Kuba, plným názvem Kubánská republika, je ostrovní stát v Karibiku. Skládá se ze stejnojmenného hlavního ostrova a čtyř tisíc dalších ostrovů, ostrůvků a útesů. Kuba leží na styku Karibského moře, Mexického zálivu a Atlantského oceánu, východně od Yucatánského poloostrova, jižně od Floridy a Baham, západně od ostrova Hispaniola a severně od Jamajky. Území je převážně rovinaté nebo mírně zvlněné, s členitými kopci a vyššími horami na jihovýchodě, na drtivé většině území panuje tropické savanové podnebí mírněné severovýchodními pasáty. Kuba se dělí na 15 provincií a Ostrov mládeže, na ploše 111 000 km² žije 9,7 milionu obyvatel. To z ní činí nejrozlehlejší a třetí nejlidnatější zemi Karibiku. Hlavním a největším městem je Havana, mezi další významná města patří Santiago de Cuba, Camagüey a Holguín. Necelé dvě třetiny obyvatel jsou běloši, 27 % míšenci a 9 % černoši. Úředním jazykem je španělština, tři pětiny obyvatel se hlásí ke křesťanství, necelá čtvrtina je bez vyznání, 17 % vyznává lidová náboženství.
Kuba byla osídlena již ve 4. tisíciletí př. n. l., přičemž v době španělské kolonizace v 15. století zde žily kmeny Guanahatabey a Taíno. Kuba zůstala součástí Španělského impéria až do španělsko-americké války v roce 1898, po které byla okupována Spojenými státy americkými a v roce 1902 získala nezávislost. Puč v roce 1933 svrhl demokraticky zvolenou vládu Carlose Manuela de Céspedese y Quesady a zahájil dlouhé období vojenského vlivu, zejména Fulgencia Batisty. V roce 1940 byla na Kubě přijata nová ústava, ale rostoucí politické nepokoje vyvrcholily v roce 1952 kubánským státním převratem Batisty. Jeho autokratická vláda byla v lednu 1959 svržena Hnutím 26. července během kubánské revoluce. Tato revoluce zavedla komunistický režim pod vedením Fidela Castra. Země pod Castrovým vedením byla během studené války mezi Sovětským svazem a Spojenými státy americkými předmětem sporů a kubánská raketová krize z roku 1962 je obecně považována za moment, kdy studená válka nejvíce hrozila eskalací do jaderné války.
V 70. a 80. letech 20. století zasahovala Kuba do řady konfliktů na podporu antikoloniálních a marxistických vlád nebo hnutí v Africe, Latinské Americe a na Blízkém východě. Podle odtajněné zprávy CIA získala Kuba do roku 1984 sovětskou pomoc ve výši 33 miliard dolarů. Po rozpadu Sovětského svazu čelila Kuba v 90. letech 20. století vážnému hospodářskému útlumu, známému jako zvláštní období. V roce 2008 Castro po 49 letech odešel do důchodu a jeho nástupcem byl zvolen Raúl Castro. Raúl odešel z funkce předsedy Státní rady v roce 2018 a po parlamentních volbách byl Národním shromážděním zvolen prezidentem Miguel Díaz-Canel. Raúl odešel z funkce prvního tajemníka Komunistické strany v roce 2021 a poté byl zvolen Díaz-Canel, který se stal prvním kubánským vůdcem narozeným po kubánské revoluci.
Kuba je unitární marxisticko-leninská socialistická republika s vládou jedné strany, nejmocnější osobou je generální tajemník Komunistické strany Kuby. Má autoritářskou vládu, ve které je politická opozice zakázána, s rozsáhlou cenzurou; označována jako jedna z nejhorších zemí z hlediska svobody tisku."Press Freedom Index 2015" , Reporters Without Borders. Retrieved 12 November 2015 Kuba má jednu z mála plánovaných ekonomik na světě a její ekonomika je ovládána cestovním ruchem a vývozem kvalifikované pracovní síly, tabáku, niklu a alkoholických nápojů. V indexu lidského rozvoje se umístila na 97. místě. Podle kubánské studie z roku 2023 žije 88 % obyvatelstva v extrémní chudobě. Embargo Spojených států vůči Kubě, které trvá od roku 1960, je jedním z nejdéle trvajících obchodních a ekonomických opatření v historii. Je známa svou hudbou, koloniální architekturou a kuchyní. Kuba je zakládajícím členem Organizace spojených národů, G77, Hnutí nezúčastněných zemí, Bolívarovského svazu pro lid naší Ameriky a Organizace amerických států.
Název Existuje několik teorií o původu slova „Kuba“, španělsky Cuba. Jedna hypotéza tvrdí, že se jedná o zkomoleninu slova „cubanacán“ z jazyka Taínů, kterým obyvatelé ostrova Hispaniola označovali toto území, jak je uvedeno v deníku Kryštofa Kolumba. Tato teorie však byla zpochybněna, protože původní deník se nedochoval a tvrzení vychází pouze ze zkrácené verze. Název Kuba lze přeložit buď jako „místo, kde je hojnost úrodné půdy“ (cubao), nebo jako „skvělé místo“ (coabana).
Další teorie tvrdí, že název pochází z arabského slova coba, které se používá k označení mešity s kupolí, a že ostrov byl pojmenován podle tvaru hor viditelných z Bariay, prvního místa na Kubě, kde Kolumbus přistál. Existuje také hypotéza, že ostrov byl pojmenován na počest portugalského města Cuba, přičemž tuto myšlenku zastávají hlavně ti, kteří tvrdí, že Kryštof Kolumbus byl portugalského původu.
Dějiny
upright|náhled|Indiánka z kmene Arauaků Před rokem 1492 obývaly Kubu indiánské kmeny Sibonejů, Taínů, Karibů a dalších. Ti během španělské kolonizace z velké části vymřeli na infekční nemoci zavlečené z Evropy, jako byly neštovice, nebo se smísili se španělskými dobyvateli a dnes již původní populace na ostrově neexistují."Válka světů a mikrobů. Aztékové, Cortés a evropské infekce". Vesmír 83, 554, 2004/10
Španělská kolonizace V roce 1492 Kubu objevil Kryštof Kolumbus, který také prozkoumal pobřeží ostrova, jejž pojmenoval Juana. V roce 1511 vznikla na východě ostrova v oblasti Baracoa první španělská kolonie pod vedením Diega Velázqueze. Kuba zůstala španělskou kolonií po následujících 400 let (jako Generální kapitanát Kuba). Roku 1512 byl v oblasti dnešního města Yara Španěly umučen Hathuey, náčelník Taínů, který proti dobyvatelům vedl guerillovou válku. Později byl prohlášen za národního hrdinu Kuby.
Během sedmileté války byla Havana okupována Brity, ale po podepsání pařížské smlouvy byla roku 1763 vrácena Španělsku. náhled|Pohled na Havanu v 19. století Otroctví, ve kterém černošští obyvatelé ostrova žili, bylo zrušeno roku 1886. Nezávislost na Španělsku byla vyhlášena 10. října 1868; vedla však ke třem válkám za nezávislost (desetiletá válka (1868–1878), malá válka (1879–1880) a Kubánská válka za nezávislost (1895–1898) a plné nezávislosti se země dočkala až později.
V roce 1898 proběhla španělsko-americká válka, ve které Španělsko ztratilo vládu nad Kubou, Portorikem a Španělskou východní Indií. Nakrátko pak byla pod vojenskou správou USA. Nezávislá Kuba byla vyhlášena 20. května 1902. USA si jako podmínku stažení svých vojsk udržely v pronájmu vojenskou základnu Guantánamo a zátoku Bahía Honda na druhé straně ostrova. Té se však později vzdaly na oplátku za rozšíření základny v Guantánamu. V letech 1906–1909, 1912 a 1917–1922 následovaly další tři americké vojenské intervence.
Kubánská republika
Fulgencio Batista, ze seržanta diktátorem náhled|Fulgencio Batista (1952)V roce 1933 (viz kubánská revoluce 1933) se k moci dostal seržant Fulgencio Batista y Zaldívar, který v zemi zavedl nejdříve relativně otevřenou vládu. Kubu v různých podobách kontroloval v letech 1933–1944 a poté opět v období 1952–1959.
V období své první vlády Batista prosadil řadu sociálně laděných zákonů a byl znám dobrou spoluprací s odbory. Za druhé světové války vyhlásil válku Japonsku, Německu a Itálii, válečných operací se však Kuba přímo neúčastnila. V roce 1943 uspořádal v zemi svobodné volby, ve kterých zvítězil nastávající prezident Ramón Grau. Batista žil následujících osm let v USA, domácí politiky se však účastnil na dálku, a dokonce byl zvolen senátorem „v nepřítomnosti“.
náhled|vlevo|190px|Chudinský slum v Havaně hned vedle reklamy na kasino a baseballového stadionu, 1954 Po návratu na Kubu v roce 1952 se Batista rozhodl kandidovat na prezidenta. Před volbami však bylo jasné, že skončí až na 3. místě. Rozhodl se proto jednat. Dne 10. března 1952 se zmocnil vlády v zemi vojenským pučem. Jeho následující vláda se již projevovala korupcí, policejní brutalitou, překaženými volbami v roce 1954 a zhoršující se ekonomickou situací. Havana se stala známým centrem gamblerů, prostituce a americké mafie.
náhled|Fidel Castro byl zatčen po útoku na kasárna MoncadaV této atmosféře vznikala v zemi nejrůznější hnutí směřující ke svržení režimu a požadující svobodné volby. Jedním z nich byla i skupina kolem jistého Fidela Castra, syna statkáře z východu Kuby a člena Ortodoxní strany. Tato skupina uskutečnila dne 26. července 1953 známý útok na kasárna Moncada. Castro byl po útoku zatčen, odsouzen a spolu s bratrem Raúlem a dalšími členy hnutí uvězněn na Ostrově borovic (Isla de los Pinos, nyní Ostrov mládeže neboli Isla de la Juventud). Přestože byl tedy útok neúspěšný, Fidela Castra, který se v té době marně snažil prosadit i jinde, zmedializoval. Později po něm Castro pojmenoval své Hnutí 26. července, což byl základ budoucí nové Komunistické strany Kuby. Po hlasování v kubánském parlamentu o amnestii byli bratři Castrovi v roce 1956 propuštěni na svobodu. Poté se Castro obával o svůj život, odcestoval proto do Mexika, kde sestavil a vycvičil jednotku, která se jednoho dne měla vylodit na Kubě.
Přestože ke konci své vlády byl již Batista široce nenáviděný diktátor, Kuba byla v období jeho vlády jednou z nejbohatších zemí Latinské Ameriky. Míra gramotnosti obyvatelstva dosahovala těsně před jeho pádem necelých 80 %, a byla tedy vyšší než ve Španělsku té doby.
Kubánská revoluce a období socialismu náhled|Fidel Castro po vítězném vjezdu do Havany 8. ledna 1959 Dne 2. prosince 1956 připlul do země Fidel Castro na známé jachtě Granma (Babička), s cílem vyvolat revoluci proti režimu Fulgencia Batisty. Po vylodění na východě ostrova (Oriente) v zemi postupně vypukla tzv. Kubánská revoluce, která skončila o dva roky později, v lednu 1959, vítězstvím revolucionářů.
Fidel Castro vstoupil do Havany triumfálně 8. ledna 1959 s příslibem brzkých svobodných voleb. Ty se však již nikdy nekonaly. Castrovi nejbližší spolupracovníci Ernesto Guevara a jeho bratr Raúl Castro byli již tehdy přesvědčenými marxisty, přičemž Raúl byl členem levého křídla místní strany PSP, původní komunistické strany Kuby. Již v roce 1959 tak začaly první protesty proti vlivu komunismu na ostrově.http://comandantehubermatos.blogspot.com/2010/04/carta-renuncia-del-comandante-huber.html Huber Matos: Text dopisu Fidelu Castrovi Samotný Batista uprchl dne 31. 12. 1958 ze země.
Po revoluci nastal rychlý exodus obyvatel z Kuby, který pokračoval ještě v 60. letech, doprovázený zatýkáními a masovými popravami. Proti prokomunistickému vývoji revoluce zahájily tisícovky Kubánců proticastrovské povstání v Sierra Escambrayhttp://www.elnuevoherald.com/2010/09/05/796160/escambray.html Proticastrovské povstání v Escambray, na které Castro reagoval masovým vystěhováváním obyvatel do oblasti Pinar del Río, aby jim znemožnil podporovat povstalce. Po revoluci bylo více než 100 000 obyvatel zatčeno a zavřeno do vězení z Batistovy doby. Ta však kapacitně nedostačovala, proto jako věznice musely tehdy sloužit i některé stadiony.
Koncentrace moci v rukou Fidela Castra vlevo|náhled|Camilo Cienfuegos s Fidelem Castrem v baseballovém dresu Barbudos upright|náhled|Jeden z hlavních vůdců revoluce, comandante Huber Matos, žije po 20 letech věznění v exilu v Miami V čele revolučních jednotek stáli tzv. vousáči – „barbudos“, kteří se zapřisáhli, že se neoholí až do vítězství revoluce. Tyto osobnosti se poté staly vedoucími představiteli porevoluční Kuby. Mezi hlavní vojenské vůdce jednotek (comandante) tedy patřil mj. Frank País, Fidel Castro, Huber Matos, Rolando Cubela, Camilo Cienfuegos a Ernesto Guevara zvaný Che. Jejich osudy byly rozmanité, avšak až na bratry Castrovi téměř vždy tragické.