náhled|Oxid železitý, Fe2O3 Oxidy (zastarale kysličníky) jsou dvouprvkové sloučeniny kyslíku s méně elektronegativními (elektropozitivnějšími) prvky. Oxidy mohou vznikat buď prudkou oxidací (hořením) za přítomnosti kyslíku anebo pozvolnou oxidací jiným způsobem, zejména kyslíkem atmosférickým anebo kyslíkem obsaženým v některých látkách (oxidačních činidlech), a při dalších chemických reakcích. Kyslík má v oxidech oxidační číslo −II.
Pojmenování oxidů
V českém jazyce se pro pojmenování oxidů používá unikátní chemické názvosloví, jehož autorem je Vojtěch Šafařík. Vzorec oxidu odpovídá schématu XmOn, kde X je chemická značka prvku a m a n jsou počty atomů. Pokud je počet atomů (m, n) roven jedné, nepíše se ani nevyslovuje. Koncovka názvu je odvozena podle valence příslušného prvku X (pro jedno- až devítimocný prvek postupně , , , , , , , , ).
U některých oxidů jsou výjimečné zvláštnosti nebo nepravidelnosti: pravidelně utvořený název se nepoužívá nebo se používá méně často, například H2O není oxid vodný ale voda, pravidlo valence nutně nezohledňuje násobný počet atomů, například dvě zápisem rozdílné sloučeniny NO2 i N2O4 jsou shodně oxid dusičitý.
Tabulka Oxidační čísloatomu ligandu Příponanázvu oxidu I -ný II -natý III -itý IV -ičitý V -ičný-ečný VI -ový VII -istý VIII -ičelý IX -utý Pokud je třeba vypočítat zapsaný poměr mezi atomy, lze použít jednoduché pravidlo: Pokud je oxidační číslo n sudé (n=2x, x=1, 2, 3 nebo 4), zapisuje se poměr s počáteční jedničkou (v čitateli): 1:n/2 Pokud je oxidační číslo n liché (n=2x+1), zapisuje se poměr s dvojkou na začátku 2:n
V současnosti se zvažuje ještě zavedení koncovky -utý pro oxidační číslo atomu oxidu IX.https://katalog.npmk.cz/records/4a20e6ce-4725-42a6-b5eb-f95cd5606fd6?locale=cs
Dělení
Dle chemického chování
Kyselé Většinou to jsou oxidy od kovů s oxidačním číslem vyšším než pět a nebo od nekovových prvků. S vodou reagují za vzniku kyslíkatých kyselin, popřípadě, pokud nejsou rozpustné ve vodě, s bází za vzniku solí.
Bazické Oxidy od elektropozitivních prvků (typicky I.A a II.A skupina). S vodou reagují za vzniku hydroxidů daného kovu.
Neutrální Oxidy nereagující s kyselinami ani zásadami. Příklady mohou být oxidy dusnatý a uhelnatý
Amfoterní Většinou oxidy s nízkými oxidačními čísly. Reagují se zásadami i kyselinami za vzniků solí. Jako příklad může být oxid zinečnatý.
Podle struktury
Iontové V těchto oxidech je mezi atomem kyslíku a druhého prvku iontová vazba. Z toho vyplývá že iontové oxidy tvoří převážně elektropozitivní prvky. O2− iont je silná zásada (s vodou reaguje za vzniku dvou hydroxidových iontů – odnímá jí proton).
Polymerní Tyto oxidy tvoří řetězovité uspořádaní ve kterém se opakuje základní molekula. Příklad může být oxid křemičitý.
Molekulové V těchto oxidech se uplatňují kovalentní vazby.
Podvojné Oxidy obsahující dva různé kovy.
Reference
Související články Oxidační číslo
Externí odkazy
Kategorie:Údržba:Články s referencemi v nadpisech Kategorie:Anionty