Rovníková Guinea, plným názvem Republika Rovníková Guinea, je přímořský stát ve Střední Africe. Leží asi 200 km severně od rovníku mezi republikami Kamerun a Gabon, na západě přiléhá ke Guinejskému zálivu, v němž nejbližším sousedem je Svatý Tomáš a Princův ostrov. Dřívější španělská kolonie na tomto území se jmenovala Španělská Guinea (od roku 1926, předtím Río Mbini), po získání nezávislosti přijal nový stát jméno odrážející blízkost rovníku a Guinejského zálivu. Jedná se o jediný stát pevninské Afriky, kde je španělština oficiálním jazykem (krom autonomních Španělských severoafrických držav v sousedství Maroka). Hlavním městem je od ledna 2026 Ciudad de la Paz, do té doby bylo od získání nezávislosti v roce 1968 hlavním městem Malabo, které leží na ostrově Bioko.
Je to 11. nejmenší země Afriky, její rozloha činí pouze 28 051 km². Hospodářsky je ale významnější díky objevení značných zásob ropy v pobřežním šelfu. Ačkoliv je Rovníková Guinea nominálně nejbohatším státem v Africe (nejvyšší poměr HDP na hlavu, dokonce vyšší než některé evropské země),viz tabulku GDP - per capita na stránkách Index mundi ve skutečnosti je to rozvojový stát s velmi nerovnoměrně rozdělenými statky a řadou dalších nepříznivých charakteristik: kolem 57 % obyvatel nemá ani přístup k čisté pitné vodě, dětská úmrtnost je 14. nejvyšší na světě, počet nemocných AIDS je 15. nejvyšší na světě a průměrná délka života je necelých 63 let. Ropné bohatství země zůstává v rukou hrstky členů mocenských špiček včetně samotného prezidenta-diktátora jménem Teodoro Obiang Nguema Mbasogo, který zemi vládne od roku 1979, což z něj činí druhou nejdéle vládnoucí hlavu státu nemonarchického typu.
Dějiny náhled|vlevo|Corisco, 1910 První obyvatelé tohoto regionu byli Pygmejové, kteří v malém počtu zůstali do současnosti na severním území Río Muni. Migrace etnika Bantuů mezi 17. a 19. stoletím přivedla na území pobřežní kmeny a později i kmen Fangů. Byly vytvořeny základy pozdějšího druhého kmene Bubi, který migroval na ostrov Bioko z Kamerunu a Río Muni v několika vlnách.
Za objevitele ostrova Bioko je považovaný portugalský cestovatel Fernando Poo, který na něj narazil při hledání cesty do Indie v roce 1471. Nazval ho Formosa („krásný“), ale ostrov rychle získal jméno po svém evropském objeviteli. Portugalci udrželi kontrolu nad územím do roku 1778, kdy ostrov, přiléhající ostrůvky a obchodní práva na pevninu mezi Nigerem a řekou Ogooué byly postoupeny Španělsku výměnou za území v Jižní Americe. Mezi roky 1827 a 1843 vytvořila Velká Británie na ostrově základnu pro boj s obchodem otroků. Rozporuplné nároky na pevninu byly stanoveny roku 1900 smlouvou podepsanou ve Francii. V letech 1926 až 1959 bylo území pevniny administrativně spojeno se Španělskem jako kolonie Španělská Guinea.
Španělsko ovšem postrádalo zájem a prostředky k rozvinutí ekonomické infrastruktury země. Nicméně přes autoritářský systém, zvláště na ostrově Bioko, Španělsko postupně zakládalo velké plantáže kakaa, pro které byly dováženy tisíce pracovníků z Nigérie.
V roce 1959 byl španělskému území v Guinejském zálivu přidělen status podobný jako provincie Španělska. První místní volby se konaly ve stejném roce a první představitelé Rovníkové Guineje byli zvoleni do španělského parlamentu. V roce 1963 byla schválena omezená autonomie pod společným zákonodárným orgánem. Jméno země bylo změněno na Rovníková Guinea. Ačkoliv španělský generální komisař měl rozsáhlou moc, Valné shromáždění Rovníkové Guineje mělo významnou výhodu ve formulování práv a nařízení.
V březnu 1968 pod tlakem guinejských nacionalistů a OSN Španělsko oznámilo, že poskytne Rovníkové Guineji nezávislost. Ústavní konvence uzákonila volební právo. V přítomnosti pozorovatelů OSN se konalo 11. 8. 1968 referendum a 63 % voličů hlasovalo pro ustanovení vlády s Valným shromážděním a Nejvyšším soudem se soudci jmenovanými prezidentem.
V těchto letech měla Rovníková Guinea jeden z největších příjmů na hlavu v Africe. Španělsko také pomohlo Rovníkové Guineji dosáhnout jedné z nejvyšších úrovní gramotnosti a rozvinout dobrou síť zařízení zdravotní péče.
V září 1968 byl zvolen první prezident Francisco Macias Nguema a v říjnu byla udělena nezávislost. V červenci 1970 Macias vytvořil stát s jednou politickou stranou a od května 1971 byly klíčové části ústavy zrušeny. V roce 1972 získal Macias kompletní kontrolu nad vládou a převzal titul doživotního prezidenta. Za Maciasova režimu nefungovala vláda v žádném směru s výjimkou vnitřní bezpečnosti, ve kterém byl nastolen teror, který zapříčinil smrt nebo emigraci třetiny populace. V důsledku rozkrádání a nevšímavosti se rozpadla infrastruktura. Náboženství bylo potlačováno a bylo upuštěno od vzdělávání. Soukromý i veřejný sektor ekonomiky byly zdevastovány. Na počátku roku 1976 zemi hromadně opustili nigerijští pracovníci z ostrova Bioko (jejich počet je odhadován na 60 000). Ekonomika zkolabovala, ze země odešli rovněž místní a zahraniční odborníci.Jeune Afrique Dostupné online
V srpnu 1979 provedl Maciasův synovec, Teodoro Obiang Nguema Mbasogo, státní převrat; Macias byl zatčen a popraven.TRIAL International Dostupné online Obiang převzal titul prezidenta v říjnu 1979. Nová ústava, vytvořená s pomocí Komise pro lidská práva OSN, byla schválena po volbách 15. srpna 1982. Obiang zůstal prezidentem na další 7leté období, znovu zvolen byl v roce 1989.
náhled|280px|Obiang, americký prezident Obama a manželky, 2009 Navzdory formálnímu konci vlády jedné strany v roce 1991 si moc udrželi prezident Obiang a jeho poradci. V roce 1992 byla vytvořena přechodná vláda. Svoji pozici si Obiang upevnil ve zmanipulovaných volbách v roce 1996, kdy získal přes 98 % hlasů, nicméně volby byly kritizovány mezinárodními pozorovateli. Obiang jmenoval nový kabinet, který zahrnoval několik členů opozice. Do úpadku se dostal rybolov, na významu však získávalo lesnictví a zpracování dřeva. V tomtéž roce byla objevena ložiska ropy při pobřeží, která jsou využívána americkými společnostmi, což slibuje zlepšení finanční situace země.
V červenci 2008 byl Brit Simon Mann odsouzen za to, že v roce 2004 chystal v Rovníkové Guineji vojenský převrat, mezi členy přípravného týmu byl i Mark Thatcher, syn Margaret Thatcherové.
Z bezpečnostních důvodů prezident Teodoro Obiang Nguema Mbasogo rozhodl o vybudování nového hlavního města Ciudad de la Paz ve vnitrozemské provincii Wele-Nzas. Stavba moderního velkoměsta uprostřed pralesa, kam nevedly silnice, začala v roce 2012.Absurdní stavba uprostřed pralesů: Rovníková Guinea od základů staví nové hlavní město , africkyportal.cz, 28. srpna 2014 Ciudad de la Paz nahradil ostrovní Malabo jako hlavní město v lednu 2026.
Dne 7. března 2021 došlo na vojenské základně v přístavním městě Bata k explozi muničního skladu. Výbuch zničil řadu okolních budov a vyžádal si nejméně 20 mrtvých a stovky zraněných.
Státní symboly Vlajka
Vlajka Rovníkové Guineje je tvořena listem o poměru stran 2:3 se třemi vodorovnými pruhy v barvách zelené, bílé a červené. U žerdi je klín světle modré barvy, jehož výška (vzdálenost vrcholu od žerdi) je rovna šířce každého z pruhů (1/3 šířky vlajky). Uprostřed vlajky se nachází státní znak Rovníkové Guineje.Vlajka Rovníkové Guineje na Flags of the WorldZpravodaj Vexilolog č. 52, červen 2014
Znak
Státní znak Rovníkové Guineje tvoří stříbrný štít se stromem kapokem (vlnovec pětimužný) v přirozených barvách. Nad štítem je do oblouku šest zlatých šesticípých hvězd, pod ním stříbrná stuha se španělským textem UNIDAD PAZ JUSTICIA ().
Geografie náhled|Mapa Rovníkové Guineje Rovníková Guinea leží v západní Africe u Guinejského zálivu. Sousedí s Kamerunem a Gabonem. Země je rozdělena na pevninskou a ostrovní část. Většina území se rozkládá na africké pevnině, nazývá se Río Muni (dříve Mbini) a zaujímá 93 % plochy. Druhou část republiky představují ostrovy, z nichž největší je Bioko / Fernando Pó, dalšími jsou Annobón, Corisco a ostrůvky Elobeys. Ostrov Bioko (na němž leží i bývalé hlavní město Malabo) se nachází severozápadně od pevninské části státu při pobřeží Kamerunu. K němu administrativně patří i ostrov Annobón (dříve Pagalu).
Navzdory svému názvu nepatří Rovníková Guinea mezi země, jejichž území protíná rovník.Afrika Online Dostupné online Jižní hranice pevninské části Río Muni leží 200 km severně od rovníku, pouze ostrov Annobón se nachází na jižní polokouli.
Pevninská část je na východě hornatá, kopce zde dosahují výšek až 1 200 metrů. Tropické deštné lesy a savany se nacházejí na náhorních plošinách. Ostrovy jsou převážně vulkanického původu. Na ostrově Bioko se nachází nejvyšší hora Pico Basilé s výškou 3 008 metrů, krásné jsou také opuštěné pláže. Ostrov Annobón je rovinatější, rostou na něm kokosové a olejové palmy. Klima je zde po celý rok horké a zhruba od dubna do října také velmi vlhké (období dešťů).
Součástí Rovníkové Guineje jsou také malé ostrovy Mbanie, Cocotiers a Conga v Guinejském zálivu asi 20 km od pobřeží Gabonu. Jejich příslušnost byla od 70. let 20. století předmětem územního sporu s Gabonem. V roce 2025 rozhodl Mezinárodní soudní dvůr ve prospěch Rovníkové Guineje a v červenci 2026 obě země podepsaly dohodu, kterou se zavázaly toto rozhodnutí respektovat a spor ukončily.
Politika Rovníková Guinea je republikou, vzniklou v roce 1968 po téměř 190 letech španělské koloniální nadvlády. Ústava státu platí od roku 1991, kdy se země stala konstituční demokracií s prezidentským systémem, legalizována je i existence více politických stran, neboť do té doby byla legální pouze Demokratická strana Rovníkové Guineje (PDGE).
Od roku 1979 stojí v čele výkonné moci prezident Teodoro Obiang Nguema Mbasogo, který jmenuje premiéry, vicepremiéry i ministry. Obiang se chopil vlády vojenským pučem v srpnu 1979, kdy svrhl svého strýce Francisca Macíase Nguemu. Ve funkci byl potvrzen prezidentskými volbami roku 1996, 2002, 2009 a naposledy v roce 2016 na další sedmileté období. Všechny tyto volby však byly zahraničními pozorovateli označeny za zmanipulované.
Zákonodárnou moc tvoří jednokomorový parlament – Shromáždění lidových zástupců se 100 křesly. Poslanci parlamentu jsou voleni všelidovým přímým hlasováním na pětileté funkční období. Poslední volby se konaly v roce 2004, kdy PDGE opakovaně potvrdila vedoucí postavení. V současnosti má PDGE zastoupení 98 poslanců, opozice pouze 2.
V čele soudní moci stojí Nejvyšší soud a soudní systém je kombinací španělského a tradičního práva.
V současnosti je politická situace v zemi stabilizována, jelikož veškerá moc se soustřeďuje do rukou prezidenta a jeho strany, ovládající všechny složky státní moci.
Administrativní rozdělení náhled|250px|Provincie Rovníkové Guineje Stát je rozdělen do 8 provincií (v závorkách jsou uvedena hlavní města): Annobón (San Antonio de Palé) Bioko Norte (Malabo) Bioko Sur (Luba) Centro Sur (Evinayong) Djibloho (Ciudad de la Paz) Kié-Ntem (Ebebiyín) Litoral (Bata) Wele-Nzas (Mongomo)
Ekonomika náhled|400px|Procentuální vývoz země Hrubý domácí produkt na hlavu se odhaduje na 20 200 USD (63. na světě, nejvyšší v Africe) a je tvořen následovně: průmysl 92,5 %, zemědělství 2,8 % a služby 4,6 %.
Rovníková Guinea je jednou z nejrychleji rostoucích ekonomik světa. Základem tohoto růstu byly rozsáhlé zahraniční investice do sektoru těžby ropy, zejména z USA. Země je po Nigérii a Angole třetím největším producentem ropy v subsaharské Africe. Před příchodem „ropné éry“ se hospodářství spoléhalo na zemědělství – především produkci kakaa, kávy a těžbu dřeva.
Státní rozpočet Rovníkové Guineje zaznamenává v posledních 5 letech enormní růst převážně díky platbám poplatků a daní od zahraničních ropných těžebních společností. Příjmy z těžby ropy tvoří celkem až dvě třetiny celkových příjmů vlády, dalším zdrojem příjmů je i DPH a obchodní daně. Díky těmto příjmům se v posledních letech snížila i státní zadluženost.