Singapur, plným názvem Singapurská republika, je ostrovní stát a městský stát v jihovýchodní Asii. Území země tvoří jeden hlavní ostrov, 63 satelitních ostrovů a ostrůvků a jeden odlehlý ostrůvek. Nachází se asi jeden stupeň zeměpisné šířky (137 km) severně od rovníku, u jižního cípu Malajského poloostrova, na západě hraničí s Malackým průlivem, na jihu se Singapurským průlivem indonéskými ostrovy Riau, na východě s Jihočínským mořem a na severu s Johorským průlivem a malajským státem Johor. Severozápad je mírně kopcovitý, východní oblast je rovinatá. Panuje zde tropické rovníkové podnebí, horké a deštivé po celý rok. Na ploše 740 km² žije 6 milionů obyvatel, což z něj činí druhý nejhustěji osídlený suverénní stát světa a druhý nejmenší stát podle rozlohy v Asii. Singapur je etnicky a jazykově rozmanitá země, tři čtvrtiny obyvatel tvoří Číňané, dále 14 % Malajci a 9 % Indové; úředními jazyky jsou angličtina, malajština, mandarínština a tamilština. Celkem 31 % obyvatel se hlásí k buddhismu, 19 % ke křesťanství, 16 % k islámu, 9 % k taoismu a 5 % k hinduismu.
V rané historii byl Singapur námořním impériem známým pod názvem Temasek; následně byl součástí významné složky několika po sobě jdoucích thalasokratických říší. Jeho současná éra začala v roce 1819, kdy Thomas Stamford Raffles založil Singapur jako obchodní středisko britského impéria. V roce 1867 přešel Singapur pod přímou kontrolu Velké Británie jako součást Průlivových osad. Během druhé světové války byl Singapur v roce 1942 obsazen Japonskem a po kapitulaci Japonska v roce 1945 se vrátil pod britskou kontrolu jako korunní kolonie. V roce 1959 získal Singapur samosprávu a v roce 1963 se stal spolu s Malajskem, Severním Borneem a Sarawakem součástí nové Malajské federace. Ideologické rozpory vedly o dva roky později k vyloučení Singapuru z federace; v roce 1965 se Singapur stal nezávislou suverénní zemí. Po prvních letech turbulencí a navzdory nedostatku přírodních zdrojů a vnitrozemí se země rychle rozvíjela a stala se jedním ze čtyř asijských tygrů.
Singapur je unitární parlamentní republikou s prezidentem jako ceremoniální hlavou státu, zákonodárným orgánem je jednokomorový parlament. Ač se pravidelně konají svobodné volby, funguje de facto jako stát jedné strany, kde si Lidová akční strana udržuje od roku 1959 nepřetržitou politickou dominanci. Jako vysoce rozvinutá země má jeden z nejvyšších hrubých domácích produktů na obyvatele v paritě kupní síly. Je také označována za daňový ráj. V indexu lidského rozvoje se umístil na 13. místě. Je významným leteckým, finančním a námořním přepravním centrem a trvale se umisťuje na předních příčkách žebříčku měst s nejdražším životem pro přistěhovalce a zahraniční pracovníky. Singapur se umisťuje na předních příčkách v klíčových sociálních ukazatelích: vzdělání, zdravotní péče, kvalita života, osobní bezpečnost, infrastruktura a bydlení, přičemž míra vlastnictví domů dosahuje 88 %. Obyvatelé Singapuru se těší jedné z nejdelších průměrných délek života a jedné z nejnižších měr korupce na světě. Ač hustě zalidněn, díky urbanistickému plánování je zde mnoho zelených a rekreačních ploch. Singapur je zakládajícím členem Sdružení národů jihovýchodní Asie, sídlí zde také sekretariát Asijsko-pacifického hospodářského společenství, sekretariát Rady pro hospodářskou spolupráci v Tichomoří a je hostitelským městem mnoha mezinárodních konferencí a akcí. Singapur je také členem Organizace spojených národů, Světové obchodní organizace, Východoasijského summitu, Hnutí nezúčastněných zemí a Commonwealthu.
Dějiny
vlevo|náhled|Čínská mapa Singapuru z 15. století Malajské literární dílo Sejarah Melayu líčí, jak ostrov přišel ke svému jménu. Vypráví legendu o šrívidžajském princi jménem Sang Nila Utama, který přistál na ostrově někdy ve 13. století. Uviděl prý lva a ostrovu dal jméno Singapura, což v sanskrtu znamená „lví město“. Za první historicky hodnověrný pramen ovšem odborníci považují až zprávu čínského (jüanského) cestovatele Wang Ta-jüana z roku 1330. Ten přistál pravděpodobně v dnešním kanálu Keppel Harbour oddělujícím ostrov Singapur od ostrovů Pulau Brani a Sentosa. Cestovatel si zapsal, že v malém přístavu na ostrově žijí Číňané i Malajci. Toto etnické složení tedy bylo pro Singapur typické od starověku (časem převážili Číňané).
Na počátku 15. století přístav zřejmě ovládali Siamci. Roku 1414 našel v Singapuru útočiště poslední princ zhrouceného království Šrívidžaja a udělal načas z místa prosperující přístav. Nakonec se ale usadil v Malacce, kde jeho syn posléze založil Malacký sultanát, který poté ovládl i oblast Singapuru. Ten pak byl nejvýznamnějším přístavem celého sultanátu. V roce 1511 obsadili Malakku Portugalci. Jeden z malackých admirálů před nimi prchl do Singapuru a opevnil se zde. Pevnost nazval Johor Lama. V roce 1587 však tuto pevnost dobyli a zcela zničili portugalští lupiči. Zpráva o zničení Johor Lamy je poslední zmínkou o Singapuru v historických pramenech na dlouhých 200 let. Podle všeho byla po portugalském vpádu oblast zcela nevýznamná a na místě kdysi prosperujícího přístavu byla jen malá rybářská osada. vlevo|upright|náhled|Thomas Stamford Raffles
V roce 1818 byl Thomas Stamford Raffles z Britské východoindické společnosti jmenován guvernérem Bengkulu (na Sumatře, v dnešní Indonésii). Povšiml si, že ostrov Singapur leží na obchodní trase, kterou Britové z Číny vozili čaj a do Číny opium. Doposud využívali Britové v oblasti nizozemské přístavy, kde platili značné poplatky. Raffles roku 1819 vytipoval Singapur jako ideální místo pro vlastní britský přístav v oblasti. Smlouva o odkupu přístavu (formálně náležejícímu Johorskému sultanátu, který ho ovšem nevyužíval), byla podepsána 16. února 1819, toto datum je obvykle považováno za datum vzniku moderního Singapuru.
Následoval rychlý růst. V roce 1819 měl Singapur 1000 obyvatel, za tři roky to bylo již pětkrát tolik. V roce 1825 byla populace odhadnuta už na 10 000 osob a v tomto roce Singapur také objemem obchodu a počtem přijatých lodí překonal tradiční malajský přístav Penang. Britové brzy odkoupili celý ostrov a učinili ho součástí správní jednotky Průlivové osady. V roce 1867 se Průlivové osady staly majetkem britské koruny jako tzv. korunní kolonie. Britové nechali přístav otevřeným, zatímco Nizozemci v Batávii (Jakartě) i Španělé v Manile stále archaickým způsobem vybírali přístavní poplatky. Do Singapuru se tak hrnuli čínští, ale i indičtí či malajští obchodníci. V roce 1880 Singapurem prošlo rekordních 1,5 milionu tun zboží. Daní za to byl rozvoj hazardu, prostituce a zločineckých bratrstev. náhled|200x200pixelů|Britové (Indové) se vracejí na Singapur v roce 1945 Mezi světovými válkami Britové začali s obavami sledovat růst japonského nacionalismu a militarismu. Ze Singapuru se rozhodli udělat základnu pro případný konflikt s Japonci. Winston Churchill přístav označil za „Gibraltar východu“. Ten byl však Japonci několik měsíců po vypuknutí války (tj. od začátku zapojení Japonska do 2.světové války 7. prosince 1941) nečekaně snadno dobyt.Podrobněji viz MYSLIVEČEK, Zdeněk. Singapur 1942 – pád nedobytné pevnosti. Historický obzor, 2002, 13 (3/4), s. 64–76. ISSN 1210-6097. Kapitulace Singapuru učinila válečnými zajatci 130 000 vojáků – singapurských Číňanů a Malajců, ale i Indů, Australanů a Britů. Mnoho z nich prožilo peklo v japonských zajateckých a pracovních táborech. Okupovaný Singapur Japonci přejmenovali na Šónan-tó (昭南島). Okupace trvala až do roku 1945. Protože většina obyvatel byli etničtí Číňané, patřil singapurský okupační režim k nejtvrdším. Na konci 2.světové války (srpen-2. září 1945) získali přístav opět Britové, jejich autorita však již byla mezi místním obyvatelstvem otřesená a politické elity počaly usilovat o vysokou míru autonomie. vlevo|náhled|222x222pixelů|Britský tisk informuje o Marshallově nástupu V roce 1955 se v Singapuru uskutečnily první volby, které měly skutečně demokratické parametry. Premiérem se stal rodilý Singapurec David Marshall. Čelil ovšem mnoha problémům. Mimořádně silné odborové hnutí paralyzovalo zemi četnými stávkami a nepokoji. Roku 1956 Marshall v Londýně vedl jednání s britskou vládou. Očekávalo se, že výsledkem bude nezávislost, ale místo toho od Britů čelil kritice – rozvrácené zemi nezávislost neudělí, doslechl se. Vzápětí rezignoval. Nahradil ho Lim Yew Hock. Ten proti odborům a jiným levicovým skupinám tvrdě zasáhl. To Britové ocenili a roku 1957 skutečně přislíbili plnou samosprávu, žádali jen kontrolu nad obrannou a zahraniční politikou. V roce 1958 zákon samostatnost udělující prošel britským parlamentem. Měla být vyhlášena roku 1959. upright|náhled|Li Kuang-jao v roce 1975 Ve volbách toho roku ovšem zvítězila Lidová akční strana a premiérem se stal mladý právník Li Kuang-jao. Ten se na rozdíl od svých předchůdců domníval, že samostatnost není pro Singapur ideálním řešením. Snil spíše o zapojení země do rodící se nezávislé Malajsijské federace. Svou vůli prosadil. 16. září 1963 byla nezávislá Malajsie vyhlášena a Singapur se stal její součástí. V Malajsii samotné zisk perspektivního Singapuru však nevyvolával žádné nadšení. Malajsie totiž čelila obrovskému etnickému problému, který spočíval ve velmi silné čínské menšině, která tvořila takřka polovinu obyvatelstva. Singapur byl přitom etnicky čínský, což čínský etnický prvek v Malajsii ještě zesilovalo. Malajsijská vláda přijala řadu opatření, která měla zajistit malajský charakter státu – v praxi to znamenalo diskriminaci etnických Číňanů. Li Kuang-jao se stal hlavním mluvčím nespokojených Číňanů v celé zemi. V Malajsii napětí rostlo a přerostlo i v pogromy čínského obyvatelstva. Malajsijský premiér Tunku Abdul Rahman v ten moment učinil překvapivý krok – vyloučil Singapur z Malajsijské federace. Sliboval si od toho zlepšení etnického poměru Malajců a Číňanů v celém státě i zbavení se nejhlasitějšího kritika vlády. Singapur tak byl de facto dotlačen k nezávislosti. Ač to Li Kuang-jao původně nezamýšlel, vyhlásil 9. srpna 1965 nezávislou republiku. vlevo|náhled|Goh Chok Tong podepisuje Georgem Bushem ml. dohodu o volném obchodu Li Kuang-jao váhal s tímto krokem i proto, že se obával invaze Indonésie. Ta podle všeho reálně hrozila. Li se nejprve dohodl na garanci bezpečnosti s Brity. Nicméně je nenásledoval v jejich bojích studené války a zapojil se roku 1970 do hnutí nezúčastněných zemí, které se snažily zůstat mimo dva znepřátelené bloky studené války, což Brity rozlítilo a roku 1971 všechny své vojenské síly ze Singapuru stáhli. Li Kuang-jao našel řešení v tajné spolupráci s Izraelem. Za pomoci izraelského vojenského průmyslu Singapur vybudoval velice efektivní armádu, která odstrašuje velké státy v oblasti od apetitu na malý bohatý Singapur dodnes.
Bohatství se znásobilo zejména v 70. a 80. letech. Metody vyzkoušené Li Kuang-jaoem již na začátku 60. let v experimentální průmyslové zóně v Jurongu byly tehdy aplikovány na celou zemi. Také prosazování angličtiny jako hovorového jazyka podnítilo rozvoj obchodu. Singapuru vyšla i sázka na tištěné spoje jako perspektivní průmyslové odvětví. Singapur se tak stal nejdynamičtějším z tzv. asijských ekonomických tygrů. Politický režim si Li ponechal neliberální a autoritářský, jakkoli od poloviny 80. let svůj režim pod tlakem mezinárodní kritiky uvolňoval. Změny byly posíleny po příchodu jeho nástupce Goh Chok Tonga na počátku 90. let. Role opozice v politickém systému je však dosud marginální, drtivou většinu moci stále drží strana založená otcem zakladatelem Singapuru, Li Kuang-jaoem.
Státní symboly Vlajka
Singapurská vlajka je tvořena listem o poměru stran 2:3 se dvěma vodorovnými pruhy, červeným a bílým. V horním rohu se nachází bílý srpek měsíce a pět bílých hvězd uspořádaných do kruhu. Poprvé byla rozvinuta na schodech radnice 3. prosince 1959. Světu byla představena v roce 1965 na půdě OSN po vyhlášení nezávislosti.Singapurská vlajka na Flags of the World
Znak