Freiberg (doslova: „svobodné horní město“) je velké okresní město v německé spolkové zemi Sasko, které leží na toku řeky Freiberská Mulda v podhůří Krušných hor asi v polovině cesty mezi Drážďany a Saskou Kamenicí. Město bylo založeno kolem roku 1170 a po staletí bylo centrem těžby stříbra a rud. Z této těžby plynulo jeho bohatství a s dovozem stříbra z Ameriky v 16. století jeho sláva skončila. Nicméně v roce 1765 zde byla založena nejstarší dosud existující důlní akademie, nynější Technická univerzita Báňská akademie, pročež byl Freibergu propůjčen titul „univerzitní město“. Freiberg má obyvatel a je sídlem správy Zemského okresu Střední Sasko, jenž vznikl roku 2008. Celé historické centrum je památkově chráněno. Spolu s místními technickými památkami připomínajícími hornickou historii, jako je např. důl Reiche Zeche, je od roku 2019 součástí světového dědictví UNESCO v rámci Hornického regionu Erzgebirge/Krušnohoří. Do roku 1969 bylo město formováno těžbou. Po roce 1990 však došlo ke strukturální změně v centrum moderních technologií, např. v oblasti výroby polovodičů, což přispělo k tomu, že se Freiberg stal součástí průmyslového sdružení „Silicon Saxony“.

Až do poloviny 12. století se region dnešního Freibergu a jeho okolí nacházel na území pralesa, teprve když byly kolem roku 1168 objeveny rudy obsahující stříbro, došlo k plánovitému založení horního města. Po roce 1170 zde byl zřízen panský dvůr v podobě hradu (později zámek Freudenstein), který nechal postavit markrabě Ota Míšeňský z panovnického rodu Wettinů. Ve vrcholném středověku bylo město hospodářským centrem a zároveň nejlidnatějším městem Míšeňského markrabství. V době své největší slávy byl Freiberg zdrojem příjmů saských vládců a do roku 1556 rovněž sídlem hlavní mincovny. Po Lipském dělení patřil přechodně oběma liniím wettinského domu. Během reformace bylo město rezidencí vévody Jindřicha Zbožného. V této době vznikl dóm Panny Marie s tulipánovou kazatelnou od Hanse Wittena a Pohřební kaplí Wettinů, Kanovnický dvůr, pozdně gotická radnice, pozdně gotický Městský kostel svatého Petra a také měšťanské domy ve stylu gotiky a renesance. V období industrializace byla zbourána značná část hradeb. Na počátku 20. století musely všechny rudné doly ukončit provoz, který byl obnoven až za NDR, kdy těžba pokračovala do roku 1969, než byla zastavena z důvodu nedostatečného výnosu.

Freiberg disponuje více než 1250 technickými, umělecko-historickými a kulturními památkami. Jeho historické Staré město obklopené zbytky městských hradeb má dochované centrum s nezměněným půdorysem z 12./13. století. Toto turisticky atraktivní město má své vlastní Městské a hornické muzeum, Přírodovědecké muzeum a Muzeum postelí a spánku. Bohaté sbírky z oblasti geologie, montanistiky a mineralogie zpřístupňuje Technická univerzita Báňská akademie s četnými přístroji, výukovými modely a vzorky. Na zámku Freudenstein je potom trvalá expozice minerálů z celého světa. Nejvýznamnějšími událostmi je každoroční Lidový festival Středního Saska; poslední červnový víkend se koná Hornický festival s průvodem horníků a hutníků v historických kostýmech. V turistické propagaci se pro město, v němž byly mimo jiné objeveny chemické prvky germanium a indium či nerost freibergit, používá označení: „Stříbrné město Freiberg“. náhled|upright 1.7|Pohled na historické centrum města Freibergu|alt= Barevná fotografie s leteckým pohledem na město s oválným historickým centrem uprostřed zalesněné krajiny

Geografie

Poloha náhled|Lokalita Mittelteich u Freiberského městského lesa|alt= Barevná fotografie rybníka uprostřed zalesněné krajiny Město leží na severním svahu Krušných hor, větší část městské oblasti se nachází západně od Východní či Freiberské Muldy. Území je částečně ukotveno v údolích potoků Münzbach a Goldbach. Centrum s vlakovým nádražím je v nadmořské výšce asi 412 m n. m. Nejnižším bodem je hladina potoka Münzbach na hranici města v nadmořské výšce 340 m n. m., nejvyšším bodem je těžební halda ve výšce 491 m n. m. Freiberg leží ve staré vymýcené krajině, jež byla využívána a formována těžbou a která je obklopena lesy na severu, jihovýchodě a jihozápadě a poli a loukami v ostatních směrech. Na začátku 21. století začala vznikat urbánní zóna s městy Nossen, Roßwein, Großschirma, Freiberg a Brand-Erbisdorf, která zahrnuje přibližně 75 000 obyvatel. Freiberg se nachází asi 31 km západně-jihozápadně od Drážďan, asi 31 km východně-severovýchodně od Saské Kamenice, ca 82 km jihovýchodně od Lipska, asi 179 km jižně od Berlína a 120 km severozápadně od Prahy. Freiberg je asi 8,4 km západně od geografického středu Svobodného státu Sasko, a je tedy městem položeným se svým centrem nejblíže k tomuto bodu. Freiberg leží na hranici dvou forem saského dialektu: na východě jihovýchodního míšeňského a na západě jižního míšeňského dialektu, které lze oba přiřadit k pěti míšeňským dialektům, stejně jako k nářeční oblasti východu Krušných hor.

Reliéf, geologie, půdy náhled|Freibergit z bývalého dolu Himmelfahrt Fundgrube|vlevo|alt= Barevná fotografie nerostu s krystalickou strukturou V regionálně-geologickém ohledu spadá prostor Freibergu do centrální oblasti Krušných hor, konkrétně do antiklinální zóny Smrčiny-Krušné hory. Pevná skalní základna je složena z ruly proterozoického období, nazývané také „Freiberská šedá rula“, „Freiberská jádrová rula“ nebo „Freiberská rulová kopule“. Složení této ruly je asi 40 % živců (živce a plagioklas), 33 % křemene a 27 % slídy (biotit a muskovit). Minerální složky jsou většinou deformovány regionální metamorfní tektogenezí, která dává rule typickou břidlicovitou („vláknitou“) strukturu. Rula byla od vzniku města až do nedávné minulosti zdrojem stavebního materiálu pro velké množství staveb (viz např. kaple sv. Anny). Pevnou horninou procházejí dva systémy tektonických zlomových struktur. Tyto struktury se objevily během hercynského a alpského vrásnění. Účinkem hydrotermálních procesů vznikly v těchto hlubokých trhlinách polymetalické rudné žíly freiberské ložiskové oblasti. Tyto rudné žíly byly předmětem těžby od vrcholného středověku až do druhé třetiny 20. století, přičemž dominantní získávanou složkou bylo stříbro. Těžba měla trvalý dopad na charakter a význam města Freiberg.

Z extruzívních hornin stojí za zmínku odkrytá žíla ryolitu, která se dotýká města na severovýchodě. V závislosti na morfologii je vrchol skalního podloží obvykle jen několik metrů pod povrchem terénu. Díky své břidlicovité, deskovité struktuře vytvářejí ruly ploché kousky štěrku a při pokračující intenzitě zvětrávání se rozkládají na bahnité a písčitě zvětralé hlíny. V důsledku přemisťovacích procesů se vytvářejí smíšené oblasti zvětralých a svahových hlín stejně jako svahových štěrků, které v různé míře pokrývají pevný skalní povrch a zvětralou zónu. Holocenní formace se vyskytují pouze v úzkém prostoru podél potoka Münzbach ve formě naplavené hlíny. Nedávné formace půdy jsou ve formě pískovcově hnědých zemin a pseudoglejí.A. Sauer, H. Müller. Geologische Specialkarte des Königreiches Sachsen. Section Freiberg; Blatt Nr. 80 , Maßstab 1 : 25.000; 1899.

Vodstvo Nejvýznamnějším vodním tokem v prostoru Freibergu je řeka Freiberská Mulda, zvaná také Východní Mulda, která městem protéká z jihovýchodu na severovýchod v úzkém údolí. Tato řeka pramenící u Moldavy se v Čechách nazývá Moldavský potok. Jedná se o pravý pramenný přítok z povodí řeky Muldy s průměrným průtokem 35,3 m³/s. Levým přítokem Freiberské Muldy je potok Münzbach zvaný rovněž Loßnitzbach, její druhý levý přítok je potok Goldbach nebo také Saubach. Pitná voda se do města dostává potrubím z nádrže na pitnou vodu Lichtenberg. Odpadní voda je odváděna přes městský příkop a kanál Münzbach do Centrální čistírny odpadních vod (ZKA) v Münzbachtalu, kde je čištěna.

Podnebí náhled|Freiberská Mulda protékající v Halsbachu (Freiberg) pod mostem Hammerbrücke|alt= Barevná fotografie s pohledem na koryto řeky s kamenným mostem, domkem a břízami Město leží v klimaticky mírném pásu, podnebí však určují horská pásma, jejichž hřebeny jsou překážkou proudění vlhkého a chladného vzduchu od Atlantského oceánu, proto je zde výrazné množství srážek. Podle Köppenovy klasifikace podnebí má tato oblast stupeň Cfb, tedy mírné oceánické podnebí. Průměrná roční teplota je tu podle klimatického modelu 7,3 °C. Roční úhrn srážek dosahuje 661 milimetrů. Nejnižší množství srážek se vyskytuje v únoru, kdy klesají průměrně na 38 mm. Na červenec připadá 83 mm. Je tedy nejvlhčím měsícem roku. Nejtepleji je v červenci, kdy průměrné teploty dosahují 16,5 °C. Leden je s průměrnou teplotou −2,2 °C nejchladnějším měsícem roku. Únor má v průměru nejméně srážek.

Flora a fauna Na území města se rozkládá lokalita Důlní rybníky Freiberg (Freiberger Bergwerksteiche), v níž žije flora a fauna chráněná na základě Směrnice o stanovištích. Tato oblast zahrnuje deset rozptýlených lokalit na jihu Freibergu s celkovou rozlohou 305 ha. Flora a fauna jsou chráněny v umělých rybnících vzniklých na místech někdejších dolů a stoup a v přilehlých loukách a lesích. Z nejvzácnějších druhů, které zde žijí, lze jmenovat vydru říční (Lutra lutra), netopýra velkého (Myotis myotis), čolka velkého (Triturus cristatus) a puchýřku útlou (Coleanthus subtilis). Město rovněž spravuje přilehlý Freiberský městský les (Freiberger Stadtwald) o rozloze 925,9 ha zalesněného terénu. Plochy městského lesa, které nelze lesnicky využívat, mají 17,4 ha, což znamená, že les má celkovou provozní plochu 943,3 ha.

Městské části Město Freiberg je rozděleno na osm městských částí: vedle Altstadtu, městských částí Freiberg-Nord, Freiberg-Ost, Freiberg-Süd a Freiberg-West jsou to Halsbach, Kleinwaltersdorf a Zug. K těmto městským částem patří následující části obce a městské čtvrti: Městská část Místní části a městské čtvrti Obyvatelstvo (2013) Altstadt Oberstadt, Unterstadt, tj. Domviertel, Jakobiviertel, Nikolaiviertel, Petriviertel 3763 Freiberg-Nord Neu-Friedeburg, Lößnitz, Loßnitz 8175 Freiberg-Ost Donatsviertel, Himmelfahrter Revier, Hüttenviertel, Muldenhütten, Scheunenviertel 2541 Freiberg-Süd Bahnhofsvorstadt, Hinter dem Bahnhof, Seilerberg, Silberhofviertel 9168 Freiberg-West Fernesiechen, Freibergsdorf, Hospitalviertel, Wasserberg (-Nord, -Ost, -Süd, -West) 14 400 Halsbach Halsbach 316 Kleinwaltersdorf Kleinwaltersdorf, Bahnhof, Fürstenbusch, Nonnenwald, Rittergut, Waltersbach 784 Zug Zug (Oberzug, Niederzug), Langenrinne s Rosine, Pulvermühle a Rotes Vorwerk 1696

Historie

Počáteční osídlení náhled|upright 1.2|Fribergum Misinae (Georg Braun, Franz Hogenberg, Civitates orbis terrarum, II 39, 16. století)|alt= Barevná reprodukce historické mapy zobrazující oválný půdorys města zdobený po stranách znaky a kartuší