Palau, plným názvem Republika Palau, je ostrovní stát ležící v mikronéské části Oceánie v západním Tichém oceánu. Tvoří západní část souostroví Karolín, zatímco východní a střední část tvoří Federativní státy Mikronésie. Nachází se severně od rovníku, východně od Filipín, jihozápadně od Marian, západně od Federativních států Mikronésie, severozápadně od Papuy-Nové Guineje a severně od Indonésie. Palau se skládá ze 340 ostrovů, dominuje mu sopečný ostrov Babeldaob, tvořící přes tři čtvrtiny celkové plochy, zbytek tvoří další tři sopečné ostrovy, dva atoly a četné vyvýšené korálové vápencové ostrovy. Podnebí je tropické rovníkové. Na ploše 459 km² žije 18 000 obyvatel, což z Palau činí rozlohou čtvrtý nejmenší stát v Oceánii a šestnáctý nejmenší suverénní stát na světě, a zároveň třetí nejméně lidnatý stát v Oceánii a čtvrtý na světě. Hlavní město je Ngerulmud na Babeldaobu, největším městem je Koror na stejnojmenném ostrově. Asi 70 % obyvatel jsou Palauané a jedna čtvrtina Asiaté, úředními jazyky jsou palauština a angličtina. Čtyři pětiny obyvatel se hlásí ke křesťanství.
Země byla původně osídlena přibližně v roce 1000 př. n. l. přistěhovalci z ostrovní jihovýchodní Asie. Palau poprvé zakreslil na evropskou mapu český misionář Pavel Klein na základě popisu skupiny Palauanů, kteří v roce 1696 ztroskotali na filipínském pobřeží na ostrově Samar. Palauské ostrovy se v roce 1885 staly součástí Španělské Východní Indie. Po porážce Španělska ve španělsko-americké válce v roce 1898 byly ostrovy v roce 1899 na základě německo-španělské smlouvy prodány Německu, které je začlenilo do své kolonie Německá Nová Guinea. Japonci využili první světové války a v roce 1914 toto německé území zabrali.
V roce 1919 získali od Společnosti národů mandát k jeho správě pod názvem Mandátní území Tichomořské ostrovy. Během druhé světové války se v rámci tažení na Mariany a Palau odehrály střety mezi americkými a japonskými jednotkami, včetně významné bitvy o Peleliu. Spolu s dalšími tichomořskými ostrovy se Palau v roce 1947 stalo součástí Poručenské území Tichomořské ostrovy, které spravovaly Spojené státy americké. Poté, co se v referendu v roce 1978 vyslovily proti připojení k Federativním státům Mikronésie, získaly ostrovy v roce 1994 plnou suverenitu na základě Dohody o volném sdružení se Spojenými státy.
Republika Palau je unitární prezidentskou republikou ve volném sdružení se Spojenými státy americkými, které zajišťují obranu, financování a přístup k sociálním službám. Hlavou státu i vlády je prezident, zákonodárná moc náleží jak vládě, tak dvoukomorovému kongresu. Ekonomika Palau je založena hlavně poplatcích za registraci námořních lodí, cestovním ruchu, samozásobitelském zemědělství a rybolovu, přičemž významná část hrubého národního produktu pochází ze zahraniční pomoci. V indexu lidského rozvoje se země umístila na 84. místě. Kultura ostrovů je směsicí mikronéských, melanéských, asijských a západních prvků. Palau je členem Organizace spojených národů, Světové banky, Tichomořského společenství, Fóra tichomořských ostrovů, Organizace afrických, karibských a tichomořských států a Aliance malých ostrovních států.
Název Název ostrovů v palauštině, Belau, pochází z palauského slova pro „vesnici“, beluu (tedy v konečném důsledku z protoaustronézského *banua), nebo z výrazu aibebelau („nepřímé odpovědi“), který souvisí se mýtem o stvoření světa. Název „Palau“ pochází ze španělského Los Palaos, kdy se Němci nakonec shodli na názvu Palau. Název země „Palau“ s největší pravděpodobností nepochází z malajského slova Pulau (ostrov), navzdory podobnosti ve slovní formě.
Historie Počátky palauské historie jsou zahaleny tajemstvím. První obyvatelé Palau přišli na ostrovy okolo roku 1000 př. n. l. pravděpodobně z dnešních Filipín, Indonésie, Nové Guineje a Polynésie Před obdobím kolonialismu měli Palauané komplexní matriarchální společenské zřízení, ve kterém majetek ve vlastnictví klanu dědily ženy.
V minulosti se z Palau také dovážely kameny rai, které se používaly na souostroví Yap jako platidlo.
Španělské a britské koloniální nároky Prvním Evropanem, jenž ostrovy spatřil, byl pravděpodobně španělský objevitel Ruy López de Villalobos roku 1543. Španělsko si ostrovy oficiálně nárokovalo už od roku 1686, avšak neučinilo žádný pokus o jejich průzkum či kolonizaci (Palauské ostrovy byly součástí Španělské Východní Indie). Palau poprvé zakreslil na evropskou mapu český misionář Pavel Klein na základě popisu skupiny Palauanů, kteří v roce 1696 ztroskotali na filipínském pobřeží na ostrově Samar. vlevo|náhled|Vesnice na ostrovech Palau, obraz Rudolfa Hellgreweho, kolem roku 1908 První evropský pokus ostrovy kolonizovat nebo s nimi obchodovat byl učiněn až roku 1783, kdy na útesu u palauského ostrova Ulongu (skalnatý ostrov ležící mezi Kororem a Peleliu) ztroskotal se svojí lodí Antelope britský kapitán Henry Wilson. S pomocí kororského nejvyššího náčelníka Ibedula dokázal během třech měsíců Wilson se svojí posádkou opravit loď. Wilson pak vzal na oplátku náčelníkova syna, prince Lebuu, na studium do Anglie. Ačkoliv Lebua zemřel krátce po příjezdu do Londýna na pravé neštovice, jeho přítomnost podnítila u mnoha Britů zájem o Palau. Britové se brzy stali na dalších 100 let hlavním palauským obchodním partnerem, než byli roku 1885 nahrazeni Španěly.
Během 19. století se španělští kněží neúspěšně pokoušeli šířit mezi obyvateli římskokatolickou víru a Španělé si činili na ostrovy nárok až do roku 1875, kdy jej po britských protestech stáhli. Poté, co roku 1885 Německo obsadilo některé ostrovy, byl vyřešením sporu pověřen papež Lev XIII., který sice potvrdil nárok Španělska na Karolíny, ale s výhradou zachování obchodních koncesí pro Brity a Němce. Španělští kapucínští kněží zde poté vybudovali dva kostely, zavedli mezi obyvatelstvem používání latinky a vymýtili zdejší války mezi vesnicemi.
V německé koloniální říši náhled|Náčelníci z Kororu v roce 1915 Španělé se však na ostrovech setkali s odporem, a tak po své svojí porážce ve Španělsko-americké válce prodali Palau s většinou Karolín v červnu 1899 Německu (německo-španělská smlouva). Poslední španělští vojáci opustili ostrovy v prosinci 1899.Historie (5)
Německo započalo s organizovaným využíváním zdejších přírodních zdrojů. Němci zde mimo jiné zakládali kokosové plantáže, na nichž nutili pracovat místní obyvatelstvo. Tehdy se zde rovněž rozšířily západní nemoci, které měly na zdejší obyvatelstvo zničující vliv. Administrativně Palau v rámci Západních Karolín začlenilo k Německé Nové Guineji a ovládalo ho až do 8. října 1914, kdy ho obsadilo Japonsko, které ho pak po porážce Německa na konci 1. světové války získalo roku 1919 na základě Versailleské mírové smlouvy.
Pod mandátní správou Japonska náhled|Město Koror v dobách japonské nadvlády (naprostá většina zástavby zničena americkou armádou v letech 1944–45) Od 17. prosince 1920 bylo Palau součástí mandátního území Tichomořské ostrovy, které do správy Japonského císařství svěřila Společnost národů. Během následujících 30 let japonské vlády prodělala palauská kultura a společnost obrovské změny: došlo k založení veřejných škol, obyvatelstvu byla vnucována japonština, došlo k zavedení tržní ekonomiky a soukromého (místo dosavadního kmenového) vlastnictví půdy. Vesničtí náčelníci ztratili moc ve prospěch japonské koloniální byrokracie. Na Palau se tehdy přistěhovaly tisíce japonských, korejských a okinawských dělníků. Palauané rovněž přišli o svůj tradiční dědický systém, protože ztratili půdu, ať už prodejem či konfiskacemi. V dubnu 1922 pak Japonsko začlenilo Palau do Jihomořské správní oblasti (japonsky Nan'jó Čó), zahrnující Marshallovy ostrovy, Palau, Karolíny a Severní Mariany. Koror se tehdy stal správním centrem celého japonského Tichomoří, moderním stylovým městem s dlážděnými cestami, elektrickou a vodovodní sítí, továrnami, obchody, lázněmi, restauracemi a lékárnami.
Koncem 30. let 20. století Japonsko izolovalo Palau od okolního světa a započalo zde se soustředěným budováním řady opevnění. Koncem roku 1941 se na Palau soustředily japonské síly určené k útoku na jižní Filipíny. Během posledních fází druhé světové války se zdejší japonská opevnění stala terčem spojeneckých útoků. Spojenci se vylodili na zdejších ostrovech Peleliu (Bitva o Peleliu) a Angaur (Bitva o Angaur), zatímco na podstatně lidnatějších ostrovech Kororu a Babeldaobu (kam Japonci přemístili většinu Palauanů) nikdy nedošlo k invazi a japonské jednotky na těchto ostrovech byly izolovány. V období od 15. září do 27. listopadu 1944 pak Spojené státy americké (USA) dobyly a obsadily Peleliu a Angaur. Izolované jednotky na ostatních ostrovech se vzdaly na konci války.
Americká správa a získání nezávislosti náhled|Vysoký komisař Poručenského území Tichomořské ostrovy a jeho zaměstnanci, 60. léta Po skončení druhé světové války od 18. července 1947 Palauské ostrovy tvořily v rámci nově zřízeného poručenského území Tichomořské ostrovy samostatný distrikt Palau, který byl jedním ze šesti ostrovních distriktů tohoto poručenského území Organizace spojených národů, které bylo svěřeno do správy USA. V rámci svého mandátu ve snaze připravit Palau na budoucí nezávislost vylepšily USA zdejší infrastrukturu a školství. Palauané se v referendu roku 1978 rozhodli z důvodu jazykových a kulturních rozdílů nepřipojit se k Federativním státům Mikronésie. Roku 1980 přijalo Palau vlastní ústavu a 1. ledna 1981 došlo k přeměně distriktu Palau na autonomní Palauskou republiku, která nadále až do roku 1994 zůstávala poručenským územím Organizace spojených národů ve správě USA. Roku 1982 podepsala Republika Palau s USA dohodu o volném přidružení. Po dlouhém přechodném období, během něhož došlo k násilné smrti dvou palauských prezidentů (Haruo Ignacia Remeliika 30. června 1985 po atentátu a Lazaruse Eitara Salii 20. září 1988 po sebevraždě), byla nakonec po osmi referendech a dodatku k palauské ústavě roku 1993 dohoda o volném přidružení schválena a vstoupila v platnost 1. října 1994, kdy se Republika Palau stala plně samostatným státem. Ještě předtím zrušila OSN dne 25. května 1994 poručenskou správu nad Palau.
Státní symboly Vlajka
Palauská vlajka je tvořena bleděmodrým listem o poměru stran 5:8. Uprostřed je žluté kruhové pole o průměru tří pětin šířky vlajkového listu, který je posunut mírně k žerďovému okraji.Palauská vlajka na Flags of the WorldZpravodaj Vexilolog č. 54, prosinec 2014
Znak
Palauský státní znak nebyl po vyhlášení republiky nikdy zaveden, jeho funkci plní státní pečeť.
Geografie náhled|upright=1.3|Mapa Palau a jeho poloha v Oceánii náhled|upright=1.3|Topografická mapa Palau Palau je ostrovní země ležící v mikronéské části Oceánie v západním Tichém oceánu. Tvoří západní část souostroví Karolín, zatímco východní a střední část tohoto souostroví tvoří Federativní státy Mikronésie. Leží severně od rovníku, 800 km východně od Filipín, 1 300 km jihozápadně od Marian, západně od Federativních států Mikronésie, 1 300 km severozápadně od Papuy-Nové Guineje a 800 km severně od Indonésie. Palau se skládá z 340 ostrovů, z nichž 9 je obydlených. S rozlohou 459 km² je čtvrtým nejmenším státem v Oceánii a šestnáctým nejmenším suverénním státem na světě a je stejně velké jako Andorra. Geologicky rozmanitému souostroví dominuje převážně sopečný ostrov Babeldaob, jehož rozloha 363 km² představuje více než tři čtvrtiny celkové pevninské plochy Palau. Zbývajících 90 km² se dělí mezi tři sopečné ostrovy (Koror, Ngerekebesang a Ngemelachel), dva atoly (Kayangel a Ngaruangel) a četné vyvýšené korálové vápencové ostrovy. Země leží přibližně mezi 3° a 8° severní šířky a 131° a 135° východní délky, přičemž vzdálenost mezi nejvzdálenějšími ostrovy činí asi 690 km. Podnebí je tropické rovníkové.