ostrov Surtsey (63° 18' s.š.).

Topografie 250px|náhled|Pohled na Island z vesmíru. 250px|náhled|Mapa Islandu vlevo|náhled|Sopka Hekla Island je se svou rozlohou 103 125 km² druhým největším ostrovem v Evropě. Jeho břehy jsou od Skotska vzdáleny kolem 800 km, od Norska 970 km, od Grónska 287 km a od Faerských ostrovů 420 km. Na severu se téměř dotýká severního polárního kruhu, avšak pouze ostrůvek Grímsey je jím skutečně protnut. Zejména střed a východ ostrova se nachází v dost velké nadmořské výšce, směrem k severnímu pobřeží vybíhají řekami oddělené hřbety.

Krajinu zdobí několik desítek vulkánů s dominantní výškou, které tvoří zdaleka viditelné kužely. Starší skalní hřbety vystupují z náhorních plošin a ledovců. Nejznámější je sopka Hekla měřící 1 491 m. Patří k nejaktivnějším na světě. Leží 50 km od jižního pobřeží. Má zhruba tvar loďky obrácené dnem vzhůru, na jejímž dně se prolamují jednotlivé krátery o hloubce až 100 m. Její historie představuje více než 7 000 let střídavého vylévání lávy a popela ze sopouchů situovaných na puklině dlouhé přibližně 8 km. Celkový počet erupcí vulkánu pravděpodobně přesáhl stovku, avšak po osídlení ostrova Vikingy je jich zaznamenáno pouze šestnáct. Nejstarší výbuch je doložen z roku 1104, poslední byl pozorován v roce 1991. Na Islandu se nachází také velké množství štítových sopek.

Hvannadalshnjúkur měřící 2109,6 m leží na jihovýchodním pobřeží Islandu v oblasti ledovce Vatnajökull na okraji zaledněné kaldery sopky Öraefajökull. Je nejvyšším bodem ostrova, v průměru má 35 km, vrcholová část představuje kalderu o průměru 5 km. Hora vznikla ve čtvrtohorách a svrchní partie jsou tvořeny dokonce holocenními lávami. Je stále aktivní.

Krafla měřící 818 m se nachází severovýchodně od jezera Mývatn v centrální části ostrova. Také tato sopka je vázána na hlubinné zlomy. Na jejím jihozápadním svahu se nachází maar Vítí o průměru 320 m, který vznikl v roce 1724. Nedaleko byla postavena geotermální elektrárna. Západně od sopky leží mladé lávové pole, z něhož se doposud kouří, syčí tam solfatary a víří bahenní sopky.

Vrchoviny

Vrchoviny (Islandská vysočina) pokrývají většinu rozlohy státu. Jsou položeny nad nadmořskou výškou 400 až 500 m a jsou téměř neobydleny, protože z dešťů a sněhu voda neodtéká, ale zůstane stát. Mnoho ledovců jako jsou Vatnajökull, Langjökull a Hofsjökull patří také do vrchovin. Vegetace je pouze na okrajích ledovcových řek. Vrchoviny jsou dostupné pouze v letních měsících. V zimních měsících jsou silnice do vnitrozemí zavřené.

Nížiny Nížin na Islandu je poměrně málo, asi nejrozsáhlejší nížina se nachází pod ledovcem Vatnajökull a v okolí města Selfoss. Další nížiny jsou na východě v okolí města Egilsstaðir, na poloostrově Reykjanes a v Reykjavíku.náhled|Národní park Skaftafell Geologie 180px|náhled|Mapa geologického složení Island leží na riftové zóně styku dvou litosférických desek středoatlantského hřbetu, který probíhá přes pevninu a vytváří mladou tektonickou zónu.

Na severní straně začíná v oblasti poloostrova Melrakkaslétta a pokračuje na jih přibližně do poloviny ostrova, kde mění směr na jihozápadní a rozdvojuje se. Sopečný materiál budující vlastně celý Island můžeme rozdělit do tří základních zón. Geologicky nejstarší část tvoří tzv. starší bazaltové plató složené z třetihorních čedičů o stáří až 16 milionů let. Tato formace buduje rozsáhlé oblasti zejména na severu a severozápadě ostrova, a také na východním pobřeží. Mladší bazaltové pásmo je šedě zbarvené a lemuje v úzkých pruzích současnou vulkanickou zónu. Prokazatelné stáří se pohybuje mezi 0,2 až 3 miliony let. Plošiny jsou složeny převážně čedičem a doleritem, v menší míře se zde vyskytují i horniny kyselejší, především ryolity.

Centrální mladá vulkanická zóna je tvořena horninami, jejichž stáří se pohybuje v rozmezí 0,7 milionu let až po nedávné výlevy čedičů. Jde o jednu z nejaktivnějších oblastí na světě s více než 2 000 erupcemi v poledové době (tj. za 10 000 let). Unikátní jsou tvary vzniklé podledovcovými výbuchy. Láva se při styku s ledem nebo tavnou vodou rychle ochlazuje a tuhne. Pokud přitom pronikne ledovcovou hmotou nebo hladinou jezera, vzniká útvar podobný stolové hoře (v islandštině stapi).

Podnebí 250px|náhled|Sněžení na Islandu v zimě Island leží v blízkosti centra tlakové níže a přes svou severní polohu má díky teplým vodám Golfského proudu mírné oceánské klima. Míšení teplých a chladných mořských vod má za následek vznik vydatných dešťů. Občas se zde vidí i polární záře.

Srážky Množství srážek klesá přibližně směrem od jihozápadu na severovýchod. Jejich roční úhrn je na jihozápadě 1500 až 3000 mm podle nadmořské výšky, na severu a východě pouze 250 až 350 mm. Velká proměnlivost charakterizuje počasí celého ostrova. V Reykjavíku je průměrný roční úhrn srážek 779 mm, v Akureyri 445 mm. V Reykjavíku je průměrně 18 deštivých dnů za měsíc, v Akureyri pouze 14 dnů.

Teplota Zima je na jihu mírná s průměrnou lednovou teplotou v nížinách od 2 °C do -1 °C na horách až -5 °C. Na severu je zima chladnější než na jihu asi o 2 °C, tedy v nížinách mezi 0 °C až -3 °C na horách i -10 °C. Letní teploty jsou na jihu v průměru o 1 °C vyšší než na severu. Nejnižší teploty jsou u otevřeného pobřeží 11 °C, nejvyšší 14 °C ve vnitrozemí, ne ovšem ve vysokých polohách, tam jsou teploty mezi 7 až 11 °C u ledovců pouze 5 °C.

Noční teploty nejsou u pobřeží kruté, pohybují se v zimě od 0 °C na otevřeném pobřeží až -4 °C v údolích. Na horách jsou teploty mnohem nižší, pohybují se od -3 °C do -15 °C na ledovcích. Noční teploty v létě jsou nejteplejší na jihu až 9 °C, na severu a vnitrozemí mezi 0 až 6 °C.

Průměrné teploty vzduchu Reykjavík leží u částečně otevřeného pobřeží na západě ostrova, Bolungarvík na severozápadě u otevřeného pobřeží, Akureyri na severu ve vnitrozemí a Vestmannaeyjar u otevřeného pobřeží na jihu.

Teplotní rekordy Nejvyšší naměřená teplota byla na jihovýchodě území a to 30,5 °C naopak nejnižší ve vnitrozemí -39,7 °C. Nejvyšší teplota v Reykjavíku byla naměřena dne 11. srpna 2004 a to 25,1 °C. Nejnižší 21. ledna 1918 a to -24,5 °C.

Vítr Vítr většinou vane z východu. Jen velmi zřídka je to ze západu nebo severozápadu. Rychlost větru se zmenšuje směrem k nižším polohám, ale i tam je při bouřkách silný. Nejvyšší naměřená rychlost větru byla větší než 50 m/s (180 km/h).

Bouře Bouřky jsou na Islandu velmi vzácné. Vyskytnou se v průměru pouze pětkrát za rok na jihu Islandu, nejčastěji v letních měsících. Ojediněle se vyskytují i v zimě a to v případě, že tlaková níže z jihozápadu přejde Island. Studený vzduch z Kanady se při cestě na Island ohřeje teplým vzduchem přicházejícím z Evropy a tím vznikají bouřkové mraky. Blesk v roce 1865 zabil tři osoby na jihozápadě Islandu.

Písečné bouře se také vyskytují na Islandu. Vznikají silným větrem od ledovců hlavně od ledovce Vatnajökull.

Ledovce náhled|ledovec Vatnajökull ze satelitu vlevo|náhled|Vulkán Grímsvötn na ledovci Vatnajökull Prakticky celý ostrov nese stopy po činnosti ledovců, jako jsou velká ledovcová údolí s čedičovými vrstvami vyhlazenými při pohybu ledové hmoty, nebo naopak rozbrázděnými úlomky materiálu, který uvízl na bázi ledovců. Podobně svědčí o ledovcové aktivitě i množství morén a obrovské výplavové plošiny – sandry. V pleistocénu prodělal ostrov klimatické změny, které měly za následek postup a ústup ledovců. Celkem ledovce pokrývají 11 % rozlohy Islandu.

Největší ledovcová oblast ostrova a druhá v celé Evropy, Vatnajökull na jihovýchodě měří 8 100 km², což představuje zhruba 8 % rozlohy Islandu. Větším ledovcem v Evropě je pouze na Špicberkách. Ačkoliv Vatnajökull vypadá jako jednoduchá ledovcová čapka, ve skutečnosti se skládá z několika nezávislých ledových těles umístěných na podledovcových sopečných vrcholech. Sopky překryté ledovou hmotou jsou v řadě případů aktivní (naposledy v r. 1997). Jejich činnost vyvolala katastrofické povodně, které se valily údolím řeky Jökulsá á Fjöllum na sever a vytvořily unikátní tvary na severním pobřeží ostrova.

Největší ledovce Vatnajökull 8100 km² Langjökull 953 km² Hofsjökull 925 km² Mýrdalsjökull 596 km² Drangajökull 160 km²

Vodstvo náhled|Jezero Þingvallavatn V horských oblastech pramení největší zdejší řeky napájené ledovci. Patří mezi ně Þjórsá, Hvítá a nejvodnější Jökulsá á Fjöllum. V důsledku mladých tektonických pohybů se vodní toky vyznačují množstvím vodopádů založených na puklinách a zlomech (Dettifoss, Skógafoss, Gullfoss). Typickým rysem krajiny je také množství jezer vytvořených činností ledovců (jezero Lagarfljót) nebo vzniklých v důsledku tektonických poklesů (jezero Þingvallavatn). Řada jezer vznikla v kráterech sopek (maar Vítí), případně jsou hrazena lávovými proudy (jezero Mývatn) či ledovcovými morénami.

2796 km² státu tvoří voda, což je 2,71 % z celkové rozlohy státu.

Nejdelší řeky Þjórsá 230 km Jökulsá á Fjöllum 206 km Skjálfandafljót 178 km Blanda 125 km Hvítá 40 km Lagarfljót 25 km Ölfusá 25 km Sog 19 km  Největší jezera Þórisvatn 88 km² Þingvallavatn 84 km² Blöndulón 57 km² Lagarfljót 53 km² Mývatn 37 km² Hóp 35 km² Hvítárvatn 30 km² 

Největší vodopády Glymur 198 m Háifoss 122 m Seljalandsfoss 60 m Skógafoss 60 m Dettifoss 44 m Gullfoss 32 m Aldeyjarfoss 20 m

Termální prameny a gejzíry náhled|Gejzír Strokkur Se sopečnou činností úzce souvisí termální prameny a gejzíry. Typickým doprovodným znakem vulkanické činnosti je i přítomnost bahenních sopek, sirovodíkem páchnoucích solfatar a fumarol. Nejznámější místo výskytu těchto úkazů je Námaskard u jezera Mývatn. Největší koncentrace gejzírů je v lokalitě Haukadalur, 50 km od jižního pobřeží. Od místního tzv. Velkého gejzíru pochází ono mezinárodně užívané slovo gejzír. V současnosti je však tento otec gejzírů nečinný a hlavní atrakcí oblasti je jeho menší obdoba Strokkur, pravidelně chrlící vodu až do výše 30 m.

Pobřeží

Ostrovy Největším ostrovem mimo ostrov Island je ostrov Heimaey s rozlohou 13,4 km². Mnohem známějším ostrovem je Surtsey. Surtsey vznikl sopečnou erupcí v roce 1963. Měl rozlohu 2,7 km², nyní jen 1,4 km². Tyto dva ostrovy patří do souostroví Vestmannaeyjar. Dalšími většími ostrovy jsou Grímsey na sever od Islandu a Hrísey u města Akureyri.

Seznam islandských ostrovů Ostrov Rozloha (km²)Island103 000 Heimaey13,4Hrísey7,7Grímsey5,3Surtsey1,9Kolbeinsey0,000009

Fjordy 250px|náhled|Mapa největších fjordů

Seznam největších fjordů Arnarfjörður Álftafjörður Berufjörður Borgarfjörður Breiðafjörður Dýrafjörður Eskifjörður Eyjafjörður Fáskrúðsfjörður Faxaflói Hamarsfjörður  Hornafjörður Hrútafjörður Húnaflói Hvammsfjörður Hvalfjörður Ísafjarðardjúp Ísafjörður Kollafjörður