Tuvalu je ostrovní stát a mikrostát v Polynésii, která je částí Oceánie, v jižním Tichém oceánu. Leží východně od ostrovů Santa Cruz (které patří k Šalomounovým ostrovům), severovýchodně od Vanuatu, jihovýchodně od Nauru, jižně od Kiribati, západně od Tokelau, severozápadně od Samoy a Wallisu a Futuny a severně od Fidži. Nalézá se přibližně na půli cesty mezi Havají a Austrálií. Tuvalu je sopečné souostroví, které tvoří tři útesové ostrovy a šest pravých atolů, všechny velmi ploché a nízké, s chudými půdami. Podnebí je tropické rovníkové. Na ploše 26 km² žije 11 000 obyvatel, což z Tuvalu činí rozlohou druhý nejmenší stát v Oceánii a čtvrtý nejmenší suverénní stát na světě, a zároveň nejméně lidnatý stát v Oceánii a druhý na světě. Hlavním a největším městem je Funafuti, kde žije přibližně polovina populace státu. Drtivá většina obyvatel jsou Tuvalané, úředními jazyky jsou tuvalština a angličtina. Drtivá většina obyvatel se hlásí ke křesťanství, převážně ke kalvinistické Tuvalské církvi.
Prvními obyvateli Tuvalu byli Polynésané, kteří sem přišli v rámci migrace Polynésanů do Tichomoří, která začala přibližně před třemi tisíci lety. Dlouho předtím, než Evropané navázali kontakt s tichomořskými ostrovy, Polynésané často cestovali mezi ostrovy na kánoích. Jejich navigační dovednosti jim umožňovaly podnikat pečlivě naplánované cesty buď na plachetnicích s dvojitým trupem, nebo na kánoích s výložníkem. Vědci se domnívají, že se Polynésané rozšířili ze Samoy a Tongy do atolů Tuvalu, které pak sloužily jako odrazový můstek pro další migraci do polynéských odlehlých oblastí v Melanésii a Mikronésii.
V roce 1568 se španělský průzkumník a kartograf Álvaro de Mendaña stal prvním známým Evropanem, který proplul tímto souostrovím, a během expedice, kterou podnikl při hledání Terra Australis, spatřil ostrov Nui. Ostrov Funafuti, který v současnosti slouží jako hlavní město, byl v roce 1819 pojmenován Elliceův ostrov, později bylo celé souostroví nazváno jako Elliceovy ostrovy. Na konci 19. století si Velká Británie nárokovala kontrolu nad Elliceovými ostrovy a označila je za součást své sféry vlivu. V říjnu 1892 prohlásil britský kapitán Herbert Gibson všechny Elliceovy ostrovy za britský protektorát a Británie jmenovala rezidentního komisaře, který spravoval Elliceovy ostrovy jako součást Britských západotichomořských teritorií. V letech 1916 až 1975 byly spravovány jako součást kolonie Gilbertovy a Elliceovy ostrovy. V roce 1974 se konalo referendum, které mělo rozhodnout, zda by Gilbertovy a Elliceovy ostrovy měly mít každá svou vlastní správu. V důsledku toho kolonie Gilbertových a Elliceových ostrovů 1. října 1975 právně přestala existovat; 1. ledna 1976 byla stará správa oficiálně rozdělena a vznikly dvě samostatné britské kolonie, Kiribati a Tuvalu. Dne 1. října 1978 se Tuvalu stalo plně nezávislým suverénním státem v rámci Společenství národů.
Tuvalu je unitární parlamentní konstituční monarchie, v níž je hlavou státu tuvalský král, jímž je britský monarcha. Ten je zastoupen generálním guvernérem s reprezentativní funkcí. Hlavou vlády je předseda vlády, zákonodárnou moc má jednokomorový parlament. Je rozvojovou zemí s ekonomikou s vyššími středními příjmy. Kvůli nedostatku půdy je silně závislé na dovozu potravin a rybolovu. Ekonomicky důležité je vydávání rybářských licencí mezinárodním společnostem a peněžní převody, které domů posílají tuvalští námořníci sloužící na nákladních lodích. Dvě třetiny zaměstnanců pracují ve veřejném sektoru. Jako nízko položený ostrovní stát je Tuvalu extrémně ohroženo vzestupem hladiny oceánů v důsledku globálního oteplování. V indexu lidského rozvoje zaujímá 129. místo. Tuvalu je členem Organizace spojených národů, Světové banky, Tichomořského společenství, Fóra tichomořských ostrovů, Organizace afrických, karibských a tichomořských států. Aktivně se účastní mezinárodních klimatických jednání Aliance malých ostrovních států.
Název „Tu valu“ znamená v tuvalštině „osm dohromady“, nebo „osm stojících vedle sebe“, ve smyslu „osm atolů“, přičemž „valu“ je kardinální číslo pro osm. Symbolizuje to osm ostrovů a atolů s trvalým a stabilním osídlením (Funafuti, Nanumaga, Nanumea, Nui, Niutao, Nukufetau, Nukulaelae a Vaitupu). Devátý atol, Niulakita, je trvale obýván až od roku 1989.
V 18. století byly ostrovy známé jako Lagunové ostrovy, později jako Elliceovy ostrovy, jak v 19. století celé souostroví pojmenoval anglický hydrograf Alexander George Findlay.
Historie vlevo|náhled|Tuvalský muž v tradičním oděvu, nakreslený Alfredem Agatem v roce 1841 během americké průzkumné expedice Tuvalané jsou Polynésané, kteří ostrovy osídlili před 2000 lety. Prvním Evropanem, který Tuvalu spatřil, byl 16. ledna 1568 španělský mořeplavec Álvaro de Mendaña de Neira, který narazil na ostrov Nui, ale nemohl se vylodit. Žádní další Evropané se zde neobjevili až do konce 18. století.
Kapitán John Byron proplul kolem ostrovů Tuvalu v roce 1764 během své plavby kolem světa jako kapitán lodi Dolphin (1751). Tyto atoly zaznamenal do map jako Lagunové ostrovy. První zaznamenané spatření ostrova Nanumea Evropany provedl španělský námořní důstojník Francisco Mourelle de la Rúa, který kolem něj proplul 5. května 1781 jako kapitán fregaty La Princesa při pokusu o jižní přeplutí Tichého oceánu z Filipín do Nového Španělska. Nanumea zaznamenal jako San Augustin.Keith S. Chambers & Doug Munro, The Mystery of Gran Cocal: European Discovery and Mis-Discovery in Tuvalu, 89(2) (1980) The Journal of the Polynesian Society, 167–198Laumua Kofe, Palagi and Pastors, Tuvalu: A History, Ch. 15, (USP / Tuvalu government)
V roce 1809 spatřil kapitán Patterson na brize Elizabeth ostrov Nanumea, když proplouval severními vodami Tuvalu během obchodní plavby z australského Sydney do Číny. V květnu 1819 proplul jižními vodami Tuvalu Arent Schuyler de Peyster z New Yorku, kapitán ozbrojené brigantiny neboli korzárské lodi Rebecca, plující pod britskou vlajkou.The De Peysters . corbett-family-history.com De Peyster spatřil Nukufetau a Funafuti, které pojmenoval Elliceův ostrov po anglickém politikovi Edwardu Elliceovi, členovi parlamentu za Coventry a majiteli nákladu lodi Rebecca.Kofe, Laumua; Palagi and Pastors in Tuvalu: A History, Ch. 15 Jméno Ellice bylo v práci anglického hydrografa Alexandra George Findlaye použito pro všech devět ostrovů.A Directory for the Navigation of the Pacific Ocean: With Description of Its Coasts, Islands, Etc. from the Strait of Magalhaens to the Arctic Sea (1851)
Začátkem 19. století se v oblasti vyskytovali velrybáři, ale ostrov navštěvovali jen zřídka kvůli obtížím při přistávání. Peruánští lovci otroků pročesávali Pacifik letech 1862–1864 a Tuvalu bylo jedním z nejpostiženějších souostroví s více než 400 zajatými lidmi z Funafuti a Nukulaelae, z nichž se nikdo nevrátil. V roce 1865 protestantští kongregacionalisté Londýnské misijní společnosti počali proces evangelizace Tuvalu. Konverzi ke křesťanství dokončili ve dvacátých letech 20. století. Koncem 19. století se na ostrovech počali usazovat evropští obchodníci, kteří doufali ve velké výnosy z místního bohatství. Evropané také přinesli v Tichomoří do té doby neznámé nemoci, jež na Tuvalu způsobily mnohá úmrtí.
V roce 1892 se ostrovy staly spolu s Kiribati britským protektorátem Gilbertovy a Elliceovy ostrovy. Protektorát se stal kolonií v roce 1915. V roce 1943 během druhé světové války bylo Tuvalu vybráno jako operační základna spojeneckých vojsk bojujících v Pacifiku s Japonci. Tisíce vojáků námořních sil zde bylo umístěno až do prosince 1945.
Vznik Organizace spojených národů po druhé světové válce vedl k tomu, že se Zvláštní výbor OSN pro dekolonizaci zavázal k procesu dekolonizace; v důsledku toho se britské kolonie v Tichomoří vydaly na cestu k sebeurčení.
V roce 1974 byl v kolonii Gilbertovy a Elliceovy ostrovy zaveden ministerský systém vlády prostřednictvím změny ústavy. V tomtéž roce se konaly všeobecné volby a v roce 1974 se konalo referendum, které mělo rozhodnout, zda by Gilbertovy a Elliceovy ostrovy měly mít každá svou vlastní správu.Nohlen, D, Grotz, F & Hartmann, C (2001) Elections in Asia: A data handbook, Volume II, p831 V důsledku referenda došlo k oddělení ve dvou fázích. Tuvalské nařízení z roku 1975, které vstoupilo v platnost 1. října 1975, uznalo Tuvalu jako samostatnou korunní kolonii s vlastní vládou. Druhá fáze nastala 1. ledna 1976, kdy byly z úředního aparátu kolonie Gilbertových a Elliceových ostrovů vytvořeny samostatné správy.
V roce 1976 Tuvalu přijalo tuvalský dolar, jehož měna obíhá vedle australského dolaru, který byl zaveden již v roce 1966.
Volby do Sněmovny britské kolonie Tuvalu se konaly v srpnu 1977 a v říjnu 1977 byl Toaripi Lauti jmenován předsedou vlády Sněmovny kolonie Tuvalu. Sněmovna byla rozpuštěna v červenci 1978 a vláda Toaripi Lautiho pokračovala jako prozatímní vláda až do konání voleb v roce 1981.
Toaripi Lauti se stal prvním předsedou vlády 1. října 1978, kdy se Tuvalu stalo nezávislým státem. Toto datum se také slaví jako Den nezávislosti země a je státním svátkem.
náhled|Projev mladé tuvalské ženy na demonstraci proti globálnímu oteplování (australské Melbourne) Dne 10. listopadu 2023 podepsalo Tuvalu s Austrálií smlouvu o Falepili Unii. V tuvalštině označuje slovo „Falepili“ tradiční hodnoty dobrého sousedství, péče a vzájemného respektu. Smlouva se zabývá změnou klimatu a bezpečností, přičemž bezpečnostní hrozby zahrnují závažné přírodní katastrofy, pandemie a tradiční bezpečnostní hrozby. Provádění smlouvy bude zahrnovat zvýšení příspěvku Austrálie do Tuvalského svěřenského fondu a do projektu Tuvalu Coastal Adaptation Project. Austrálie rovněž poskytne každoročně 280 občanům Tuvalu možnost migrace do Austrálie, aby umožnila Tuvalanům klimatickou mobilitu související s klimatickými změnami.
V roce 2025 žádalo asi 42 % populace země o tzv. klimatické vízum poskytované Austrálií, jelikož jako nízko položený ostrovní stát je extrémně ohroženo vzestupem hladiny oceánů v důsledku globálního oteplování.
Státní symboly Vlajka
Tuvalská vlajka je tvořena světle modrým listem o poměru stran 1:2, který má v kantonu vlajku Spojeného království. Ve vlající části je umístěno 9 hvězd, rozmístěných dle polohy jednotlivých ostrovů souostroví.Tuvalská vlajka na Flags of the World
Znak
Tuvalský státní znak je tvořen štítem, v jehož horní, modré části je kresba tradiční tuvalské stavby maneapy ve zlaté barvě na zeleném pažitu. V dolní, zlaté části jsou čtyři vlnitá modrá břevna. Kolem štítu je široký, zlatý lem se střídavě osmi zelenými banánovníkovými listy a osmi lasturami mořského mlže (Mitra episcopalis) v přirozených barvách. Pod štítem je zlatá stuha s heslem v tuvalštině TUVALU • MO • TE • ATUA ().
Hymna
Tuvalská hymna je píseň Tuvalu mo te Atua (). Text a hudba je od Afaese Manoa.
Geografie náhled|upright=1.4|Mapa Tuvalu