náhled|Mnemotechnická pomůcka k počítání daktylů Daktyl je v metrice stopa, skládající se z jedné přízvučné (či v časoměrném verši dlouhé) slabiky a dvou nepřízvučných (či krátkých) v uvedeném pořadí. Daktyl je v české literatuře velmi hojný a používaný (a také kombinovaný s jinými stopami, především s trocheji, pak se mu říká daktylotrochej), což souvisí i s jeho snadnou vytvořitelností, skládá se z nich také tzv. hexametr.
Ukázka Černý bor utíká s kopečka, široké jezero pod ním, nad vodou létají rybárky, podobny plachtám jsou lodním.
Hradisko sivé a vysoké, na příkré vyhnáno skále – dnes tam jen Themida promlouvá ve jménu boha a krále.
Petr Bezruč – Plumlov
(Pro větší srozumitelnost jsou přízvučné slabiky vyznačeny tučně, v citované ukázce je poslední stopa sudých veršů neúplná.) Daktylská tendence se uplatňuje také v českém alexandrínu, i když původně tento druh verše byl jambický:
Jste mrtva? Poproste tedy svůj náhrobek, aby se nadlehčil. Poproste růže, paní, aby se zavřely. Poproste rozpadání, aby vám přečetlo list o mém rozpadu. (Jiří Orten, Sedmá elegie) V polské literatuře daktyl (i když není přirozený rytmus) se vyskutuje především ve sloce 10(5+5)|8|10(5+5)|8, která se jmenuje stanislavovská, protože byla velmi popularní během panování krále Stanislava Augusta Poniatowského (konec 18. století).
Broni się jeszcze z wież Alpuhary Almanzor z garstką rycerzy. Hiszpan pod miastem zatknął sztandary, Jutro do szturmu uderzy. (Adam Mickiewicz, Alpuhara (balada) z epické básně Konrad Wallenrod)
Kategorie:Stopy