Mezinárodní právo soukromé je vnitrostátní právní odvětví, které upravuje soukromoprávní vztahy s mezinárodním prvkem. Je to soubor právních norem, které dopadají na vztahy občanského, obchodního, rodinného a pracovního práva s mezinárodním prvkem a které také upravují postup soudů, jiných orgánů, účastníků a dalších osob, jakož i vztahy mezi nimi v občanskoprávním řízení s mezinárodním prvkem.

Normy mezinárodního práva soukromého jsou obsaženy jak v právních normách vnitrostátního původu, tak i v mezinárodních smlouvách a aktech sekundárního práva ES. Každý stát má svou vlastní úpravu mezinárodního práva soukromého, které je součástí jeho právního řádu jako samostatné odvětví práva.

V České republice je mezinárodní právo soukromé od 1. ledna 2014 upraveno zákonem o mezinárodním právu soukromém (č. 91/2012 Sb.), který nahradil předchozí zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním (č. 97/1963 Sb.) z roku 1963.

Systém mezinárodního práva soukromého Systém mezinárodního práva soukromého zahrnuje obecnou a zvláštní část a oblast mezinárodního práva procesního.

Obecná část Obecná část zahrnuje otázky, jako je vymezení vztahů s mezinárodním prvkem vymezení druhů norem mezinárodního práva soukromého a vztahů mezi nimi vymezení metod úpravy vztahů s mezinárodním prvkem řešení konkrétních problémů používání kolizní a přímé metody problematika uplatnění nutně použitelných (imperativních) norem států

Zvláštní část Zvláštní část upravuje konkrétní vztahy s mezinárodním prvkem, mezi něž patří např. subjektivita a svéprávnost věcná práva závazková práva průmyslová a autorská práva pracovní právo dědické právo rodinné právo

Mezinárodní právo procesní Mezinárodní právo procesní představuje souhrn norem, řešících civilní proces s mezinárodním prvkem, zejména pravomoc soudů v řízení s mezinárodním prvkem právní pomoc ve styku s cizinou uznání a výkon cizích rozhodnutí otázky rozhodčího řízení a uznání cizích rozhodčích nálezů

Druhy norem mezinárodního práva soukromého

Kolizní normy (kolizní metoda) Kolizní normy neupravují práva a povinnosti účastníků, ale pomocí určitých kritérií určí, normami kterého státu se vztah řídí. Kolizní normy zachází s právními řády jako s rovnými. Vztah je věcně upravován nepřímo. Jsou typicky vnitrostátního původu, v EU dále např. v podobě nařízení.

Přímé normy (přímá metoda) Přímé normy bezprostředně stanoví práva a povinnosti subjektů a jsou rovněž bezprostředně aplikovatelné. Jsou obvykle mezinárodního původu (mezinárodní smlouvy), jejich vytvářením dochází k unifikaci práva.

Věcné normy mezinárodního práva soukromého Vnitrostátní předpisy pro úpravu soukromoprávních vztahů s přeshraničním prvkem.

Normy mezinárodního práva procesního Úprava postupu soudů a jiných orgánů a účastníků a vztahů mezi nimi v soukromoprávním řízení s mezinárodním prvkem.

České mezinárodní právo soukromé

Prameny

Vnitrostátní prameny Mezi vnitrostátní prameny řadíme zákony. Použijí se v případě, že jinou úpravu téže věci nestanoví mezinárodní smlouva nebo právní akt EU. zákon o mezinárodním právu soukromém (č. 91/2012 Sb.) částečně rovněž Zákon směnečný a šekový (č. 191/1950 Sb.) Zákon o námořní plavbě (č. 61/2000 Sb.) normy obchodního, pracovního, rodinného práva a práva duševního vlastnictví aj.

Mezinárodní prameny Mezi mezinárodní prameny z oblasti mezinárodního práva soukromého řadíme smlouvy, např. smlouvy o právní pomoci a výkonu soudních rozhodnutí smlouvy unifikující kolizní či přímé normy smlouvy v oblasti rozhodčího řízení smlouvy v oblasti mezinárodního obchodního styku aj.

Evropské prameny Evropské prameny mezinárodního práva soukromého představují směrnice a nařízení. Mezi nimi např. nařízení Řím I nařízení Řím II nařízení Brusel I bis nařízení Brusel II nařízení o evropském exekučním titulu pro nesporné nároky nařízení o evropském platebním rozkazu nařízení o evropském řízení o drobných nárocích aj.

Odkazy

Literatura

Související články Mezinárodní právo Evropský justiční prostor v civilních otázkách