Guatemala, plným názvem Guatemalská republika, je stát na severozápadě Střední Ameriky. Na severu a západě hraničí s Mexikem, na severovýchodě s Belize, na východě s Hondurasem a na jihovýchodě se Salvadorem. Na jihu je ohraničena Tichým oceánem a na severovýchodě Honduraským zálivem Karibského moře. Celkem 60 % území Guatemaly je hornatých, z velké části vulkanického původu, s výjimkou jižního pobřeží – rozsáhlých nížinných a místy bažinatých pobřežních plání – a rozsáhlých nížin Petén na severu země. U Tichého oceánu a v nížinách panuje horké a vlhké podnebí, na východě horké a suché, v horách mírnější. Guatemala se dělí do 22 departementů, na ploše 109 000 km2 žije 18 milionů obyvatel. To z ní činí nejlidnatější a druhou nejhustěji osídlenou zemí Střední Ameriky. Její hlavní a největší město, Ciudad de Guatemala, je nejlidnatějším městem Střední Ameriky. Mezi další významná města patří Quetzaltenango, Cobán a Jalapa. Celkem 56 % obyvatel jsou Ladino a 42 % Mayové. Úředním jazykem je španělština (dále se zde hovoří 21 mayskými a 2 nemayskými domorodými jazyky), čtyři pětiny obyvatel se hlásí ke křesťanství.
Území dnešní Guatemaly bylo centrem mayské civilizace, která se rozprostírala po celé Mezoamerice. V 16. století byla většina tohoto území dobyta Španěly a připojena k místokrálovství Nové Španělsko. Guatemala získala nezávislost na Španělsku a Mexiku v roce 1821. V letech 1823 až 1841 byla součástí Federativní republiky Střední Ameriky. V druhé polovině 19. století trpěla Guatemala nestabilitou a občanskými nepokoji. Od počátku 20. století byla ovládána řadou diktátorů podporovaných Spojenými státy americkými. V roce 1944 byl autoritářský vůdce Jorge Ubico svržen prodemokratickým vojenským pučem, který odstartoval desetiletou revoluci vedoucí k sociálním a ekonomickým reformám. V roce 1954 ukončil revoluci vojenský puč podporovaný USA a nastolil diktaturu. V letech 1960 až 1996 prošla Guatemala krvavou občanskou válkou mezi vládou podporovanou Spojenými státy americkými a levicovými rebely, včetně genocidních masakrů mayského obyvatelstva spáchaných guatemalskou armádou. Organizace spojených národů vyjednala mírovou dohodu, která vedla k hospodářskému růstu a postupným demokratickým volbám. Zároveň se od té doby se potýká s vysokou kriminalitou a pokračujícími mimosoudními popravami, které často provádějí bezpečnostní síly.
Guatemala je unitární prezidentská republika, hlavou státu je prezident, zákonodárnou moc má vláda a jednokomorový kongres. Je to rozvojová země s ekonomikou s vyššími středními příjmy, která silně závisí na zemědělství, zejména na produkci kávy, cukru a banánů, a velmi důležitou roli hrají remitence. V indexu lidského rozvoje se umístila na 137. místě. Sice je největší ekonomikou ve Střední Americe, ale zůstává jednou z nejchudších zemí Latinské Ameriky a Karibiku, trápí ji podvýživa, chudoba, kriminalita, korupce, obchod s drogami a občanská nestabilita. Guatemala je místem s vysokou biodiverzitou a jedinečnými ekosystémy s mnoha endemity. Je členem Organizace spojených národů, Světové obchodní organizace, Hnutí nezúčastněných zemí, Středoamerického parlamentu, Středoamerického integračního systému a Mezinárodního trestního soudu.
Název Název „Guatemala“ pochází z nahuatlského slova Cuauhtēmallān, neboli „místo mnoha stromů“, které je odvozeno z jazyka Kʼicheʼ, patřícího mezi mayské jazyky, znamenajícího „mnoho stromů“ nebo, možná přesněji, strom Cuate/Cuatli z rodu Eysenhardtia. Tento název původně používali Mexikánci pro označení města Iximché kmene Kaqchikel, ale během španělské koloniální éry se rozšířil na označení celé země.
Historie náhled|Mayské město Tikal V nížinných oblastech Petén a Izabal na severu Guatemaly se od 3. století př. n. l. do 11. století n. l. rozkládalo jádro osídlení rozvinuté Mayské civilizace. Mayové se např. zabývali astronomií a matematikou, kde mimo jiné zavedli pojem nuly. Jejich civilizace zanikla z dosud nejasných příčin. Stavby Mayů včetně pyramid jsou dodnes vidět např. v národním parku Tikal. Další archeologické lokality z předkolumbovského období jsou mimo jiné Quiriguá, Takalik Abaj, Monte Alto, Uaxactún, Mixco Viejo.
Až do roku 1523 bylo území centrem mayské říše, kterou v následujících letech rozvrátili Španělé. Podrobili si místní obyvatelstvo a vládli až do roku 1821. V letech 1560 až 1821 bylo součástí generálního kapitanátu Guatemala. náhled|Podpis Deklarace nezávislosti Střední Ameriky, 15. září 1821, obraz Luise Vergary Ahumady. Dne 15. září 1821 byla vyhlášena nezávislost. O rok později, roku 1822, byla Guatemala připojena k mexickému císařství. V letech 1823 až 1839 byla členem federace Spojených středoamerických provincií, která se postupně rozpadla. Stát se postupně dostával pod vliv Spojených států amerických, konkrétně United Fruit Company, která se výraznou měrou podílela na dění v zemi podporou jí nakloněných prezidentů.
V roce 1954 byl státním převratem za podpory Ústřední zpravodajské služby Spojených států amerických (CIA) svržen ve svobodných volbách zvolený Jacobo Árbenz Guzmán. Po něm v rychlém sledu vládli představitelé vojenské junty, plukovník Carlos Enrique Díaz de León, Elfego Hernán Monzón Aguirre, Carlos Castillo Armas a Óscar Mendoza Azurdia.
V roce 1958 se prezidentem stal generál Miguel Ydígoras Fuentes, který později povolil trénink anti-castrovských kubánských bojovníků pro invazi v Zátoce sviní (viz Brigáda 2506). Během jeho funkčního období přerostl konflikt mezi vládou a opozicí v roce 1960 v krvavou občanskou válku, která trvala až do roku 1996 a během níž byla mimo jiné spáchána genocida Mayů. Během války vláda vycvičila eskadry smrti, které měly za úkol likvidovat protivládní guerilly (zejména guerillu Movimiento Revolucionario 13 Noviembre, MR-13 a později Unidad Revolucionaria Nacional Guatemalteca). Po celou občanskou válku šlo o spor pravicové vládnoucí vojenské junty a levicových guerill. Spojené státy americké vojensky podporovaly guatemalskou juntu až do roku 1979, kdy prezident Jimmy Carter přerušil dodávky vojenské pomoci režimu.
V roce 1982 se proti kritizované vládě junty, kterou v té době reprezentoval generál Romeo Lucas García, postavili mladí armádní důstojníci a provedli vojenský státní převrat. Po jeho úspěchu dosadili do funkce prezidenta generála Efraína Ríose Montta. Ten eskaloval občanskou válku do nových výšin, když schválil brutální mučení příslušníků guerill, nucená zmizení a používal taktiku spálené země. V roce 2013 byl odsouzen za spáchání genocidy a zločinů proti lidskosti z let 1982–1983. Nicméně se odvolal k ústavnímu soudu, který nestihl případ uzavřít do jeho smrti v roce 2018. Jeho vláda měla podporu administrativy prezidenta Ronalda Reagana. V srpnu 1983 byl Ríos Montt svržen svým ministrem obrany generálem Óscarem Humbertem Mejíou Víctoresem. Ten postupně dovedl zemi zpět k demokracii. V roce 1984 se konaly volby do ústavodárného shromáždění a v roce 1985 byla přijata nová ústava. Prezidentem byl v lednu 1986 zvolen občanský kandidát Vinicio Cerezo. Nicméně návrat k demokracii neukončil represe a perzekuci spojené s občanskou válkou. V roce 1992 získala guatemalská aktivistka Rigoberta Menchú Nobelovu cenu za mír za aktivity upozorňující na porušování lidských a občanských práv především domorodého obyvatelstva Guatemaly.
Občanská válka skončila v roce 1996 podepsáním mírové dohody vyjednané Organizací spojených národů za intenzivního zprostředkování Norskem a Španělskem. Obě strany učinily značné ústupky. Partyzánští bojovníci byli odzbrojeni a dostali půdu k obdělávání. Podle Komise pravdy vytvořené OSN (přesněji Komise pro objasnění historických událostí) byly vládní síly a státem sponzorované a CIA vycvičené paramilitární jednotky zodpovědné za více než 93 % porušování lidských práv během války. V roce 1999 americký prezident Bill Clinton prohlásil, že USA udělaly chybu, když poskytly podporu guatemalským vojenským silám, které se podílely na brutálních vraždách civilistů. náhled|Demonstrace v Guatemale v květnu 2015 požadující odstoupení prezidenta Otta Péreze Moliny Od uzavření mírových dohod zaznamenala Guatemala jak hospodářský růst, tak i několik po sobě jdoucích demokratických voleb, naposledy v roce 2023. Ve volbách v roce 2023 zvítězil Bernardo Arévalo. Úřadu se ujal v lednu 2024. Bývalý prezident Alfonso Portillo (vládl v letech 2000–2004) byl zatčen v lednu 2010 při pokusu o útěk z Guatemaly. V květnu 2010 byl osvobozen soudním senátem, který odmítl některé důkazy a některé svědky označil za nespolehlivé. Guatemalská generální prokurátorka Claudia Paz y Paz označila rozsudek za „strašné poselství nespravedlnosti“ a „budíček ohledně stavu mocenských struktur“. Newyorská velká porota v roce 2009 obžalovala Portilla ze zpronevěry; po jeho zproštění obvinění v Guatemale Nejvyšší soud této země povolil jeho vydání do USA. Guatemalské soudnictví je zkorumpované a výběrová komise pro nové nominace byla ovládnuta kriminálními živly.
Státní symboly
Vlajka
Guatemalská vlajka je tvořena listem o poměru stran 5:8 se třemi svislými pruhy – světle modrým, bílým a světle modrým. Uprostřed státní vlajky, v bílém pruhu, je umístěn státní znak.Guatemalská vlajka na Flags of the WorldZpravodaj Vexilolog č. 26, říjen 2007
Znak
Guatemalský státní znak tvoří dvě zkřížené pušky Remington s bajonety a dvojice zkřížených šavlí, na kterých je položen ústřední motiv znaku, pergamenový svitek se zlatým textem LIBERTAD 15 DE SEPTIEMBRE DE 1821 (), datem vyhlášení nezávislosti Generálního kapitanátu Guatemala na Španělsku. Na svitku sedí guatemalský pták kvesal chocholatý. Celý výjev je obklopen věncem z vavřínových větví.
Geografie náhled|Geopolitická mapa Guatemaly Guatemala je země na severozápadě Střední Ameriky na americké šíji. Na severu a západě hraničí s Mexikem (délka hranice 962 km), na severovýchodě s Belize (266 km), na východě s Hondurasem (256 km) a na jihovýchodě se Salvadorem (203 km). Je to jediný stát Severní i Střední Ameriky, který na souši hraničí s více než třemi státy. Na jihu je ohraničena Tichým oceánem (délka pobřeží 254 km) a na severovýchodě Honduraským zálivem Karibského moře (148 km). S rozlohou 108 889 km2 je po Nikaragui a Hondurasu třetí nejrozlehlejší zemí Střední Ameriky. Leží přibližně mezi 13° 45′ a 18° severní šířky a 88° a 92° západní délky. Guatemala je hornatá země (60 % jejího území), z velké části sopečného původu, s malými úseky pouště a písečných dun, samými kopcovitými údolími, s výjimkou jižního pobřeží í – rozsáhlých nížinných a místy bažinatých pobřežních plání s pozvolnými plážemi – a rozsáhlých severních nížin departementu Petén.
Dva horské řetězce, pohoří Sierra Madre de Chiapas a Sierra de los Cuchumatanes, procházejí Guatemalou ze západu na východ a rozdělují ji na tři hlavní regiony: vysočinu s pohořími; tichomořské pobřeží, jižně od hor; a region Petén, severně od hor. Tyto tři regiony se liší klimatem, nadmořskou výškou a krajinou, což vytváří dramatické kontrasty mezi horkými, vlhkými tropickými nížinami a chladnějšími, suššími horskými vrcholy. Sopka Tajumulco, vysoká 4 220 m, je nejvyšším bodem Guatemaly a celé Střední Ameriky. Všechna větší města se nacházejí v horských oblastech a na pobřeží Tichého oceánu; Petén je naopak řídce osídlený.
Řeky v povodí Tichého oceánu jsou krátké a mělké, větší a hlubší v povodí Karibiku a Mexického zálivu. Mezi tyto řeky patří Polochic a Dulce, které se vlévají do jezera Izabal (největší jezero v zemi), řeka Motagua, řeka Sarstún, která tvoří hranici s Belize, a řeka Usumacinta, která tvoří hranici mezi Peténem a mexickým Chiapasem. Mezi další důležitá jezera patří Atitlán, Petén Itzá, Güija a Amatitlán. náhled|Topografická mapa Guatemaly se třemi hlavními regiony
Reliéf