náhled|V roce 2013 vyšla v Rumunsku poštovní známka na počest Ș. Mărăcineanuové. Nedopatřením však místo ní vyobrazuje portrét Marie Curie. Ștefania Mărăcineanuová (30. června 1882 Bukurešť – 15. srpna 1944 Bukurešť) byla rumunská fyzička, chemička, učitelka a zakladatelka výzkumu radioaktivity v Rumunsku. Známou se stala zejména svým výzkumem umělé radioaktivity, spoluprací s Marií Curie a pozdějším sporem s její dcerou Irène.

Život a kariéra Mărăcineanuová se narodila 30. června 1882 v domě číslo 19 na ulici Fundătura Câmpului (dnes ulice Luncşoara) v Bukurešti. Její otec se jmenoval Sebastian. Její matka, Sevastia, pracovala jako pokojská. Oficiálně však měla status sirotka; pravděpodobně kvůli svému chudému původu. Údajně neměla šťastné dětství a nerada o něm mluvila.

Studium a počátky kariéry Studovala na dívčí základní škole pro sirotky v azylovém domě Elena Doamna, kde měla velmi dobré výsledky. Průměr jí kazily pouze známky z ručních prací. Díky dobrým studijním výsledkům byla přijata na střední normální školu Centrale. V roce 1903 absolvovala maturitu.

Od roku 1907 studovala obor fyzikální chemie na Přírodovědecké fakultě Bukurešťské univerzity. Za její závěrečnou práci s názvem Interference světla a její aplikace na měření vlnové délky (rumunsky: Interferența luminii și aplicarea ei la măsurarea lungimii de undă) obdržela cenu Hillel a finanční odměnu ve výši 300 lei.

Po absolvování univerzity v roce 1910 pracovala jako učitelka na školách Elena Doamna a Centrale (na kterých dříve studovala). Učila matematiku a fyziku.

Doktorát v Paříži a spolupráce s rodinou Curie V roce 1922 dostala stipendium od rumunského Ministerstva pro vědu a mohla odcestovat do Paříže na Institut du Radium a spolupracovat s Marií Curie. V rámci své disertační práce se v Paříži nejprve pokusila upřesnit hodnotu poločasu rozpadu polonia, prvku, který Curie izolovala. Poločas rozpadu polonia tehdy totiž kolísal mezi 135 a 143 dny v závislosti na zdroji, z něhož bylo izolováno, což bylo pro Curie nepřijatelné. Měření prováděla od března do května 1922 a došla k závěru, že poločas rozpadu polonia je v intervalu 139-140 dní ve všech případech, kromě měření provedených na olověné destičce; v takovém případě šlo pouze o 135 dní. Tato anomálie vedla k formulace několika hypotéz. Jednou z nich byly například mikrotrhliny v olověné destičce.

Poté, co Mărăcineanuová dokončila své Ph.D., nadále pokračovala ve výzkumu poločasu rozpadu polonia; krátce v Rumunsku a poté na Optickém Institutu v Meudonu, pod vedením profesora Henriho Deslandrese. Ve své práci Actions spéciales du Soleil sur la radioactivité du plomb et de l'uranium z roku 1925 navrhuje, že by na poločas rozpadu polonia mohlo mít vliv přímé sluneční záření. Z této skutečnosti a také z faktu, že se žádné polonium neusazovalo v olověné destičce o rok později usuzuje, že by sluneční záření mohlo nějakým způsobem otočit řadu radioaktivního rozpadu. Později dochází k závěru, že objevila proces chemické transmutace (tzn. přeměny prvků). Tyto závěry však byly opakovanými pokusy vyvráceny. Mărăcineanu tehdy pravděpodobně sama netušila, že pozorovala fenomén umělé radioaktivity. Její tehdejší závěry tehdy působily nepřesvědčivě, což mohl být jeden z důvodů, proč se v roce 1929 vrátila z Francie zpět do Rumunska. Za zmínku stojí, že své výsledky konzultovala mj. s Františkem Běhounkem.

Irène Joliot-Curieová společně s manželem Frédéricem obdrželi v roce 1935 Nobelovu cenu za objev umělé radioaktivity. Joliot-Curieová uznala, že Mărăcineanu byla pravděpodobně první, kdo tento fenomén pozoroval. Mărăcineanu uznala, že manželé Joliot-Curieovi umělou radioaktivitu sice velmi dobře popsali, nicméně nebyla spokojená, že ji, dle jejích slov, v tomto objevu jinak opomíjejí.

Další výzkum Po návratu na Bukurešťskou univerzitu v roce 1929 začala spolupracovat s profesorem Dimitrie Bungeţianem. V té době, s podporou profesora Burgenţiana, položila základ výzkumu radioaktivity v Rumunsku. Většinu vybavení pořídila z vlastních prostředků a založila na univerzitě laboratoř na výzkum radioaktivity; shodou okolností jednu z prvních laboratoří v Rumunsku vůbec.

Protože se Burgenţianu zaměřoval na výzkum zemské atmosféry, tak se Mărăcineanu zapojila i do těchto oborů. Přišla s hypotézou, že déšť by se mohl dát vyvolat rozprašováním radioaktivních solí do nízkých mraků. Tuto technologii si dala v roce 1930 v Rumunsku patentovat. První experimenty poté prováděli v oblasti Bărăgan, kdy nechali z letadla na nízké mraky shazovat radioaktivní soli. V roce 1934 pak byla francouzskou vládou pověřena, aby experiment "Umělý déšť" provedla také v jejich kolonii, Alžírsku. Výsledky nebyly příliš slibné, přesto obdržela povzbudivý dopis od tehdejšího guvernéra Alžírska. Na její výzkum navázali i jiní vědci různě po světě.

V roce 1936 se oficiálně stala členkou korespondentkou Rumunské akademie věd, kde vydržela do roku 1942, kdy byla kvůli věku nucena odejít do penze.

Úmrtí Zemřela v roce 1944 ve věku 62 let. Důvodem smrti byla údajně rakovina z důvodu ozáření, stejně jako u Marie Curie. Některé zdroje uvádějí datum úmrtí 15. srpna, jiné tvrdí, že nebylo zaznamenáno. Byla pohřbena na hřbitově Bellu v Bukurešti.

Vybrané akademické práce

Recherches sur la constante du polonium et sur la pénétration des substances radioactives dans les métaux (Výzkum konstanty polonia a pronikání radioaktivních látek do kovů) (doktorská práce), Paris, Les Presses universitaires de France, 1924, 82 s. Recherches sur l'effet du soleil au point de vue radioactif (Výzkum účinku Slunce z hlediska radioaktivity), in: Bulletin de la Section scientifique de l'Académie Roumaine, č. 9, s. 51–61, 1924. Actions spéciales du Soleil sur la radioactivité du plomb et de l'uranium (Zvláštní účinky Slunce na radioaktivitu olova a uranu), in: Comptes Rendus de l'Académie des Sciences de Paris, 181, s. 774–776, 1925. Actions spéciales du Soleil sur la radioactivité du polonium et du plomb (Zvláštní účinky Slunce na radioaktivitu polonia a olova), in: Comptes Rendus de l'Académie des Sciences de Paris, 183, s. 345–347, 1926. Radioactivitatea și constituția materiei (Radioaktivita a složení hmoty), București, 1929. L'effet du rayonnement solaire sur les phénomènes de radioactivité et de transmutation (Vliv slunečního záření na jevy radioaktivity a transmutace), in: Bulletin de la Section Scientifique de l'Académie Roumaine, 12, s. 5–9, 1929. Les substances radioactives sous l'effet du rayonnement solaire provoquent la pluie (Radioaktivní látky pod vlivem slunečního záření vyvolávají déšť), Bucarest, Les Ateliers Graphique „Cultura Națională“, 1930. Radioactivitate, soleil, pluie artificielle (Radioaktivita, slunce, umělý déšť), Bukurešť, 1934. Radioactivitatea (Radioaktivita), București, Tipografia C. Lăzărescu, 1936. La radioactivité du globe, les radiations et les tremblements de terre (Radioaktivita Země, záření a zemětřesení), in: Comptes Rendus de l'Académie Roumaine, 6, č. 1/4, s. 72–75, 1942. Odkazy

Reference

Literatura

Kategorie:Rumunští fyzici Kategorie:Rumunští chemici Kategorie:Absolventi Bukurešťské univerzity Kategorie:Rumunské vědkyně Kategorie:Fyzičky Kategorie:Chemičky Kategorie:Narození v roce 1882 Kategorie:Narození 30. června Kategorie:Narození v Bukurešti Kategorie:Úmrtí v roce 1944 Kategorie:Osoby s nejistým datem úmrtí Kategorie:Úmrtí v Bukurešti Kategorie:Pohřbení v Bukurešti Kategorie:Ženy