Nepál (), plným jménem Nepálská federativní demokratická republika (nepálsky: सङ्घीय लोकतान्त्रिक गणतन्त्र नेपाल sanghíj lóktántrik ganatantra Népál), je vnitrozemský stát v jižní Asii na severním okraji Indického subkontinentu. Rozkládá se převážně v Himálaji, ale zahrnuje také části Indoganžské nížiny. Na severu sousedí s čínskou Tibetskou autonomní oblastí a na jihu, východě a západě s Indií, přičemž od Bangladéše je úzce oddělen Siligurským koridorem a od Bhútánu indickým státem Sikkim. Nepál má rozmanitou geografii, která zahrnuje úrodné nížiny, subalpínské zalesněné kopce a osm z deseti nejvyšších hor světa, včetně Mount Everestu, nejvyššího bodu Země. Nepál je mnohonárodnostní, mnohojazyčný, mnohonáboženský a multikulturní stát, jehož úředním jazykem je nepálština. Na ploše 148 000 km² žije přibližně 31 milionů obyvatel, Káthmándú je hlavním a největším městem země.
Název Nepál se poprvé objevuje v textech z védského období, tedy z doby, kdy vznikl hinduismus, převládající náboženství v zemi. V polovině prvního tisíciletí před naším letopočtem se v Lumbiní na jihu Nepálu narodil Gautama Buddha, zakladatel buddhismu. Části severního Nepálu se stýkaly s kulturou Tibetu. Centrálně položené údolí Káthmándú bylo ovlivněno kulturou Indoárijců a bylo sídlem prosperující konfederace Névarců známé jako Nepál mandala. Himálajské větvi starověké Hedvábné stezky dominovali obchodníci z káthmándského údolí. V kosmopolitním regionu se vyvinulo svébytné tradiční umění a architektura. V 18. století Nepál sjednotilo království Gorkha. Dynastie Šáhů založila Nepálské království a později uzavřela spojenectví s Britským impériem pod vedením svých prvních ministrů z dynastie Ránů. Země nebyla nikdy kolonizována, ale byla nárazníkovým státem mezi Čínskou říší a Britskou Indií. Parlamentní demokracie byla zavedena v roce 1951, ale nepálští monarchové ji dvakrát pozastavili, a to v letech 1960 a 2005. Nepálská občanská válka v 90. letech 20. století a na počátku 21. století vyústila v roce 2008 v nastolení sekulární republiky, která ukončila existenci poslední hinduistické monarchie na světě.
Nepálská ústava přijatá v roce 2015 definuje zemi jako sekulární federativní parlamentní republiku rozdělenou do sedmi provincií. V roce 1955 byl Nepál přijat do Organizace spojených národů a v roce 1950 byla podepsána smlouva o přátelství s Indií a v roce 1960 s Čínou. Nepál hostí stálý sekretariát Jihoasijského sdružení pro regionální spolupráci, jehož je zakládajícím členem. Nepál je také členem Hnutí nezúčastněných zemí a Iniciativy pro Bengálský záliv. Nepálské ozbrojené síly jsou páté největší v jižní Asii a jsou pozoruhodné svou historií Gurkhů, zejména během světových válek, a významně přispívají k mírovým operacím OSN.
Etymologie vlevo|náhled|„Nepál“ v pozdním písmu bráhmí, na nápisu Allahabadově sloupu Samudragupta (350–375 n. l.) Před sjednocením Nepálu se údolí Káthmándú nazývalo Nepál. Přesný původ termínu Nepál je nejistý. Objevuje se ve staroindických literárních textech datovaných až do 4. století př. n. l. Absolutní chronologii nelze stanovit, protože i nejstarší texty mohou obsahovat anonymní části až z raného novověku. Akademickým pokusům o věrohodnou teorii brání neúplná znalost historie a lingvistiky příslušných indoevropských a tibeto-barmských jazyků.
Podle hinduistické mytologie Nepál odvozuje své jméno od staroindického mudrce jménem Némi či Né. Podle Pašupatipurány byla země v srdci Himálaje jako místo chráněné Némim známá jako Népála, podle textu Nepálamáhátmja Pašupati pověřil Némiho ochranou země. Podle buddhistické mytologie bódhisattva Maňdžušrí vypustil prapůvodní hadí jezero, aby vytvořil údolí Nepál, a prohlásil, že ádibuddha Né se postará o společenství, které jej osídlí. Podle opatrovníka Né se údolí bude jmenovat Népála. Podle Gópálarádžavamšávalí, genealogie starověké dynastie Gópálů sestavené asi v 80. letech 13. století, je Nepál pojmenován podle pastýře krav jménem Népa, zakladatele nepálského rodu Ábhírů. V této zprávě se kráva, která vydávala mléko na místě, kde Népa při průzkumu objevil Pašupatináthovu džjótirlingu, jmenovala také Né.
Norský indolog Christian Lassen navrhl, že Népála je složeninou slov Nípa (úpatí hory) a -ála (kompozitní tvar slova álaja "příbytek"), takže Népála znamená „příbytek na úpatí hory“. Příběh o mudrcovi jménem Né(mi) považoval za výmysl. Indolog Sylvain Levi považoval Lassenovu teorii za neudržitelnou, ale neměl žádnou vlastní teorii, pouze navrhoval, že buď je slovo Névára se v hovorovém jazyce vyvinulo ze sanskrtského Népála, nebo že je Népála sanskrtizací tohoto místního etnonyma. Jeho názor našel určitou podporu, i když neodpovídá na otázku etymologie. s. 51. Bylo také navrženo, že Népa tvoří tibetsko-barmský kmen složený z ne (dobytek) a pa (hlídač), což odráží skutečnost, že první obyvatelé Káthmándského údolí byli pastevci skotu a buvolů. Suníti Kumár Čatterdží se domníval, že Nepál vznikl z tibeto-barmských kořenů – ne, jehož význam je nejistý (neboť existuje více možností), a pala nebo bal, jehož význam se zcela ztratil.
Historie
Starověký Nepál Před 55 000 lety přišli z Afriky, kde se dříve vyvíjeli, na indický subkontinent první moderní lidé. Quote: "Modern human beings—Homo sapiens—originated in Africa. Then, intermittently, sometime between 60,000 and 80,000 years ago, tiny groups of them began to enter the north-west of the Indian subcontinent. It seems likely that initially, they came by way of the coast. ... it is virtually certain that there were Homo sapiens in the subcontinent 55,000 years ago, even though the earliest fossils that have been found of them date to only about 30,000 years before the present. (page 1)" Quote: "Y-Chromosome and Mt-DNA data support the colonization of South Asia by modern humans originating in Africa. ... Coalescence dates for most non-European populations average to between 73–55 ka." Quote: "Scholars estimate that the first successful expansion of the Homo sapiens range beyond Africa and across the Arabian Peninsula occurred from as early as 80,000 years ago to as late as 40,000 years ago, although there may have been prior unsuccessful emigrations. Some of their descendants extended the human range ever further in each generation, spreading into each habitable land they encountered. One human channel was along with the warm and productive coastal lands of the Persian Gulf and the northern Indian Ocean. Eventually, various bands entered India between 75,000 years ago and 35,000 years ago (page 23)" Nejstarší známé pozůstatky moderního člověka v jižní Asii pocházejí z doby před přibližně 30 000 lety. Přibližně ze stejné doby pocházejí i nejstarší objevené archeologické doklady o lidském osídlení v Nepálu.
Po roce 6500 př. n. l. se v Méhrgarhu a dalších lokalitách v dnešním Balúčistánu objevily doklady o domestikaci potravinářských plodin a zvířat, stavbě trvalých staveb a skladování zemědělských přebytků, které se postupně vyvinuly v kulturu poříčí Indu, první městskou kulturu v jižní Asii. V kopcích Siváliku v okrese Dang byla objevena prehistorická naleziště paleolitického, mezolitického a neolitického původu, a za nejstarší obyvatele dnešního Nepálu a přilehlých oblastí jsou považováni lidé z kultury poříčí Indu. Je možné, že Drávidové, jejichž historie předchází nástupu doby bronzové na indickém subkontinentu (kolem roku 6300 př. n. l.), obývali tuto oblast před příchodem dalších etnických skupin, jako jsou Tibeto-Barmánci a Indoárijci z druhé strany hranice. Kolem roku 4000 př. n. l. se Tibeto-Barmánci dostali do Nepálu buď přímo přes Himálaj z Tibetu, nebo přes Myanmar (Barmu) a severovýchodní Indii, případně přes obojí. Stella Kramrischová (1964) se zmiňuje o tzv. substrátu předdravidské a drávidské rasy, kteří byli v Nepálu ještě před Néváry, kteří ve starověku a raném středověku tvořili dominantní obyvatelstvo údolí Káthmándú.Susi Dunsmore British Museum Press, 1993 – Crafts & Hobbies – 204 pages
V pozdně védském období byl Nepál zmiňován v různých hinduistických textech, například v pozdně védském textu Atharvavéda-parišišta a v postvédské Atharvašírša-upanišadě.P. 17 Looking to the Future: Indo-Nepal Relations in Perspective By Lok Raj Baral Rod Gopálů byla nejstarší dynastie v různých textech zmiňovaná coby první vládci centrálního himálajského království známého pod názvem Nepál. Po Gópálech následovali Kirátové, kteří podle některých údajů vládli více než 16 století. Podle Mahábháraty se tehdejší kirátský král vydal zúčastnit bitvy u Kurukšétry. V jihovýchodní oblasti bylo prosperující království Vidéha neboli Mithila (z části v dnešním indickém státě Bihár) s hlavním městem Džanakpur pojmenovaným dle krále Džanaky - otce Síty.
Kolem roku 600 př. n. l. vznikla v jižních oblastech Nepálu malá království a konfederace klanů. Z jednoho z nich, z rodu Šákja, vzešel princ, který se později vzdal svého postavení a vedl asketický život, založil buddhismus a stal se známým jako Gautama Buddha (tradičně uváděný, že žil v letech 563-483 př. n. l.). Nepál se v následujících staletích prosadil jako země duchovnosti a útočiště, sehrál důležitou roli při předávání buddhismu do východní Asie přes Tibet a pomohl uchovat hinduistické a buddhistické rukopisy.
V roce 250 př. n. l. se jižní oblasti dostaly pod vliv Maurjovské říše. Král Ašóka vykonal pouť do Lumbiní a v místě Buddhova narození vztyčil sloup, jehož nápisy znamenají počátek řádně zaznamenané historie Nepálu. Ašóka také navštívil údolí Káthmándú a nechal zde postavit památníky připomínající návštěvu Gautamy Buddhy. Ve 4. století n. l. byla velká část Nepálu pod vlivem Guptovské říše.
Kirátové byli vytlačeni na východ kmenem Liččhavi a dynastie Liččhaviů se dostala k moci asi v roce 400 n. l. Liččhaviové stavěli památky a zanechali řadu nápisů; nepálské dějiny z tohoto období jsou poskládány téměř výhradně z nich. V roce 641 Songcän Gampo z Tibetské říše posílá Naréndradevu s armádou zpět k Liččhaviům a podrobuje si Nepál. Části Nepálu a Liččhavi byly později pod přímým vlivem Tibetské říše. Koncem 8. století došlo k úpadku dynastie Liččhaviů a následovala vláda Thákurů. Thákurovští králové vládli zemi až do poloviny 11. století n. l.; o tomto období, které se často nazývá obdobím temna, není mnoho známo.
Středověký Nepál V 11. století vznikla v západním Nepálu mocná říše Khasů, jejíž území v době největšího rozkvětu zahrnovalo velkou část západního Nepálu a také části západního Tibetu a indického Uttarákhandu. Do 14. století se říše rozpadla na volně spojené Baise rajyas, doslova 22 států, protože jich bylo tolik. Bohatá kultura a jazyk Khasů se v následujících staletích rozšířily po celém Nepálu a až do Indočíny; jejich jazyk, později přejmenovaný na nepálštinu, se stal lingua franca Nepálu i velké části severovýchodní Indie.
V jihovýchodním Nepálu Simraungarh kolem roku 1100 n. l. anektoval Mithilu a sjednocený Tirhut přetrvall jako mocné království více než 200 let, dokonce po určitou dobu vládl nad Káthmándú. Po dalších 300 letech muslimské nadvlády se Tirhut dostal pod kontrolu Sénů z Makavánpuru. Ve východních horách vládla oblasti mezi Káthmándú a Bengálskem konfederace kirátských knížectví.