náhled|upright=1.1|Katedrála od severu Limoges [limóž] je město na středozápadu Francie, sídlo prefektury departementu Haute-Vienne a správních úřadů regionu Nová Akvitánie. Leží na řece Vienne 220 kilometrů severovýchodně od Bordeaux a asi 400 kilometrů jižně od Paříže. Je proslulé svými středověkými smaltovanými měděnými výrobky, porcelánem z 19. století a dubovými sudy ze dřeva z místních lesů, používanými při produkci koňaku.
Historie V dávné minulosti bylo v blízkosti dnešního města nejdůležitější sídlo keltského kmene Lemoviků a roku 10 př. n. l. zde Římané založili město Augustoritum. Z té doby se zachovaly zbytky amfiteátru, divadla a lázní. V pozdním starověku bylo založeno biskupství a v době stěhování národů vzniklo na návrší útočištné hradiště, jádro pozdějšího města. Severozápadně odtud vznikla nekropole a hrad a klášter St.-Martial, který se stal proslulým střediskem uměleckého řemesla, knižního malířství a zejména emailérství. "Limožský email" je dodnes pojem. Roku 1152 připadlo město rodu Anjou a bylo pak několikrát pod anglickou vládou. Když se roku 1370 měšťané proti tomu vzbouřili, dobyl město Eduard Plantagenet, známý jako "Černý princ", a dal povraždit 300 (podle Froissarta dokonce 3000) obyvatel. Po této ráně se vzpamatovala nejdříve část Saint-Martial s vlastními hradbami.
Od roku 1771 proslulo Limoges výrobou porcelánu v královské manufaktuře. Za revoluce roku 1792 se obě části města spojily a revolucionáři zničili klášter Saint Martial. Roku 1832 vznikl nový most (Pont Neuf) a roku 1856 bylo Limoges připojeno na železnici. Následoval prudký rozvoj průmyslu a už v roce 1830 došlo k dvouměsíční stávce továrních dělníků. Ti se v roce 1848 na dva měsíce dokonce zmocnili vlády nad městem a není náhoda, že hlavní francouzská odborová centrála CGT byla založena roku 1895 právě v Limoges. Dne 19. května 1940 zde byla vytvořena belgická exilová vláda, která se později, po porážce francouzské armády, přemístila do Londýna.
Pamětihodnosti Římský amfiteátr o rozměrech 116x135 m na místě současného parku Orsay Kamenný most sv. Martiala ze 14. století Katedrála Saint-Étienne de Limoges, založená ve 13. století na místě starší budovy. Trojlodní vrcholně gotická stavba s mohutnou románskou věží v průčelí, s příčnou lodí, s bočními kaplemi a věncem kaplí v závěru. Gotický kostel Saint Michel des Lions ze 14.–16. století dostal jméno podle dvou pozdně starověkých kamenných lvů před průčelím. Za oltářem je bohatý pozdně gotický náhrobek sv. Martiala, v kostele jsou cenné socha a vitráže z 15. století. Pozdně gotický kostel St.-Pierre du Queyroix je trojlodní halová stavba s pozoruhodnou klenbou a starší, původně románskou zvonicí. Krypta sv. Martiala z 5. století na Náměstí republiky, objevená při vykopávkách v roce 1960 Nádraží Bénédictins, reprezentativní stavba s velkou kopulí z roku 1929.
Galerie
Průmysl Výroba elektrických spotřebičů Výroba porcelánu
Vývoj počtu obyvatelstva Rok 1793 1800 1806 1821 1831 1836 1841 1846 1851 1856 1861 Obyvatelstvo 20 864 20 255 21 757 24 992 27 070 29 706 29 870 38 119 41 630 46 564 51 053 Rok 1866 1872 1876 1881 1886 1891 1896 1901 1906 1911 1921 Obyvatelstvo 53 022 55 134 59 011 63 765 68 477 72 697 77 703 84 121 88 597 92 181 90 187 Rok 1926 1931 1936 1946 1954 1962 1968 1975 1982 1990 1999 Obyvatelstvo 98 209 92 577 95 217 107 857 105 990 118 576 132 935 143 725 140 400 133 464 133 968
Osobnosti města náhled|upright=1.0|Most Saint-Étienne
Svatý Eligius (asi 588–660), zlatník, rádce a pokladník merovejských králů a biskup v Noyon Jean-Baptiste Jourdan (1762–1833), francouzský generál a maršál Thomas Robert Bugeaud (1784–1849), francouzský generál a maršál Marie François Sadi Carnot (1837–1894), francouzský politik a prezident Auguste Renoir (1841–1919), malíř období impresionismu Roland Dumas (* 1922), francouzský politik Fred Sirieix (*1972), moderátor
Partnerská města Fürth, Německo, 1992 Hrodna, Bělorusko, 1982 Charlotte, Severní Karolína, Spojené státy americké, 1992 Plzeň, Česko, 1987 Seto, Japonsko, 2003
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Via Lemovicensis Kategorie:Francouzské prefektury