Alexandr (světským jménem: Alexandr Petrovič Naděždin; 28. listopadu 1857 Pagačenicy – 15. července 1931 Sidozero) byl ruský duchovní Ruské pravoslavné církve, biskup vologdský a kadnikovský a renovační metropolita
Život Narodil se 28. listopadu 1857 ve vesnici Pagačenicy Oloněcké gubernie.
V roce 1879 absolvoval Oloněcký duchovní seminář a roku 1883 Petrohradskou duchovní akademii s titulem kandidáta teologie a později získal titul magistra teologie.
Dne 27. srpna 1883 byl jmenován pomocníkem správce Petrozavodského duchovního učiliště.
Dne 7. září 1890 byl jmenován správcem Kargopolského duchovního učiliště. Byl také předsedou Kargopolského ujezdního oddělení Oloněcké školské rady. V této funkci zajistil finanční prostředky na výstavbu nových budov učiliště poté, co byly původní budovy zničeny požárem.
Dne 15. dubna 1896 byl jmenován inspektorem Oloněckého duchovního semináře.
Dne 18. října 1897 byl oloněckým a petrozavodským biskupem Pavlem (Dobrochotovem) ustanoven představeným chrámu Svatého Ducha v Petrozavodsku a po vysvěcení na kněze byl jmenován řádným členem Oloněcké duchovní konzistoře. Současně byl uvolněn ze služby v duchovním školství.
Dne 20. října 1897 jej tentýž hierarcha vysvětil na kněze a nastoupil do funkce představeného chrámu Svatého Ducha v Petrozavodsku. Dne 26. října téhož roku byl zároveň jmenován blagočinným katedrálního chrámu a městských chrámů v Petrozavodsku.
Dne 2. listopadu 1897 byl povýšen do hodnosti protojereje. Zároveň mu byl udělen nabedrennik a byl vyznamenán fialovou sametovou skufií. Dne 9. dubna 1898 obdržel kamilavku. Dne 19. dubna 1900 byl vyznamenán náprsním křížem udělovaným Svatým synodem.
V roce 1898 byl odvolán z funkce člena Oloněcké duchovní konzistoře.
Dne 19. dubna 1900 byl znovu vyznamenán náprsním křížem udělovaným Svatým synodem.
Od 4. září 1901 do března 1902 zastával funkci oloněckého eparchiálního misionáře.
Byl předsedou rady Oloněckého eparchiálního ženského učiliště. Podílel se na výstavbě bratrského domu v Petrozavodsku, na přeměně eparchiálního učiliště z tříletého na šestileté, na výstavbě továrny na svíce a na opravě katedrálního chrámu v roce 1905. Dne 7. dubna 1905 byl vyznamenán epigonationem.
Od 1. listopadu 1906 zároveň vyučoval homiletiku na Oloněckém duchovním semináři. V roce 1907 ovdověl.
Dne 9. ledna 1908 byl jmenován rektorem Tverského duchovního semináře.
V roce 1912 se stal členem Státní rady Ruského impéria jako zástupce bílého duchovenstva, zvolený ve volbách. Dne 1. listopadu téhož roku byl jmenován nadpočetným členem Učebního výboru při Svatém synodu. Dne 28. listopadu téhož roku se stal klerikem synodálního chrámu Sedmi všeobecných sněmů v Petrohradě.
Dne 6. května 1916 mu bylo uděleno právo nosit mitru.
V roce 1916 se účastnil práce komise pro lidové vzdělávání při Státní radě Ruského impéria. Členem Státní rady přestal být v důsledku jejího rozpuštění. Dne 28. dubna 1917 byl uvolněn z funkce člena Učebního výboru při Svatém synodu.
Po revoluci se vrátil do Oloněcké gubernie. V letech 1917–1918 vyučoval německý jazyk na ženském gymnáziu ve Vytegoře.
Dne 3. března 1920 byl ve Tveru, po postřižení na rjasofora, vysvěcen na biskupa kašinského, vikáře tverské eparchie.
V březnu 1921 byl jmenován biskupem vologdským a kadnikovským.
V roce 1922 uznal Renovační církevní správu, čímž přešel do renovačního schizmatu. Dne 26. července 1922 byl potvrzen ve funkci předsedy Vologdské eparchiální správy.
Dne 17. srpna 1922 byl renovacionisty jmenován oloněckým a petrozavodským biskupem a zároveň povýšen do hodnosti arcibiskupa. Jeho sídlo se nacházelo v chrámu Svatého Ducha v Petrozavodsku.
V listopadu 1922 byl jmenován tverským arcibiskupem. Jeho sídlo se nacházelo v chrámu Proměnění Páně v Tveru.
V březnu 1923 byl na eparchiálním sjezdu zvolen biskupem oloněcké obnovenecké eparchie. V dubnu 1923 byl jmenován oloněckým a petrozavodským arcibiskupem a předsedou Oloněcké eparchiální správy.
V dubnu až květnu 1923 se účastnil tzv. „Druhého všeruského místního sněmu“, který byl prvním sněmem renovačního hnutí.
Později byl přejmenován na arcibiskupa petrozavodského a karelského a stal se předsedou Karelské eparchiální správy.
V říjnu 1925 se účastnil Třetího všeruského místního sněmu.
Dne 25. října 1926 byl povýšen do hodnosti metropolity. Od roku 1930 se jeho sídlo nacházelo v hřbitovním chrámu Povýšení svatého Kříže (Zareckém chrámu) v Petrozavodsku.
Dne 11. března 1931 byl ze zdravotních důvodů penzionován.
Zemřel 15. července 1931 bez pokání (tedy v rozkolu s oficiální ruskou církví). Byl pohřben v obci Sidozero (dnes v Podporožském rajonu Leningradské oblasti).
Odkazy Reference
Kategorie:Muži Kategorie:Biskupové Ruské pravoslavné církve Kategorie:Ruští pravoslavní duchovní Kategorie:Renovacionisté Kategorie:Narození 28. listopadu Kategorie:Narození v roce 1857 Kategorie:Narození v Karelské republice Kategorie:Úmrtí 15. července Kategorie:Úmrtí v roce 1931 Kategorie:Úmrtí v Leningradské oblasti