Koncentrační tábor Kraków-Płaszów byl nacistický koncentrační tábor, který fungoval od podzimu 1942 jako pracovní tábor (něm. Zwangsarbeitslager Plaszow bei Krakau des SS und Polizeiführers im Distrikt Krakau) a v období od 11. ledna 1944 do 15. ledna 1945 jako koncentrační tábor (něm. Konzentrationslager in Plaszow bei Krakau). Byl jedním ze tří "židovských pracovních táborů" (něm. Judenarbeitslager) založených v okolí Krakova s označením Julag I (Julag II byl vytvořen ve čtvrti Prokocim a Julag III ve čtvrti Bieżanów).

Založení tábora Byl vystavěn na jižním předměstí Krakova na území obcí Płaszów, Podgórze a Wola Duchacka (dnes všechny součástí Krakova). Výstavba začala na podzim 1942 na území dvou židovských hřbitovů z let 1887 a 1932, které se nacházely u ulic Abrahama (nový hřbitov) a Jeruzalémské (starý hřbitov) – náhrobky z těchto dvou hřbitovů byly později použity k vydláždění cest v táboře. Zpočátku měl tábor rozlohu přibližně 5 ha, později se rozrostl až na 80 ha. Položen byl v blízkosti vlakového nádraží Kraków-Płaszów, což umožňovalo dobré napojení na mezinárodní železniční síť (zejména na trať do podkarpatské oblasti, trať do Osvětimi i na tratě vedoucí z Maďarska). náhled|vlevo|Vila Amona Götha. Balkón v zadní části domu. Zpočátku měl Płaszów fungovat pouze jako sběrný tábor (Stammellager), v němž měli být shromažďováni Židé před deportací na východ. Ke konci roku 1942 však byla v souvislosti se změnami nacistických plánů, které počítaly s co největším využitím židovské pracovní síly, zahájena intenzívnější výstavba pracovního tábora (Zwangsarbeitslager). Velitelem tábora se v té době stal SS-Oberscharführer Müller, který za účelem rychlejší výstavby zřídil v krakovském ghettu speciální oddíl (tzv. Barrackenbau), který byl každý den vysílán do Płaszowa a pracoval tam na výstavbě tábora.

Tábor byl obehnán dvěma ploty z ostnatého drátu, mezi nimiž byl hluboký příkop naplněný vodou. V několikasetmetrových odstupech byly rozmístěny strážní věže (celkem 13) vybavené reflektory a kulomety. Na území tábora se nacházelo 9 rybníků a 2 kamenolomy. V vězeňské části tábora (Schutzhaftlager) byly budovy pro vězně, sprchy, kuchyň a místo pro konání apelů. Oddělen od této části byl tzv. Wachblock (ve východní části tábora), v němž byly kanceláře a kasárna SS, vila velitele tábora, sklady, nemocnice SS. Celkem měl tábor kolem 180 budov. náhled|200px|Telefonní centrála. Odsud byla přes megafony pouštěna hudba do celého tábora (foto 2006). Vstupní brána do tábora vedla od ulice Jeruzalémské v severovýchodní části tábora. Hned u ní byla strážnice, budova velitelství a dům s telefonní centrálou (před jejím zřízením zde bydlel Amon Göth, než se přestěhoval do vily asi o 300 m jižněji). V zimě na přelomu let 1943–1944 byla do tábora prodloužena železniční trať. Končila kousek za vstupní bránou, přímo před budovou velitelství. V tomto období byla zahájena také výstavba plynových komor a krematorií, které však nebyly nikdy dokončeny.

Od léta 1943 se Płaszów stal pobočným táborem KL Lublin-Majdanek a od dubna 1944 se stal samostatným koncentračním táborem.

Velitelé tábora Veliteli tábora byli: SS-Unterscharführer Horst Pilarczyk SS-Oberscharführer Franz Josef Müller – do 13. února 1943 SS-Untersturmführer Amon Göth – 13. února 1943 – 13. září 1944 SS-Hauptscharführer Kurt Schupke – 13. září 1944 – 15. ledna 1945

Vězni V prvním období existence tábora do něj byli přiváděni převážně obyvatelé blízkých ghett (Poláci židovského původu). V únoru 1943 bylo v Płaszowie asi 2 000 vězňů, po likvidaci krakovského ghetta v březnu téhož roku, se jejich stav zvýšil na 10 000.Pilichowski, Cz. a kol.: Obozy hitlerowskie na ziemiach polskich 1939-1945, s. 390. V době svého největšího rozmachu měl tábor kapacitu pro přibližně 25 000 vězňů.

V červenci 1943 vznikl samostatný tábor pro Poláky, kteří byli pochytáni během razií nebo sem byli přemístěni ze zrušených pracovních táborů. Zpočátku jich v táboře bylo kolem 1 000, v pozdější době až 6 000.

Když se v roce 1944 stal Płaszów samostatným koncentračním táborem, zvýšila podstatným způsobem i migrace jeho vězňů. Začaly přicházet transporty z likvidovaných ghett a menších pracovních táborů. Z Płaszowa naopak byly vypravovány transporty do jiných koncentračních táborů.

Likvidace tábora S tím, jak se blížila od východu Rudá armáda, zvyšoval se počet transportů vysílaných do Říše.

V září 1944 již byl počet vězňů v Płaszowě pouze kolem 5 000 a ke konci roku pobývala v táboře už pouze skupina asi 600 osob, jejichž hlavním úkolem bylo zahladit stopy po existenci tábora – rozebírali budovy a různá táborová zařízení, vykopávali těla z masových hrobů a pálili je.

Poslední skupina vězňů opustila tábor pěšky 15. ledna 1945, 3 dny před příchodem Rudé armády.

Počet obětí náhled|vlevo|220px|Památník obětem koncentračního tábora v Plaszowě (tzv. Lipowy Dołek nebo též C-Dołek) náhled|240px|Chujowa Górka, místo četných poprav a později pálení mrtvol. Odhaduje se, že táborem v Płaszowě prošlo asi 150 000 lidí, převážně z Polska, ale také z Rumunska, Maďarska, Slovenska a z okupovaných území SSSR. Asi 80 000 z nich se nedožilo konce války.Pilichowski, Cz. a kol.: Obozy hitlerowskie na ziemiach polskich 1939-1945, s. 391.

Na území tábora byly dvě místa, na nichž byli vězni popravováni (za tímto účelem sem byly přiváženy i osoby z jiných nacistických věznic v Malopolsku, zejména z věznice Montelupich v Krakově). Šlo o pozůstatky někdejšího rakousko-uherského opevnění: tzv. Lipowy Dołek (též C-Dołek) – místo, kde se dnes nachází památník zavražděným tzv. Chujowa Górka (též H-Górka) – popravení na tomto místě byli v roce 1944 exhumováni a spáleni.

Dalším místem, kde se nacházely masové hroby byl starý židovský hřbitov (zde byly pohřbeny těla zabitých lidí z krakovského ghetta).

Reference

Související články Seznam německých koncentračních táborů Oskar Schindler

Externí odkazy

KL Płaszów (polský článek)

Kraków-Płaszów Kategorie:Krakov