Ypsilonovky (Facetotecta) jsou špatně známí korýši patřící do linie Thecostraca. Asi jde o parazity, jejich dospělé stádium nebylo nikdy pozorováno (k roku 2023).
Systematika Ypsilonovky patří do linie korýšů Thecostraca. Larvy ypsilonovek jsou vědě známy již od roku 1899, kdy je popsal dánský zoolog Hans Jacob Hansen. Samostatnou skupinu Facetotecta popsal Mark J. Grygier teprve roku 1984. Itô současně roku 1985 formálně popsal rod Hansenocaris, kterým nahradil původní rodové jméno Proteolepas (Darwin jej zavedl pro tzv. apodní svijonožce, ale později se ukázalo, že apodní svijonožci jsou ve skutečnosti velmi odvození stejnonožci). Rod Hansenocaris je jediným zástupcem čeledi Hansenocarididae, kterou popsal rovněž Itô. Celková diverzita ypsilonovek zůstává zcela jistě podhodnocená. Podle databáze WoRMS bylo k červenci 2026 popsáno jen 16 platných druhů.
Popis náhled|Y-nauplius náhled|Y-cyprid U ypsilonovek jsou známa pouze nedospělá stádia, zejména naupliové a cypridové larvy – druhé jmenované představují jeden z důležitých znaků definujících Thecostraca, nauplius je obecnou korýší larvou. Životní cyklus ypsilonovek dosud nebyl pochopen a dospělé stádium nebylo nikdy pozorováno (k roku 2023). Larvy dorůstají délky asi 250–620 µm. Název ypsilonovky nijak neodkazuje na jedinečný vzhled těchto larev, jde pouze o výsledek pojmenování neznámých larev abecedním indexem.
Naupliové larvy se buďto živí v planktonu, nebo jim živiny zajišťuje žloutek. Bez žloutkových zásob bývají nepigmentované. Charakteristickým rysem naupliových larev ypsilonovek, který této skupině vynesl i odborné jméno Facetotecta, je ozdobný hlavový štítek – ten svým vzhledem připomíná včelí plástev. Tělní přívěsky, tedy dva páry tykadel a kusadla, se nijak výrazně neodchylují od nauplií jiných korýšů. Tělo je vždy zakončeno jedním či několika kutikulárními trny a obvykle i trnitou vidličkou neboli furkou. Z hlediska vnitřní anatomie mají nauplia ypsilonovek tzv. dorzokaudální orgán, jenž může mít blíže nejistou sekreční funkci a u ostatních korýších larev chybí.
Z nauplia se vyvíjí cypridová larva. Její tělo je kryto karapaxem, který vyrůstá z hlavy, srůstá s prvním hrudním článkem a kryje tělo dozadu až po čtvrtý segment. Hlava nese jeden pár složených očí, jeden pár tykadel (konkrétně antenul; ty jsou čtyřčlánkové, druhý článek je vyzbrojen hákovitým drápem) a tzv. ústní pyramidu, opět v asociaci s háčky – ústní otvor nicméně chybí. Na příbuznost s ostatními zástupci Thecostraca ukazují senzorické, tzv. mřížkové orgány na karapaxu. V blízkosti očí jsou tzv. dvoulaločné paraokulární výběžky a postokulární vláknité chomáčky. Hruď tvoří sedm článků, na kterých do stran vyrůstá šest párů pádlovitých končetin vybavených štětinami. Zadeček má pouze dva nebo čtyři články. Nenese končetiny, ale na konci je vidlice s ostny a třemi štětinami.
Třetí krok v životním cyklu se podařilo odhalit roku 2008, kdy byly cypridové larvy v laboratorních podmínkách cíleně vystaveny účinku látek potenciálně vedoucích k metamorfóze. Přítomnost 20-hydroxyekdyzonu stimulovala cypridové larvy ke vzniku velmi redukovaného a beztvarého stádia pojmenovaného ypsigon. To je červovité, postrádá končetiny i tělní články a vůbec se odchyluje od běžného členovčího tělního plánu. Svaly a oči z předchozího stádia má ypsigon ve stavu pokročilé degenerace, zachovává si degenerované střevo. Navzdory značným redukcím jde o pohyblivé stádium, jehož tělo kryje extrémně tenká kutikula (<5 nm). Další vývoj ypsigonu zůstává neznámý.
Ekologie Ypsilonové larvy byly pozorovány v mořích celého světa. Český biolog Jan Zrzavý ještě roku 2004 spekuloval, že dospělý jedinec „skoro určitě není přisedlý (přinejmenším tomu nic nenasvědčuje, s pravými vilejši nemá nic společného), pravděpodobněji je volně žijící, snad bentický, možná i nějak parazitický“ a že „nejspíše bude připomínat plazivou či parazitickou buchanku“. Popis ypsigonu je nicméně takřka jistou indicií, že jde o vnitřní parazity blíže neurčených živočichů. Mohlo by jít snad dokonce o nedospělá stádia nějakého již známého parazita, ke kterému se je zatím nepodařilo přiřadit. Na přechod k parazitickému způsobu života ukazují i rysy cypridových larev, konkrétně redukované hlavové končetiny, atypická ústní pyramida a redukované střevo. Protože se ypsilonové larvy vyskytují takřka celosvětově, i jejich hostitelé musí být běžní. Podle odlovu larev ze Skandinávie se zdá, že k vrcholu rozmnožování ypsilonovek dochází v zimě a na jaře.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Parazitičtí živočichové Kategorie:Korýši