Judy Hollidayová, rodným jménem Judith Tuvimová (21. června 1921, New York – 7. června 1965, New York) byla americká herečka židovského původu.
Život
Mládí Narodila se 21. června 1921 v New Yorku jako jediné dítě Abeho Tuvima a Heleny Tuvimové (rodným jménem Gollombová). Oba její rodiče byli židé ruského původu a i její rodné jméno Judith Tuvimová pocházelo z hebrejštiny a znamenalo „prázdniny“ (podle něj také později zvolila své umělecké jméno „Hollidayová“). Její otec byl výkonný ředitel amerického Židovského národního fondu a také politik, který jako socialista šestkrát neúspěšně kandidoval na post senátora státu New York. Judy své dětství prožila ve čtvrti Sunnyside v Queensu a na Manhattanu vystudovala Julia Richman High School. Svou první práci si našla v divadle Mercury, kde pracovala jako pomocná operátorka v ústředně. Zde se také setkala i s velmi vlivnými osobami jako byl například režisér a producent Orson Welles či herec a producent John Houseman. vlevo|náhled|Judy Hollidayová v roce 1954
Kariéra Do showbyznysu se poprvé dostala v roce 1938, kdy účinkovala v nočním klubu The Revuers. Během přelomu dekády vystupovala také v klubech Village Vanguard, Spivy's Roof, Blue Angel a Rainbow Room v New Yorku a poté, co odcestovala do Los Angeles také v luxusním Trocadero, kde se scházela spousta hollywoodských předáků i hvězd. V roce 1940 také vydala spolu se skladatelem a pianistou Leonardem Bernsteinem své první hudební album Night Life in New York a se skupinou The Revuers také hrála ve filmu Greenwich Village (1944), ale jejich vystoupení bylo nakonec vystřiženo. Ve skupině však většinou nepanovala nejlepší atmosféra a téhož roku se nakonec rozpadla.
V roce 1944 dostala svou první filmovou roli a objevila se ve válečném dramatu Winged Victory o americkém vojenském letectvu. O rok později také debutovala na Broadwayi v divadle Belasco a její herecká kariéra se začala pomalu rozjíždět. Podobně to viděli i kritici z Actors' Equity Association, kteří Judy vybrali a ocenili cenou Clarence Derwenta pro nejnadějnější hereckou hvězdu.
Během roku 1946 kdy stále účinkovala na Broadwayi dostala nabídku i na roli ve hře Born Yesterday, kde měla zastoupit podstatně slavnější herečku Jean Arthurovou, která náhle New York opustila. Scenárista Garson Kanin si vybral právě o 20 let mladší Judy a hra ji brzy nasměrovala i zpět k filmu. Nedlouho poté koupilo práva na filmovou adaptaci studio Columbia Pictures a s podporou slavných hollywoodských herců byla do jedné z klíčových rolí obsazena právě Judy. I přes námitky šéfa studia Harryho Cohna si nejprve zahrála v komediálním dramatu Adamovo žebro (1949) po boku Katharine Hepburnové a Spencera Tracyho a za předvedené výkony se jí dostalo i nominace na Zlatý glóbus. Hned na to se také blýskla v oné adaptaci její slavné a populární hry Včera narození (1950) a tentokrát již Zlatý glóbus vyhrála a k tomu si následujícího roku odnesla také Oscara pro nejlepší herečku v hlavní roli, přičemž porazila spoustu slavných hvězd jako Bette Davisovou, Eleanor Parkerovou či Anne Baxterovou.
Dále se objevila ve dvou romantických komediích s Jackem Lemmonem To by se mělo stát vám a Phffft! (oba z roku 1954). V roce 1952 však její kariéru ohrozilo obvinění z údajných prokomunistických aktivit. Její jméno se objevilo na seznamu 151 podezřelých umělců a následně byla vyslýchána v americkém Senátu tzv. Mc Carranovou komisí. Vyšetřování však žádné aktivity neodhalilo, Judy stalinismus i veškerý autoritarismus veřejně odsoudila a její kariéra, na rozdíl od spousty jiných herců, zůstala relativně neposkvrněná.
Pozdější kariéra a smrt náhled|Judy Hollidayová na Broadwayi v roce 1959 V listopadu 1956 se vrátila na Broadwayi a objevila se v hlavní roli v muzikálu Bells Are Ringing společně se svými přáteli Betty Comdenovou a Adolphem Greenem z bývalé hudební skupiny The Revuers. O rok později získala divadelní cenu Tony pro nejlepší herečku v hlavní roli v muzikálu a koncem dekády se vrátila i zpět k filmu. Do šedesátých let vstoupila filmovou verzí její pár let staré a úspěšné hry a snímek Bells Are Ringing (1960) se stal také jejím posledním. náhled|Náhrobek Judy Hollidayové Téhož roku také musela podstoupit operaci, při které jí odstranili nádor v oblasti krku a o pět let později, 7. června 1965 zemřela na rakovinu prsu. Do 44. narozenin jí chyběly jen dva týdny. Byla pohřbena na hřbitově Westchester Hills v New Yorku.
Ocenění
Filmové Cena Akademie
1951: Včera narození (1950) – Výhra (Nejlepší herečka v hlavní roli)
Zlatý glóbus
1951: Adamovo žebro (1949) – Nominace (Nejlepší herečka ve vedlejší roli) 1951: Včera narození (1950) – Výhra (Nejlepší herečka v komedii či muzikálu) 1951: Včera narození (1950) – Nominace (Nejlepší herečka v dramatu) 1957: Závratná kariéra (1956) – Nimonace (Nejlepší herečka v komedii či muzikálu)
1961: Bells Are Ringing (1960) – Nominace (Nejlepší herečka v komedii či muzikálu)
Filmová cena Britské akademie (BAFTA)
1953: Manželský život (1952) – Nominace (Nejlepší zahraniční herečka) 1955: Phffft! (1954) – Nominace (Nejlepší zahraniční herečka)
New York Film Critics Circle Awards
1950: Včera narození (1950) – Nominace (Nejlepší herečka)
Laurel Awards
1951: Včera narození (1950) – Výhra (Nejlepší herečka v komedii či dramatu) 1957: Závratná kariéra (1956) – Nimonace (Nejlepší herečka v komedii)
Jussi Awards
1952: Včera narození (1950) – Výhra (Nejlepší zahraniční herečka)
Divadelní Cena Tony
1957: Bells Are Ringing (1956) – Výhra (Nejlepší herečka v muzikálu)
Filmografie náhled|Judy Hollidayová ve filmu Adamovo žebro (1949)
Filmy 1938 Too Much Johnson (režie Orson Welles) 1944 Greenwich Village (režie Walter Lang) 1944 Something for the Boys (režie Lewis Seiler) 1944 Winged Victory (režie George Cukor) 1949 Adamovo žebro (režie George Cukor) 1949 Ve městě (režie Gene Kelly a Stanley Donen) 1950 Včera narození (režie George Cukor) 1952 Manželský život (režie George Cukor) 1954 To by se mělo stát vám (režie George Cukor) 1954 Phffft! (režie Mark Robson) 1956 Závratná kariéra (režie Richard Quine) 1956 Full of Life (režie Richard Quine) 1960 Bells Are Ringing (režie Vincente Minnelli)
Seriály 1949 The Ford Theatre Hour (1 epizoda, režie Marc Daniels) 1954 Goodyear Television Playhouse (1 epizoda, režie Delbert Mann) 1954 Max Liebman Spectaculars (2 epizody, režie Max Liebman a Bob Banner)
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Heslo na Biography.com Profil na Jewish Women's Archiv Heslo v Jewish Women Comprehensive Historical Encyclopedia
Kategorie:Americké herečky Kategorie:Židovské herečky Kategorie:Držitelky Oscara za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli Kategorie:Držitelky ceny Zlatý glóbus za nejlepší ženský herecký výkon (komedie / muzikál) Kategorie:Hollywoodský chodník slávy Kategorie:Herečky ze zlatého věku Hollywoodu Kategorie:Narození v roce 1921 Kategorie:Narození 21. června Kategorie:Narození v Queensu Kategorie:Úmrtí v roce 1965 Kategorie:Úmrtí 7. června Kategorie:Úmrtí v New Yorku Kategorie:Zemřelí na karcinom prsu Kategorie:Ženy