Mníšek pod Brdy (německy Mnischek či zastarale Möncheleins) je město v okrese Praha-západ ve Středočeském kraji, asi 25 km jižně od Prahy, na úpatí Brdského hřebene. Žije zde obyvatel.
Na kopci nad městem se nalézá barokní areál známého poutního místa Skalka. Pro své lesnaté okolí a dobrou dostupnost od Prahy je Mníšek pod Brdy oblíbenou sídelní adresou. Historické jádro města je městskou památkovou zónou.
Původ jména První písemná zmínka o Mníšku pochází z roku 1348. Objevuje se v zákoníku Karla IV. Maiestas Carolina, v němž král nařizuje, aby tvrz a městys Mníšek navždy zůstal majetkem koruny a byl propůjčován pouze na omezenou dobu královským manům. Historie města před touto zmínkou je nejasná. Pověsti praví, že se tu dříve nacházela obec Dubčany, která celá podlehla požáru. Po čase na stejném místě vyrostla další osada. Při výstavbě vydatně pomáhali benediktinští mniši z kláštera na Ostrově u Davle, kteří do Podbrdska docházeli na své statky. Lid z vděčnosti prý nazval novou trhovou ves Mníškem.
Název Mníšek pod Brdy se používal od 20. století v poštovním styku a na železnici (název stanice Mníšek pod Brdy / Mnischek unter Kammwald) kvůli odlišení více Mníšků, ale úředně vznikl a je doložen až při administrativní reformě v roce 1960 po připojení několika okolních obcí k městu Mníšku.
Historie náhled|vlevo|Pohled na zámek a část zámeckého rybníka Mníšek byl založen 7. října 1348. Historie a osud Mníšku byl odjakživa spjat se zemskou stezkou mezi Čechami a Bavorskem. Ta přinášela Mníšku čilý obchodní ruch, clo, ale i různé povinnosti, např. zajištění bezpečnosti na „Zlaté stezce“. Proto bylo za manství odvážného a schopného vladyky Jana z Lestkova uděleno Mníšku hrdelní právo.
Od počátku 15. století již lze hovořit o městě s vlastním znakem, hrdelním právem a ambicí stát se městem královským. Bohužel husitské války se podepsaly na Mníšku tak jako na celém království. Jan z Lestkova patřil mezi přívržence katolické strany, a snad i proto byla za husitských válek mníšecká tvrz pobořena. Po skončení husitských válek přišli v roce 1487 do Mníšku Vratislavové z Mitrovic. V roce 1503 král Vladislav Jagellonský vyvazuje panství z manského úvazku a Mitrovici se na více než 150 let stávají suverénními mníšeckými pány. Za jejich panování jsou zmiňovány tři podzámecké rybníky a pivovar s výrobou speciálního černého piva.
Během třicetileté války městem několikrát prošlo švédské vojsko. Nejhorší byl rok 1639, kdy byla vypálena mníšecká tvrz, kostel i fara, zničen vodovod a protrženy hráze rybníků. Mníšek i okolní vsi a osady byly v troskách a na čas téměř vylidněny. Roku 1655 koupil zpustlé panství bohatý pán Engel z Engelsflussu a bylo to veliké štěstí pro Mníšek, protože Engel a jeho potomci pozvedli celý kraj. Za poddané po určitý čas platil daně, obnovil vodovod, postavil zámek, klášter s kostelíkem Skalka na brdském hřebeni a na místě válkou vypálené a pobořené vsi vzniká živé městečko.
Po pánech z Engelsflussu přišel do Mníšku zbožný rod Unvertů. Ti zde nechali postavit nedaleko starého chátrajícího kostela nový barokní kostel a dokončili také stavbu skaleckého areálu. Za jejich přispění byl na Skalku uveden řád františkánů a byla zde postavena křížová cesta a panská hospoda. Po Unvertech přejali zdejší panství Pachtové z Rájova a nakonec Kastové z Ebelsbergu. Těm byl panství i zámek po roce 1945 zkonfiskován.
Zajímavou kapitolou města je také těžba železné rudy. Ta se zde těžila v různém množství od roku 1740 až do roku 1967. Původně se ruda dopravovala do hutí ve Staré Huti u Dobříše, později do Řevnic. V 50. letech rozhodla tehdejší vláda o výstavbě nových hrudkovacích pecí přímo v Mníšku. Brzy bylo zřejmé, že ani nová technologie rotačních pecí nezajistí podniku prosperitu, a proto bylo ukončeno zpracovávání železa. Stávající prostory byly využity pro zpracování hliníku a jako další metalurgické výrobny.
Obecní správa Části města Mníšek pod Brdy (k. ú. Mníšek pod Brdy, Rymaně a Stříbrná Lhota)
Od 1. ledna 1980 do 23. listopadu 1990 k městu patřil Kytín.
Součástí města jsou také základní sídelní jednotky Mníšek pod Brdy-průmyslová zóna, Mníšek pod Brdy-u nádraží, Rymaně a Stříbrná Lhota. K městu patří také Bažantnice, Kamenné, Lucký Mlýn, Malá Svatá Hora, Rymaně (část) a Skalka.
V letech 1960–1974 bylo město součástí okresu Příbram. 1. července 1974, v souvislosti s rozšiřováním území hlavního města Prahy, přešlo do okresu Praha-západ.
Územněsprávní začlenění Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost města v roce, kdy ke změně došlo: 1850 země česká, kraj Praha, politický okres Smíchov, soudní okres ZbraslavSprávní uspořádání Předlitavska 1850-1918 1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Zbraslav 1868 země česká, politický okres Smíchov, soudní okres Zbraslav 1896 země česká, politický okres Příbram, soudní okres DobříšNařízení ministeria práv č. 69/1895 Sb. 1939 země česká, Oberlandrat Tábor, politický okres Příbram, soudní okres DobříšAmtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Příbram, soudní okres DobříšNařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb. 1945 země česká, správní okres Příbram, soudní okres Dobříš 1949 Pražský kraj, okres Dobříš 1960 Středočeský kraj, okres Příbram 1974 Středočeský kraj, okres Praha-západOznámení ministra vnitra č. 9/1976 Ú. v. 2003 Středočeský kraj, obec s rozšířenou působností Černošice
Starostové do 1916: Antonín Humhal 1916–1919 Josef Řehtáček 1919-1927: Vojtěch Minařík 1927–1930: Karel Kuchař 1930–1931: Antonín Sláma 1931–1932: František Kabeláč 1932: Josef Smělý 1945–1946: Karel Vašíček 1946: Karel Soběslavský 1990-1996: Jan Štamberk 1996-1998: Jiří Zápal 1998–2002: Stanislav Jirota 2002–2006: Alexandra Merunková 2006–2018: Petr Digrin 2018–2022: Magdaléna Davis od 2022: Petr Digrin
Společnost
Rok 1932 Ve městě Mníšek pod Brdy (přísl. Skalka, 1141 obyvatel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 853. (česky a německy) Instituce a průmysl: poštovní úřad, telegrafní úřad, telefonní úřad, četnická stanice, 3 katolické kostely, synagoga, klášter, sbor dobrovolných hasičů, mlýn, Podbrdské skladištní družstvo, hlavní sklad tabáku, velkostatek, Služby (výběr): 2 lékaři, 2 nákladní autodopravci, 2 autodrožky, 2 cukráři, drogerie, galanterie, 9 hostinců, hotel Esplanade, kapelník, obchod s obuví Baťa, sklenář, Městská spořitelna příbramská, spořitelní a záložní spolek pro Mníšek, 2 stavitelé.
Pamětihodnosti
Farní kostel sv. Václava náhled|vlevo|Kostel na náměstí
Dřevěný, později kamenný kostelík sv. Václava stál v Mníšku pravděpodobně již na přelomu 13. a 14. století. Stával v jižním rohu náměstí, v místech dnešního městského úřadu. První písemná zmínka je z roku 1380, kdy jsou kostel a farnost zmiňovány ve správě pražské arcijáhenské visitace po venkovských farnostech. Starý kostel byl zrekonstruován Mitrovici a po třicetileté válce i pány z Engelsflussu, sloužil až do roku 1756, kdy nový majitel mníšeckého panství hrabě Ignác Unvert staví nový velký barokní kostel uprostřed náměstí, který se stává novou dominantou města. Zprvu kostel neměl věž a vedle kostela poblíž dnešního polesí stála zvonice. Pseudorománská padesátimetrová věž byla postavena ze sbírek farníků až v roce 1867. Kostel je vytvořen jako vzdušná barokní jednoloď, klenutá tzv. „českými plackami“. Stropy jsou vyzdobeny freskami Jana Václava Spitzera s náměty ze života sv. Václava. Stavitel není znám, ale některé znaky stavby a umělecky provedené zdi kolem kostela s nárožníkovými výklenkovými kaplemi ukazují na školu Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Na budování oltáře dohlížel tehdejší znamenitý sochař a řezbář Ignác František Platzer, který v té době vytvářel plastiky v zámeckém parku na zámku v Dobříši. Hlavní oltář je již rokokový a zvláštní tím, že je čistě plastický bez obvyklého oltářního obrazu. Je to anachronický nápad – sv. Václav klečí před palladiem Země české jako rokokový rytíř v dobové ústroji z doby Marie Terezie. Pod pozdně barokní kazatelnou je empírové sousoší Václava Prachnera, představující posmrtné setkání rodiny Unvertů, zakladatelů tohoto kostela. V době ohrožení mníšecké Skalky důlní činností byly do kostela přeneseny vzácné kulturní památky z kostelíka a kláštera. Dnes tu lze spatřit v levé části dílo Petra Brandla, slavnou Kající se sv. Maří Magdalenu, napravo obrazy Karla Škréty, a to sv. Rodina a sv. Servác, který byl původně umístěn v zámecké kapli a je namalován na mědi. Ze Skalky byla přenesena také mistrovská řezbářská díla Jana Jiřího Bendla, a to socha Maří Magdaleny a sochy čtyř poustevníků. V kněžišti jsou umístěny zámecké vyřezávané lavice z roku 1672, doklad vyspělého barokního řezbářství. Z původního kostela sem byla přenesena cínová křtitelnice a dva náhrobní kameny z 16. století. Původní barokní varhany byly obnoveny v roce 1851 mistrem Suchým ze Slaného, hrávali na ně mníšečtí kantoři – regenschori a hudební skladatelé Haan, Hataš, Jakoubek i Jakub Jan Ryba (v letech 1786–1787), ale také Antonín Dvořák při slavné mši o pouti roku 1893, hrála na ně i Marie Wagnerová-Černá. Poslední celková oprava varhan byla dokončena na jaře roku 2000. Na bývalém hřbitůvku vedle kostela jsou alegorické sochy Ctnost, Moudrost a Spící Elexius z dílny Jana Brokoffa, které byly původně u kostelíka na Skalce.
Zámek náhled|Zámek Mníšek pod Brdy