Rudolf Kepl (21. února 1878 Kaliště – 15. července 1958 Paříž) byl český diplomat, pedagog a novinář.
Životopis Narodil se 21. února 1876 v hájovně mezi Větrovem a Kaliští u Nadějkova do rodiny Josefa Kepla, který pracoval jako nadlesní a byl spoluzakladatelem nadějkovské Kampeličky. Sestra Bohuslava vystudovala gymnázium v Táboře, poté studovala na pražské universitě a na pařížské Sorbonně. Absolvoval táborské gymnázium a poté romanistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde byl spolužákem Viktora Dyka a Hanuše Jelínka. Po studiích působil jako pedagog v pražských Vinohradech a Hradci Králové.
V roce 1908 odešel do Paříže, kde se následně stal dopisovatelem Národních listů. Psal překlady a články o francouzském umění a literatuře. Angažoval se ve Sdružení francouzsko-slovanském. Spolupracoval s francouzským bohemistou a historikem Ernestem Denisem. Po začátku první světové války podporoval vznik českého samostatného státu. V roce 1914 zorganizoval demonstraci před rakouským vyslanectvím a podílel se na shánění dobrovolníku do legií. Spolupracoval s Tomášem Garriguem Masarykem, Lvem Sychravou a Edvardem Benešem. S Benešem se na některých názorech budoucího směrování neshodl.
Poté, co byla 12. prosince 1914 v Paříži založena Česká národní rada, se stal jejím jednatelem. Dále byl členem výboru České kolonie a Výboru válečných dobrovolníků. Po založení čtrnáctideníku La Nation Tcheque se stal tajemníkem redakce v Montparnassu. Byl v utajeném kontaktu s Prahou, kam se snažil přepravit české necenzurované noviny, letáky a knihy. Za tuto činnost byl v seznamu rakouské tajné policie z roku 1917 veden jako vlastizrádce.
Do Československé legie ve Francii vstoupil až na konci války, v srpnu 1918. V legii dosáhl hodnosti poručíka. Byl také vyznamenán československou revoluční medailí. Československým legionářům pomáhal po válce se vrátit do vlasti. V roce 1919 se účastnil Pařížské mírové konference. V Paříži zůstal a pracoval zde na velvyslanectví a v tiskové kanceláři. Pomáhal Čechům, kteří do Francie odcestovali. Mezi něž patřil hudební skladatel Bohuslav Martinů a malíři František Kupka a Otakar Kubín. Později odešel do Švýcarska, kde se v roce 1930 stal ředitelem tiskové služby Ministerstva zahraničí sídlící v Ženevě.
Na podzim roku 1937 se vrátil do Československa a žil v Jetřichovicích u obce Sedlec-Prčice. Po začátku druhé světové války v roce 1938 se vrátil do Paříže, v červnu téhož roku pak odešel do Londýna. V britské metropoli pak pracoval jako ředitel kanceláře české státní rady. Po válce se opět odešel do Paříže, kde do roku 1948 působil jako kulturní přidělenec. V červnu se vrátil do Jetřichovic, ale pravidelně se vracel do pařížského bytu v Rue Boissonade. Zemřel 15. července 1958 v Paříži ve věku 82 let. Před smrtí měl u postele knihu Jaroslava Vrchlického Okna v bouři a modlitební knížku.
Syn Milan Kepel (1928–2019) byl divadelním režisérem, překladatelem a dramatikem. Žil ve Francii. Dcera Jarmila, překladatelka, se narodila 19. března 1935 v Ženevě. Vnuk Gilles Kepel (* 1955) se stal uznávaným francouzským sociologem, politologem a arabistou. Gilles Kepel Nadějkov navštívil dvakrát, v roce 2014 a 2015. Obci věnoval kopii reliéfu Otakara Španiela s podobiznou Rudolfa Kepla. O sedm let později také vydal knihu Enfant de Bohéme (česky: Dítě z Čech).
Reference
Kategorie:Diplomaté Československa Kategorie:Čeští novináři Kategorie:Čeští pedagogové Kategorie:Českoslovenští legionáři ve Francii Kategorie:Absolventi Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Kategorie:Držitelé Československé revoluční medaile Kategorie:Narození v roce 1878 Kategorie:Narození 21. února Kategorie:Narození v okrese Tábor Kategorie:Úmrtí v roce 1958 Kategorie:Úmrtí 15. července Kategorie:Úmrtí v Paříži Kategorie:Muži