Jan Potměšil (* 31. marec 1966, Praha – † 16. apríl 2026, Praha) bol český herec, syn pedagóga Jaroslava Potměšila. Hoci bol od svojich 23 rokov pripútaný na invalidný vozík, bol oceňovaným divadelným i filmovým hercom.
Herecká kariéra Prvýkrát účinkoval v ôsmich rokoch v sérii diváckych televíznych príbehov Bakalári, na tému „Vianoce, na ktoré nikdy nezabudnem“ (1975), v poviedke „Lokomotíva“. Jeho hereckým kolegom tu bol Vladimír Menšík. V jedenástich rokoch hral v televíznom seriáli Žena za pultem. Neskôr herectvo aj vyštudoval a stvárnil radu romantických (napr. Jíra v rozprávke O princezně Jasněnce a létajícím ševci), ale i dramatických postáv vo filme i divadle (Milan v dokudráme Proč?, Martin v Bony a klid).
Dňa 8. decembra 1989, krátko po tom, ako sa zúčastnil novembrových demonštrácií, utrpel pri automobilovej nehode zranenie chrbtice, po ktorom čiastočne ochrnul. V automobile s ním cestovali režisér Jan Kačer a dokumentarista Vladislav Kvasnička. Jan Potměšil odmietal uviesť meno vodiča, povedal iba, že to bol výtvarný umelec.STEJSKAL, René. Jan Potměšil vzpomíná na osudovou nehodu. In: Naše Praha [online]. 18. 05. 2008 [cit. 2026-05-24]. Dostupné z: https://www.nasepraha.cz/jan-potmesil-vzpomina-na-osudovou-nehodu/ Pre média uviedol, že sedel vzadu a v čase nehody spal. Okamih nehody si preto nepamätal a precitol až o tri mesiace neskôr v nemocnici, kde zistil, že sa nemôže hýbať. Nevedel ani prečo z auta v okamihu nehody vyletel, ani čo udalosť spôsobilo. Po dlhej liečbe a rehabilitácii začal Jan Potměšil využívať invalidný vozík, ale aj naďalej zostal aktívnym hercom.
V rokoch 1989 až 1990 bol kmeňovým hercom Divadla na Vinohradoch, kde hosťoval už počas štúdia. Od roku 1990 bol členom Divadelného spolku Kašpar hrajúcom v Divadle v Celetnom. Stvárnil tu radu rolí, z ktorých najúspešnejšia bola hlavná postava v hre Růže pro Algernon. Táto hra sa úspešne hrala viac ako dvadsať rokov a mala viac ako 880 repríz (k roku 2023).
Za stvárnenie titulnej postavy v Shakespearovej hre Richard III. získal Potměšil Cenu Alfréda Radoka. Medzi ďalšie významné postavy patrí Syn (Ježiš) v Mittererovom Účtování v domě božím alebo Claudius v Hamletovi. V scénických čítaniach Lyry Pragensis stvárnil Dickieho v Bachových Útěcích do bezpečí, Fletchera v Jonathanu Livingstonu Rackovi toho istého autora či maliara Henri Toulouse-Lautreca v Pavlíkovej hre Krása z Moulin Rouge.
Venoval sa tiež hlasovému herectvu a dabingu. Vo voľne šíriteľnej zvukovej nahrávke Nového zákona čítal svätého Jána.
Osobný život Oženil sa 24. augusta 2004 s novinárkou a PR manažérkou Radkou Prchalovou, s ktorou spoločne vychovával synov Šimona a Jana. Od detstva bol spätý s Lomom pri Tábore, kde sa neskôr staral o rodinnú chalupu v objekte bývalej krčmy svojich prarodičoch. V obci tiež spolupracoval na divadelných akciách, poriadaných v spolupráci s Divadelným spolkom Kašpar.
V posledných rokoch života ho trápili opakované zdravotné komplikácie. Na prelome rokov 2023 a 2024 bol hospitalizovaný kvôli srdečným problémom a po prepustení z nemocnice bol hospitalizovaný kvôli žlčníkovej kolike.
Zomrel v motolskej nemocnici v Praze po dlhšej chorobe 16. apríla 2026 vo veku 60 rokov.
Podpora ľudských práv Dňa 27. januára 2012 bol jedným z účinkujúcich na dobročinnom koncerte na podporu vezneného čínskeho advokáta Kao Č’-šenga a prenasledovaných praktikujúcich Fa-lun-kungu. Koncert prebehol v hlavnej sále Senátu PČR pod záštitou podpredsedkyne senátu Aleny Palečkovej. O dva roky neskôr, 6. októbra 2014, opäť vystúpil v pražskom kostole sv. Anny na koncerte „Svědomí nelze koupit“ s rovnakým účelom. Vystúpenie usporadúvalo občianske združenie Lidská práva bez hranic. Koncert prebehol pod záštitou Nadacie Dagmar a Václava Havlových Vize 97. Účastníci a diváci spoločne podpísali dopis adresovaný prezidentovi Milošovi Zemanovi.
Od Ústavu pre štúdium totalitných režimov získal v roku 2025 Cenu Václava Bendu za statočné občianske postoje v dobe komunistickej totality a aktívnu činnosť pri obhajobe hodnôt slobody, demokracie a ľudských práv, a za výrazný prínos k návratu slobody a demokracie.
Divadelné roly (výber)
Divadlo na Vinohradoch 1989 Vítězslav Hálek: Záviš z Falkenštejna, réžia: Jan Kačer, premiéra: 10. februára 1989, rola: Kráľ Václav II. 1989 Josef Topol: Hlasy ptáků, réžia: Jan Kačer, premiéra: 22. júna 1989, rola: Robert 1989 Ray Rigby: Pahorek, réžia: Jan Novák, premiéra: 13. júna 1988, rola: Vojín Downes
Filmografia
Filmy Tajemství Ocelového města (1978) Neohlížej se, jde za námi kůň! (1979) Tajemství Ďáblovy kapsy (1980) Proč? (1987) O princezně Jasněnce a létajícím ševci (1987) Bony a klid (1987) Vlastně se nic nestalo (1988) V erbu lvice (1994) Jméno kódu Rubín (1996) Bolero (2004) Bony a klid 2 (2014)
Televízne seriály Bakaláři (1975) Žena za pultem (1977) Třetí patro (1985) Dlouhá míle (1989) O zvířatech a lidech (1994) Eden (2006)
Referencie
Literatúra BOROVIČKOVÁ, Alena. Ze suterénu na laně: Herec Jan Potměšil nechce bourat, ale tvořit. Střecha nad hlavou. 1999, roč. 5, č. 6, s. 44–48. ISSN 1211-2518. DOČEKAL, Boris. Jan Potměšil: „Rok 1989 byl v mém životě nejdramatičtější“. Xantypa. 2005, roč. 11, č. 1, s. 22–27. ISSN 1211-7587. Jan Potměšil: Čínský režim říká, váš život nemá žádnou cenu, je úplně zbytečný nebo bezcenný, a to je vrchol arogance. Epoch Times [online]. 26. říjen 2014 * POTMĚŠIL, Jan a http://www.velkaepocha.sk/2012012418940/Jan-Potmesil-Cinsky-rezim-rika-vas-zivot-nema-zadnou-cenu-je-uplne-zbytecny-ne POTMĚŠIL, Jan a BRZÁKOVÁ, Pavlína. Jan Potměšil: Životu jsem řekl ano. Regenerace. 2012, roč. 20, č. 8, s. 4–7. ISSN 1210-6631. POTMĚŠIL, Jan a KALENSKÁ, Renata. Jan Potměšil bez bariér: „raději vozík než komunismus”. Týden. 2012, roč. 19, č. 46, s. 68–72, 74. ISSN 1210-9940. POTMĚŠIL, Jan a KOVÁŘÍKOVÁ, Gabriela. Jan Potměšil je hladový po duchovní potravě. Pražský deník [online]. 2008, roč. 3, č. 103, s. 31. ISSN 1802-0569. Dostupné z: https://www.denik.cz/umeni/jan-potmesil-je-hladovy-po-duchovni-potrave.html POTMĚŠIL, Jan a STANISLAVČÍK, Tomáš. Každý v sobě máme boha i ďábla: Proč o sobě herec Jan Potměšil říká, že je Kašpar, a co má podle něj společného Shakespeare s válečným konfliktem v Iráku. Večerník Praha. 2003, roč. 13, č. 85. Pražské slovo [příloha], s. 15. ISSN 1210-1117. POTMĚŠIL, Jan a ŠŤASTNÁ, Barbora. Jan Potměšil: Všechno ve mně volalo, ano, ano, chci zpátky do života. Pražský Deník.cz [online]. 1. 1. 2023 [cit. 2026-05-24]. Dostupné z: https://prazsky.denik.cz/z-regionu/jan-potmesil-vsechno-ve-mne-volalo-ano-ano-chci-zpatky-do-zivota-20230101.html SKALNÍKOVÁ, Kristýna. „Honza Potměšil byl jako slunce.“ Kolegové vzpomínají na zesnulého herce. In: Novinky.cz [online]. 17. 4. 2026 [cit. 2026-05-24]. Dostupné z: https://www.novinky.cz/clanek/kultura-filmy-serialy-honza-potmesil-byl-jako-slunce-kolegove-vzpominaji-na-zesnuleho-herce-40573958
Iné projekty
Externé odkazy
Jan Potměšil – video z cyklu Českej televízie 13. komnata
Zdroj
Kategória:Českí herci Kategória:Českí divadelní herci