Belize je stát na severovýchodním pobřeží Střední Ameriky. Na severu hraničí s Mexikem, na východě s Karibským mořem a na západě a jihu s Guatemalou. Na jihovýchodě má také společnou námořní hranici s Hondurasem. Severu dominují bažinaté nížiny s deštným lesem, jižní část je více hornatá. Podnebí je tropické s výrazným obdobím dešťů a sucha. Belize se dělí na 6 distriktů, na ploše 23 000 km² žije obyvatel. To z něj činí nejméně zalidněnou a nejřidčeji osídlenou zemi ve Střední Americe. Hlavním městem je Belmopan a největším městem Belize City. Přes polovinu obyvatel jsou mestici, čtvrtina kreolové a 11 % Mayové. Úředním jazykem je angličtina, široce se používá kreolština, španělština i mayské jazyky. Necelé dvě třetiny obyvatel se hlásí ke křesťanství, 31 % je bez vyznání.
Mayská civilizace se do oblasti Belize rozšířila mezi lety 1500 př. n. l. a 300 n. l. a vzkvétala až do roku 1200. Evropský kontakt začal v letech 1502–04, kdy Kryštof Kolumbus plul podél Honduraského zálivu. Evropské průzkumy zahájili angličtí osadníci v roce 1638. Na dnešní Belize si činily nárok jak Španělsko, tak Británie, dokud Británie neporazila Španělsko v bitvě u St. George's Caye (1798). V roce 1840 se Belize stalo britskou kolonií a v roce 1862 kolonií Koruny. Belize získalo nezávislost na Spojeném království 21. září 1981. Je to jediná středoamerická země na pevnině, která je členem Britského společenství království, s králem Karlem III. jako monarchou.
Belize je unitární parlamentní konstituční monarchií, v níž je hlavou státu belizský král, jímž je britský monarcha. Ten je zastoupen generálním guvernérem s reprezentativní funkcí. Hlavou vlády je předseda vlády, zákonodárnou moc má vláda i dvoukomorové národní shromáždění. Je to rozvojová země s ekonomikou s vyššími středními příjmy. Ekonomika je malá, v podstatě soukromá, založena především na zemědělství, cestovním ruchu a službách. Vyváží se hlavně citrusové plody, třtinový cukr a banány. V indexu lidského rozvoje se umístila na 115. místě. Belize je místem s vysokou biodiverzitou suchozemských a mořských rostlin a živočichů a rozmanitostí ekosystémů, je známá hudbou punta. Je považována za středoamerickou a i karibskou zemi se silnými vazbami na americký i karibský region. Je členem Karibského společenství a společenství Commonwealth Caribbean, historické Britské Západní Indie. Dále je Belize plnoprávným členem Organizace spojených národů, Společenství národů, Organizace amerických států, Sdružení karibských států, Karibského soudního dvora a Světové obchodní organizace.
Název Belize se v letech 1862 až 1973 nazývalo Britský Honduras. Současný název pochází od jména bývalého hlavního města – Belize – a stejnojmenné řeky.
Historie vlevo|náhled|Altun Ha – jedna z mnoha významných památek mayské kultury Historie Belize sahá tisíce let do minulosti. Ve 3. až 9. století bylo území součástí mayské říše a vzkvétala zde mayská kultura. Několik ruin mayských památek, včetně Cahal Pech, Caracolu, Lamanai, Lubaantunu, Altun Ha a Xunantunichu, dokládá vyspělou civilizaci a větší hustotu osídlení. O mezidobí až do roku 1520, kdy Španělé tuto oblast prohlásili za součást Guatemaly, není příliš mnoho informací. V 17. století se v zemi usadili britští dřevorubci, kteří zde začali těžit dřevo pro stavbu lodí Královského námořnictva, a území pak postupně ovládli Britové, kteří ho v roce 1862 přejmenovali na Britský Honduras s hlavním městem Belize City. Roku 1871 se Belize stalo korunní kolonií. Následně bylo přijato několik změn ústavy, které rozšiřovaly pravomoci zastupitelské vlády.
V roce 1964 získala kolonie vnitřní autonomii, v roce 1973 byla přejmenována na Belize a konečně 21. září 1981 získala nezávislost. Avšak v zemi zůstaly britské ozbrojené síly, aby Belize chránily před útoky ze strany Guatemaly, která nový stát uznala až v roce 1991 a formálně považovala Belize za své území. Belize zůstalo členským státem Commonwealthu.
Státní symboly Vlajka
Belizská vlajka je tvořena modrým listem o poměru stran 2:3 se dvěma vodorovnými červenými pruhy o šířce 1/10 šířky vlajky při horním a dolním okraji a s kruhovým státním znakem uprostřed o průměru 3/5 šířky listu.Belizská vlajka na Flags of the WorldZpravodaj Vexilolog č. 64, červen 2017
Znak
Belizský státní znak je tvořen štítem, rozděleným obráceným vidlicovým řezem na tři části. V prvním, stříbrném poli jsou, v přirozených barvách, zkříženy palice a pádlo. Ve druhém, zlatém poli jsou zkříženy sekera a pila se dvěma držadly (opět přirozených barev). Ve třetím, prostředním poli je zobrazen trojstěžník s rozvinutými plachtami, plující na moři heraldicky doprava. Štítonoši jsou dva lidé, oblečení pouze do bílých kalhot, heraldicky pravý je definován jako kreol, drží v pravé ruce přes rameno sekeru, levý štítonoš je černoch, držící v levé ruce přes rameno pádlo. Oba stojí na zeleném pažitu. Ze štítu vyrůstá v horní části mahagonovník. Pod štítem a pažitem je volně umístěná stříbrná, modře podšitá a několikrát přeložená stuha s černým latinským mottem SUB UMBRA FLOREO (). Celý výjev je obklopen zeleným, vavřínovým věncem s 50 lístky, rostoucími proti směru hodinových ručiček.
Geografie
náhled|Mapa Belize, znázorňující pokryv půdy, chráněná území, důležitá sídla a správní členění náhled|Vodopády Big Rock v distriktu Cayo Belize je země na severovýchodě Střední Ameriky na Yucatánském poloostrově při pobřeží Karibského moře. Na severu hraničí s mexickým státem Quintana Roo (délka hranice 272 km), na západě s guatemalským departementem Petén a na jihu s guatemalským departementem Izabal (délka hranice s Guatemalou 266 km). Na východě v Karibském moři lemuje většinu z 386 km převážně bažinatého pobřeží druhý nejdelší bariérový útes na světě. Belize má přibližně tvar kosočtverce, který se táhne asi 280 km ze severu na jih a asi 100 km z východu na západ. S rozlohou 22 960 km² je po Salvadoru druhým nejmenším státem Střední Ameriky, rozlohou je srovnatelné například se Slovinskem. Leží mezi 16° a 18° 30′ severní šířky a 87° 50′ a 89° 15′ západní délky. Podnebí je tropické s výrazným obdobím dešťů a sucha.
Sever Belize tvoří převážně rovné, bažinaté pobřežní nížinaté pláně, místy hustě zalesněné. Jih je převážně hornatý, zaujímá ho nízké pohoří Maya Mountains. V tomto pohoří se nachází i nejvyšším bodem země, hora Doyle's Delight s nadmořskou výškou 1 124 m. Největšími řekami jsou Belize a na hranicích s Mexikem Hondo. Podél pobřeží a v severní části vnitrozemí je charakteristické množství lagun. Je jedinou zemí Střední Ameriky, která nemá přístup k Tichému oceánu. Východní pobřeží Honduraského zálivu je lemováno skupinou 130 písečných ostrůvků a korálových útesů, která je známá pod společným názvem Belizský bariérový útes (součást Mezoamerického korálového útesu, největšího korálového útesu na západní polokouli) a je zapsána do světového dědictví UNESCO v ohrožení.
Reliéf Topografické rysy rozdělují belizskou krajinu na dvě hlavní fyziografické oblasti. Vizuálně nejvýraznější z těchto oblastí je jižní, která se vyznačuje pohořím Maya Mountains a souvisejícími pánvemi a náhorními plošinami, které dominují celé jižní polovině země s výjimkou úzké pobřežní roviny. Hory dosahují nadmořské výšky asi 1 100 m, přičemž nejvyšším bodem je Doyle's Delight (1 124 m) v masivu Cockscomb, výběžku pohoří Maya Mountains v jihozápadní části Belize. Tyto hustě zalesněné vysočiny pokryté mělkou, vysoce erodovatelnou půdou s nízkou úrodností jsou velmi řídce osídlené.
Druhá oblast zahrnuje severní nížiny spolu s jižní pobřežní nížinou. Těmito nízko položenými oblastmi protéká osmnáct velkých řek a mnoho stále tekoucích vodních toků. Pobřeží je ploché a bažinaté, s mnoha lagunami, zejména v severní a střední části země. Na západ od severních pobřežních oblastí se terén mění z mangrovových bažin na tropickou borovicovou savanu a listnatý les. Na severozápadě se nacházejí rozsáhlé tropické lesy. Největším jezerem v zemi je New River Lagoon o rozloze přibližně 13,5 km². Jižní část, jižně od povodí pohoří Maya Mountains, tvoří úrodná náplavová rovina, kde se hojně pěstují citrusové plody a banány; tato oblast je nejméně zalidněnou částí země.
Belizský bariérový útes náhled|Velká modrá díra, fenomén krasové topografie Belizský bariérový útes je soustava korálových útesů rozkládající se podél pobřeží Belize, přibližně 300 m od pobřeží na severu a 40 km na jihu uvnitř námořních hranic země. Belizský bariérový útes je 300 km dlouhá část 900 km dlouhého Mezoamerického korálového útesu, který se táhne od Cancúnu na severovýchodním cípu Yucatánského poloostrova přes Riviera Maya až po Honduras, což z něj činí druhý největší korálový útesový systém na světě po Velkém bariérovém útesu v Austrálii. Je to nejoblíbenější turistická destinace Belize, oblíbená pro potápění a šnorchlování, která přitahuje téměř polovinu z zahraničních návštěvníků celé země. Je také životně důležitá pro rybářský průmysl.
Charles Darwin jej v roce 1842 popsal jako „nejpozoruhodnější útes v Západní Indii“.
Belizský bariérový útes byl v roce 1996 přidán na seznam světového dědictví kvůli své zranitelnosti a skutečnosti, že obsahuje důležité přírodní stanoviště pro ochranu biologické rozmanitosti in situ. Biodiverzita náhled|Half Moon Cay. Belize má více než 450 ostrůvků a atolů Belize má díky své poloze mezi Severní a Jižní Amerikou a široké škále klimatických podmínek a stanovišť pro rostliny a živočichy bohatou faunu a flóru. Nízká hustota obyvatelstva Belize a přibližně 22 970 km² nerozdělené půdy tvoří ideální domov pro více než 5 000 druhů rostlin a stovky druhů zvířat, včetně pásovců, hadů a opic.
Cockscomb Basin Wildlife Sanctuary je přírodní rezervace v jižní části Belize, která byla zřízena za účelem ochrany lesů, fauny a povodí na ploše přibližně 400 km² na východních svazích pohoří Maya Mountains. Rezervace byla založena v roce 1990 jako první přírodní rezervace pro jaguáry.
Lesy pokrývají přibližně 52 % celkové rozlohy Belize, neboli 11 965 km² lesa (2025), což je pokles o více než čtvrtinu oproti roku 1990, kdy pokrývaly 69 % neboli 15 800 km² území. Dřevařský průmysl způsobil vykácení obrovských ploch tropického lesa, ale v současné době byly v Belize vyhlášeny národní parky a další chráněná území a přijaty projekty na ochranu přírody.
Zbytek území Belize pokrývají savany, křovinaté porosty a mokřady. V Belize se také nacházejí významné mangrovové ekosystémy. Na území země se nacházejí čtyři suchozemské ekoregiony – vlhké lesy Petén–Veracruz, borové lesy Belize, mangrovy pobřeží Belize a mangrovy útesů Belize. Jako součást globálně významného Mesoamerického biologického koridoru, který se táhne od jižního Mexika po Panamu, je Belize bohatá na biologickou rozmanitost – jak mořskou, tak suchozemskou – s bohatou flórou a faunou.
Belize je také lídrem v oblasti ochrany biologické rozmanitosti a přírodních zdrojů. Podle Světové databáze chráněných oblastí spadá 37 % území Belize pod nějakou formu oficiální ochrany, což Belize řadí mezi země s nejrozsáhlejšími systémy chráněných suchozemských oblastí v Americe. Naproti tomu Kostarika má chráněno pouze 27 % svého území. Přibližně 20 % teritoriálních vod Belize, které zahrnují Belizský bariérový útes, je také chráněno.
Mezi problémy související s poškozováním životního prostředí patří kromě výše zmíněného odlesňování, i znečištění vody odpadními vodami, průmyslovými odpadními vodami, zemědělskými splachy a likvidací pevného odpadu.
Podnebí náhled|Köppenově klasifikaci podnebí Belize