The Who je britská rocková kapela založená v roce 1964. Jejich klasická sestava (1964–1978) se skládala z hlavního zpěváka Rogera Daltreyho, kytaristy Peta Townshenda, baskytaristy Johna Entwistlea a bubeníka Keitha Moona. Kapela je považována za jednu z nejvlivnějších rockových kapel 20. století a mezi její příspěvky k rockové hudbě patří vývoj sestav Marshall stack, velkých systémů ozvučení, používání syntezátorů, vlivné herní styly Entwistlea a Moona, Townshendova technika hry na kytaru s feedbackem a powerchordy a vývoj rockové opery. Jako vliv je uvádí mnoho hardrockových, punkových, power popových a mod kapel. The Who byli v roce 1990 uvedeni do Rock and Rollové síně slávy.
Skupina The Who se vyvinula z dřívější skupiny Detours a etablovala se jako součást hnutí pop art a mod, kde využívala autodestruktivní umění ničením kytar a bicích na pódiu. Jejich první singl jako The Who, „I Can't Explain“ (1965), se dostal do britské první desítky a následovala řada hitů včetně „Anyway, Anyhow, Anywhere“, „My Generation“ (obě z roku 1965), „Substitute“, „I'm a Boy“, „Happy Jack“ (všechny z roku 1966) a „Pictures of Lily“ (1967). V roce 1967 vystoupili na Monterey Pop Festivalu a vydali „I Can See for Miles“, svůj jediný singl v americké první desítce. Koncepční album skupiny Tommy z roku 1969 obsahovalo singl „Pinball Wizard“ a mělo kritický i komerční úspěch.
Další festivalová vystoupení ve Woodstocku a na ostrově Wight, spolu s koncertním albem Live at Leeds (1970), upevnila jejich reputaci respektované rockové kapely. Úspěch vyvinul tlak na hlavního skladatele Townshenda a od pokračování alba Tommy, Lifehouse, se upustilo. Písně z projektu tvořily album Who's Next (1971), včetně hitů „Won't Get Fooled Again“, „Baba O'Riley“ a „Behind Blue Eyes“. Skupina vydala další koncepční album Quadrophenia (1973) jako oslavu svých modových kořenů a dohlížela na filmovou adaptaci alba Tommy (1975). Po vydání alba The Who by Numbers (1975) pokračovali v koncertování pro velké publikum, než se na konci roku 1976 částečně stáhli z živých vystoupení. Vydání alba Who Are You (1978) bylo zastíněno Moonovou smrtí krátce poté.
Moona nahradil Kenney Jones a skupina obnovila turné. V roce 1979 vydali filmovou adaptaci alba Quadrophenia a retrospektivní rockový dokument The Kids Are Alright. Počátek 80. let přinesl další dvě alba, Face Dances (1981) a It's Hard (1982), a další úspěšná světová turné, ačkoli Townshend se v tomto období skupinou omrzel a v roce 1983 se oficiálně rozpadli. The Who se občas znovu sešli pro živá vystoupení, jako například Live Aid v roce 1985, turné k 25. výročí v roce 1989 se Simonem Phillipsem na bicí a turné Quadrophenia v letech 1996–1997 se Zakem Starkeym na bicí. Plné shledání začalo v roce 1999 se Starkeym jako bubeníkem. Po Entwistlově smrti v roce 2002 byly plány na nové album odloženy až do roku 2006 s albem Endless Wire. Od Entwistlovy smrti skupina The Who nadále oficiálně vystupuje a koncertuje jako duo Daltrey a Townsend, doplněné bubeníky Starkeym (do roku 2025) a Scottem Devoursem (od roku 2025), basisty Pinem Palladinem (2002–2016) a Jonem Buttonem (od roku 2017) a Peteovým bratrem, kytaristou Simonem Townshendem. V roce 2019 skupina vydala své dvanácté studiové album Who a album podpořila turné Moving On! se symfonickým orchestrem.
Historie
1960–1969 V roce 1962 se v londýnské Acton County Grammar School seznámili Pete Townshend a John Entwistle a založili kapelu The Confederates. Townshend hrál na banjo a Entwistle na lesní roh. Poté se Entwistle seznámil s Rogerem Daltreym, který mu nabídl místo ve své kapele The Detours, kterou založil rok předtím. Po pár týdnech se k nim připojil i Townshend. Kapela měla pět členů – Colin Dawson zpíval, Daltrey hrál na kytaru, Entwistle na basovou kytaru, Townshend na rytmickou kytaru a Doug Sandom na bicí. Po odchodu Dawsona se stal Daltrey hlavním zpěvákem a Townshend výhradním kytaristou. Když usilovali o nahrávací smlouvu, bylo jim řečeno, že potřebují nového bubeníka a vlastní skladby ve stylu The Beatles nebo The Rolling Stones. V roce 1964 opustil Sandom kapelu a ta si na zbývající naplánované koncerty najala provizorního bubeníka. Na jednom z nich oslovil Daltreyho Keith Moon a řekl mu: "Slyšel jsem, že hledáte nového bubeníka. No, já jsem lepší než ten, kterého máte."Amazing Journey - The Story of The Who DVD Když mu hned na onom koncertě byla dána příležitost zahrát na bicí, Moon svůj výrok obhájil a kapela ho přijala mezi sebe.
V únoru 1964 slyšel Entwistle o kapele, která se také jmenovala The Detours. Na návrh Townshendova spolubydlícího Richarda Barnese si změnili název na The Who. Nicméně, během léta 1964 si pod vedením Petea Meadena změnili název na The High Numbers. Vydali singl "Zoot Suit"/"I'm the Face", který propadl, a kapela se vrátila zpět k názvu The Who. Meaden byl nahrazen manažery Kitem Lambertem a Chrisem Stampem.
Měli velkou podporu místních, ale potřebovali se nějak odlišit od spousty dalších ambiciózních londýnských kapel. Během jednoho vystoupení v červnu 1964 Townshend omylem zlomil krk kytary o nízký strop"'Who I Am': Rock icon Pete Townshend tells his story" . MSNBC. Retrieved 23 November 2012 a nakonec na pódiu rozmlátil nástroj úplně. Vzal si další kytaru a pokračoval v koncertě. Asi o týden později došly Townshendovi kytary, a tak převrhl zesilovače Marshall. Aby Moon nezůstal pozadu, zničil svoje bicí. Tento incident se podle magazínu Rolling Stone stal jendím z "50 momentů, které změnily rock'n'roll".50 Moments That Changed the History of Rock 'n' Roll V kapele se stal hlavním skladatelem a tvůrčí silou Townshend. Entwistle, Daltrey a Moon také přispěli několika písněmi.
Rané singly a My Generation Americký hudební producent Shel Talmy byl producentem několika nadějných nových kapel, včetně The Who. V roce 1965 vyprodukaval jejich první šlágr "I Can't Explain", který byl ovlivněný hudbou The Kinks (jejichž producentem byl také Talmy). Píseň se dostala do Top 10 ve Spojeném království. Po ní následoval singl "Anyway, Anyhow, Anywhere", což byla píseň, na níž se skladatelsky podíleli Townshend s Daltreym.
Debutové album My Generation (v USA vydané jako The Who Sings My Generation) bylo vydáno na konci roku 1965. Obsahovalo "The Kids Are Alright" a titulní skladbu "My Generation", což byla jedna z prvních písní se sólem na basovou kytaru. Následovaly další hity jako "Substitute" o mladíkovi, který se cítí jako podvodník, "I'm a Boy" o chlapci, kterého oblékají jako děvče, "Happy Jack" o mentálně narušeném mladíkovi a "Pictures Of Lily" o mladíkovi upnutém na svůj plakát spoře oděné dívky, který mu dal jeho otec. Rané singly, všechny napsané Townshendem, obsahují motivy sexuálního napětí a silných obav dospívání.
A Quick One and The Who Sell Out náhled|Roger Daltrey a Keith Moon, 1967 Ačkoliv měla kapela se singly úspěch, Townshend chtěl, aby byla jejich alba více než jen sbírka písní. V roce 1966 vyšlo album A Quick One (v USA nazvané Happy Jack), o kterém se zmiňovali jako o mini-opeře.
Po A Quick One následoval singl "Pictues Of Lily" a konceptuální album The Who Sell Out ve stylu pirátských rádií, které obsahovalo zábavné znělky a reklamy. Obsahovalo také například malou rockovou operu "Rael" a skladbu "I Can See for Miles". Tentýž rok také rozbili své nástroje na Monterey Pop Festival a toto jednání zopakovali i v televizním pořadu The Smothers Brothers Comedy Hour, kde nechal Moon explodovat svoje bicí. Podplatil technika, který naplnil bicí soupravu nadměrným množstvím výbušnin. Následná exploze byla silnější, než kdokoliv očekával, včetně Moona samotného. O pár let později, během natáčení dokumentárního filmu The Kids Are Alright, Townshend tvrdil, že mu tato událost způsobila tinnitus.
Tommy V roce 1968 byli The Who hlavní hvězdou na prvním Schaefer Music Festivalu v Central Parku v New Yorku a vydali singl "Magic Bus". V prosinci se se svojí mini-operou "A Quick One While He's Away" zúčastnili natáčení pro The Rolling Stones Rock and Roll Circus. Tentýž rok také Townshend poskytl rozhovor pro Rolling Stone, kde prohlásil, že pracuje na standardně dlouhé rockové opeře.The Rolling Stone Interview: Pete Townshend Tím měl na mysli Tommyho, první dílo uváděné jako rocková opera a mezník moderní hudby.
V této době ovlivnil na mnoho dalších let Townshendovu skladatelskou činnost Meher Baba a je uváděn jako Tommyho avatár. Kromě toho se Tommy stal velkým hitem.
Ten rok hráli The Who na Woodstocku, kde trvali na tom, aby jim bylo zaplaceno předtím, než půjdou na pódium a zahrají většinu Tommyho.Spitz, Bob (1979). Barefoot In Babylon: The Creation of the Woodstock Music Festival. W.W. Norton & Company. p. 462 . Během jejich vystoupení se na pódium dostal Abbie Hoffman, vedoucí představitel Yippies, a organizátor koncertu Michael Lang. Hoffman byl pod vlivem LSD. Vyskočil na pódium, zmocnil se mikrofonu a snažil se obeznámit veřejnost s případem Johna Sinclaira, který byl odsouzen k deseti letům vězení za to, že agentovi protidrogového oddělení v utajení poskytl dvě cigarety marihuany. Townshend ho praštil se svojí kytarou a Hoffman spadl z pódia a zmizel v davu.
1970–1979 náhled|vlevo|170px|Townshend rozbíjí svoji kytaru při koncertu The Who v Ernst-Merck-Halle v Hamburku, 12. srpna 1972 náhled|vpravo|upright|Roger Daltrey, vlevo, a Pete Townshend v Hamburku, 1972
Live at Leeds 1. ledna 1970 kapela vystoupila v pořadu BBC Pop Go To Sixties, živě vysílaném na BBC1, kde zahrála "I Can See For Miles". V únoru nahrála Live at Leeds, mnoha kritiky označované za nejlepší živé rockové album všech dob."Shake, rattle and roll!: The best live albums of all time". The Independent."Hope I don't have a heart attack". The Telegraph (22. června 2006).Live at Leeds: Who's best ...The Independent (7. června 2006)."Live at Leeds". Rolling Stone (1. listopadu 2003).The Who: Live at Leeds, Popmatters.com. Koncert na univerzitě v Leedsu byl součástí turné k Tommymu, v rámci kterého se The Who stali prvním rockovým interpretem, který vystoupil v Metropolitní opeře v New Yorku. V březnu vydali hit "The Seeker".
Lifehouse a Who's Next V březnu 1971 začala kapela nahrávat dostupný materiál k Lifehousu, Townshendově rockové opeře, s Kitem Lambertem v New Yorku a nahrávání pokračovalo v březnu s Glynem Johnsem. Část nahraného materiálu a jedna s ním nesouvisející Entwistlova skladba byly vydány jako tradiční studiové album Who's Next. Podle kritiků a fanoušků jde o nejúspěšnější album The Who. Umístilo se na čtvrtém místě americké popové hitparády a na prvním místě ve Spojeném království. Dvě skladby z tohoto alba, "Baba O'Riley" a "Won't Get Fooled Again", jsou jedny z prvních příkladů užití syntetizátoru v rockové hudbě. Syntezátory ale můžeme slyšet i na jiných skladbách na tomto albu, jako je "Bargain", "Going Mobile" a "The Song Is Over". V říjnu vydali The Who hit "Lets See Action". V roce 1972 vydali singl "Join Together" a "Relay".Roberts, David (2006). British Hit Singles & Albums. London: Guinness World Records Limited Whitburn, Joel (2006). The Billboard Book of Top 40 Hits. Billboard Books
Quadrophenia a By Numbers Po Who's Next následovala Quadrophenia, druhá dokončená dvojdisková rocková opera The Who. Příběh je o chlapci Jimmym, který se snaží zjistit svoji vlastní identitu, jeho rodiny a dalších. Součástí příběhu jsou i potyčky mezi Mods a Rockers začátkem šedesátých let ve Spojeném království, zejména v Brightonu.
náhled|Moon v roce 1975 náhled|vlevo|Daltrey a Townshend, 21. října 1976, Maple Leaf Gardens, Toronto, Ontario